Zase stejné téma...rozchod po 5 letech

Reaguji na panda08:

Do mého pokoje se nastěhoval brácha, takže já můžu být jen v takovém malém kamrlíku. A navíc tam žije mámy manžel, se kterým se skoro nebavím a byla jsem ráda, že tenhle problém už pominul s tím, jak jsem se odstěhovala. A nechci se do toho vracet. Navíc máma taky občas dokáže povzbudit stylem, že je mi ještě hůř a asi by i špatně nesla, že chodím večer ven a vracím se pozdě, což teda teď budu asi hodně dělat.

Mám pocit, že bych se měla postavit na vlastní nohy konečně. Ty plány na léto už jsou zarezervovány a zaplaceny zálohy apod. kromě pár, které tedy asi padají

Jj, to je dobrý pocit. Jednak tě to zaměstná a druhak budeš mít ještě lepší pocit, jak se postupně bude dařit.

Rozchod s "kamarádem" rozchodíš, podle všeho to máš srovnané.

A z toho všeho mi vychází, že není až tak špatně, abys nedodělala školu. Zaber
To by byl totiž krok zpátky..... zbytečně zbytečný.

A co pejsek? S kým zůstane?

Reaguji na panda08:

Máš pravdu. Právě i s tím, že teď nemá cenu si do státnic něco hledat. Mám je za měsíc. Tak asi skončím u našich, musím se na to připravit.

Reaguji na K.r.a.p.e.t.k.a:

To je další problém samozřejmě Bylo to taky další hřebíček v našem vztahu, když přítel prostě k Vánocům koupil psa a vybral ho sám, aniž by se se mnou jakkoliv poradil. Takže teď máme psa, který není zdaleka vhodný pro začátečníky a to jsme.

Asi bude u přítele a dokud nebudu pracovat, tak ho budu chodit přes den hlídat a venčit.
Až začnu pracovat, budeme si ho střídat.

Srovnané to mám, ale to nic nemění na tom, že se cítím příšerně a nejradši bych se večer jen stulila k němu u televize a nic neřešila, jenže to není dobrý přístup k životu, já vím. Ale je to zatraceně těžký a ještě hlavně bude, dneska mi to ještě nedochází.

To říkáš jako kdyby byl pes přítěž, náhodou ti můžu hodně pomoct v nepříznivém období. Rozptýlí tě procházkama, jinak bys byla zavřená doma. Psi jsou moc fajn.

Jsi rozešlá, tvoje pocity jsou normální, však si to odžij. Jenže to je také záležitost na pár dní, týdnů. Ve finále by to taky mohlo být tak, že z rozchodu budeš dávno zahojená, třeba zamilovaná, ale příp. nedodělaná škola ti bude sedět za krkem a bude tě to mrzet.
Tak záleží, jak jsi nastavená, ale zazdít dlouhodobý zisk pro krátkodobou ztrátu je nerozum

to bude horšie, ale ty už si na to prpravená..... Tiež som to mala pri rozchode zrovnané, myslela som si, že je to najlepšoie riešenie, vedela som to . Ale na druhú stranu mi príšerne chýbal a ako hovoríš všetky tie plány.... každopádne na mňa to doľahlo cca 3 mesiace po rozchode, kedy som už mala aj novú známosť.... a teraz je to 6 mesiacov a stálle z toho niesom úplne vonku....

učiť na štátnice sa dá, zažila som to v únoru .... vlastne tým že som sa učila, vytesnila som to z hlavy, preto to na mňa doľahlo až po nich.... v utorok ma čakajú druhé štátnice, a už to šlo trochu lepšie....

každopádne pre Teba najlepšie riešenie je rátiť sa domov, učiť sa, hoc aj v kamrlíku. K tomu predsa potrebuješ len posteľ, svetlo a stôl. Zameraj sa na školu, urob štátnice a potom začni nový život...

Teď tu sedím v našem bytě sama, přítel na víkend odjel, a do zítra se musím odstěhovat, protože jinak se bojím, že se dáme zas dohromady, pokud tu zůstanu.
A to by byla chyba.
bola... lebo o mesiac, či o dva by to padlo do toho istého, najmä keď píšeš, že to trvalo dlhšie. takže to skusni a vráť sa doomov...

Děvče, co to je za "přítel" , když jste vedle sebe dlouho žili jako kamarádi ? Nejspíš mu tvé "přiznání" velice ulehčilo situaci, aby tě mohl poslat k vodě. Nemáš za čím litovat, ve tvém věku by byla velká škoda žít jako důchodce. Tulit se u televize můžeš dočasně i ke psovi, taky si myslím, že by bylo velice dobré, abys jej měla - alespoň někdy. Co je to za rasa ?
Já bych řekla, že i navzdory problémům, které popisuješ, bys měla chvíli přečkat u vašich. Nebo využít nabídku kamarádky a zatím na to mámu připravit a vysvětlit jí, že chceš dodělat školu a nemáš jaksi chuť poslouchat řeči, po kterých ti je ještě hůř. Škoda by bylo vzdát to před koncem jen kvůli rozchodu, ne ? Chlapů ještě bude ...

