Jde o to, že mám stále horší vztahy s některými lidmi, které nějak potřebuju, nechci je jmenovat. S lidmi, od kterých dočista nic nepotřebuju, mi to jakž takž klape. Jde o ty, od kterých třeba potřebuju dovézt někam nebo nocleh. Tak nějak už se jim bojím cokoliv říct, protože, kdyby mi ty služby odepřeli, tak by to mělo docela fatální následky. Kdybych něco odepřela já jim, urazili by se a někoho by si zjednali, no a nebyla bych si jista, zda se nerozkmotříme. Opačně nějak pohrozit nemůžu, že se jako bez nich obejdu, když vím, že neobejdu. Ještě bych se pak mohla přetrhnout, aby mi dovolili něco pro ně udělat a nikoho si na to nezjednali. S jinou osobou to mám třeba tak, že jí platím, ale nechám si od ní cokoliv říct a bojím se říct něco ostřejšího na svou obranu. A pak je to tak, jak už jsem psala, že mě všelijak peskují, nadávají, ba i vybíjejí si někdy vztek na někoho jiného na mně. A já nemůžu nic. Je hrozné mluvit s někým a rozmýšlet si každičké slovo, prosit o přízeň a aby se neurazili. Už se to stalo i tak, že jsem něco udělala, aby to bylo slušné a ta osoba právě to právě teď nechtěla a vynadala mi. Kdybych to však neudělala, jsem si jistá, že bych to schytala taky. Ještě i při psaní deníčku opravuju věty, aby to náhodou někdo nečetl, nepoznal mě, neurazil se, aby to nevyznělo moc ostře. Nesnáším tu situaci, která se mi mockrát stala, kdy někdo z mého okolí, koho potřebuju, chce něco od někoho dalšího, koho potřebuju. Přese mě, já to mám vyřídit. No a pak to nejde, něco se stane, vleze do toho něco, něco se pokazí nebo časově nesouhlasí. Kdo myslíte, že to slízne? Já.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nevycházím s lidmi, které potřebuju.
Poslat SZA to jde o rodinné příslušníky? Nebo spolupracovníky? Nebo to jsou