Tak já ho samozřejmě mám ráda a rozhodně se nebudeme psa zbavovat. Ale prostě mám s ním trochu problémy, když se mu něco nelíbí, tak vyjíždí a tak. Je to Shiba inu, prostě má svojí hlavu a já nejsem zkušená ve výchově. Ale už jsem to nějak zvládla a on sice vyjede ale jen tak pomalu a nekousne úplně, tak už prostě vim jak na něj.

Většina aktivit je s mými rodiči, že přítel jede se mnou a pak jede máma, její manžel, brácha. Takže já můžu jet sama bez něj. A to samý pak s tátou a naší partou do Francie. Ale asi to bude peklo tam myslet na to, že sem tam měla jet s nim.

Jak to myslíš? jako, že teď se nemám krátkodobě zas vrhat zpátky do vztahu, když dlouhodobě to pak bude bez něj lepší?

Doufám že jo, určitě se o to budu snažit. Mám ale problém se učit už jen bez nějakých dalších problémů, tak se toho dost obávám.

Reaguji na dadabus:
Máš pravdu ve všem. Tulit se můžu k psovi, ale pes mě nepodpoří při nějakých problémech, když se budu chtít vypovídat a podobně, ale to musím zvládnout sama.

Ale nevím, jestli mu to ulehčilo situaci. Je z toho dost smutný, aspoň podle toho co mi psal.

No dneska jdu spát ke kamarádce. Pak vyřeším co dál.

S tím bydlením u naších se to teď trochu zkomplikovalo, že mi volala kamarádka, jejíž máma byla s mou mámou na obědě. A říkala, že moje máma má už dlouho zdravotní potíže (to vím), a že teď je na tom celkem špatně kvůli tomu psychicky. A těší se na dovolenou s náma a prý říkala, že se těší i na vnoučata! Takže teď by jí to asi docela přihoršilo, kdybych se přišinula domů.

Kamarád mi nabídl, že můžu bydlet u něj, má teda malý byt ale dva pokoje. Jenže já si myslím, že by to neskončilo jen u bydlení a to nevím, jestli je úplně dobrý nápad... Ale je to asi jediné teď krátkodobé řešení.

Tím nemyslím chození, ale prostě máme spolu takový vztah, že je mi jasný, že bysme spolu něco měli nebo on by se o to minimálně pokusil.

Ne, to bylo v návaznosti na školu. Z ukončené školy budeš těžit za rok, za 5 let, za 20 let = dlouhá doba.
Z rozchodu ti bude těžko max. pár týdnů = krátká doba.

AHoj, po přečtení Tvého příspěvku si připadám podobně, jako Ty, akorát s tím problémem, že jsem se k tomu rozchodu ještě nedokopala...už nevím, jestli ho miluju, ale na druhou stranu ho nechci ztratit..taky máme společný bydlení, společného psa, který ale by byl velkým problémem v tom smyslu, že ani jeden z nás by se ho nechtěl vzdát a nevím, jak bysme to vyřešili...holky, nevím, jestli s ním mám být nebo ne, nějak ty city z mé strany ochladly, ale pořád si ho vážím, moc si rozumíme, ale přemýšlím nad tou zamilovaností, jak se to vlastně pozná? mám strach, že kdyby sme se rozešli tak by to nakonec byla obrovská chyba, ale na druhou stranu nevím, jestli s ním neztrácím čas...doufám, že Ti můj příspěvek zvedne náladu a budeš ráda, žes ten krok udělal, protože Ti ho možná trochu závidím...držím palečky, papa

Ahoj, já jsem taky před tím, než jsem to udělala četla na omlazení různé deníčky o rozchodech a viděla jsem, kolik holek je teď v situaci, ve které bych byla i já.
Měla jsem stejné myšlenky, říkala jsem si, že co když to je chyba a stále si to občas říkám.
Ale myslím si, že jsem udělala správnou věc, protože dokud jsem mladá (25) a necítím to tak, jak bych to měla a chtěla cítit, tak je lepší to utnout teď. Později, když by to zašlo až k rozhodování o manželství nebo k manželství a dětem, by se to dělalo mnohem hůř.

Pes překážka jistě je, ale děti jsou větší
Dá se to vždycky nějak vyřešit jako střídavá péče apod.

Buď se pokud váš vztah nějak oživit, jeďte někam na dovču nebo se snaž mu projevovat víc city. A nebo to prostě utni. Ono to není konec světa. I když je to těžké.

Já mám pocit, že jsem si toho v životě ještě moc nezažila a neumím žít sama se sebou, tak se to chci taky předtím než si najdu vztah na celý život zkusit a naučit se to a najít sama sebe a cítit se dobře sama. Protože to neumím.
Díky rozchodu mám taky pocit, že po dlouhé době jsem volná a můžu si užívat života.

Mínus je to, že se pekelně bojím bydlet sama a být sama. A taky samozřejmě mám dny kdy je mi hodně mizerně. Ale říkám se, že je to součástí té transformace k mému lepšímu já

A já jsem se taky musela rozejít, protože jsem dělala blbosti, které dle mého nejdou odpustit ze strany partnera. A nedokázala bych s tím žít šťastně, takže se mi taky ulevilo.

Takže si to sama zvaž, ale řeknu ti, že nikdy není vhodná doba na rozchod a prostě je lepší to udělat, když to zrovna cítíš. Tak držím palce a klidně sem napiš jak to dopadlo.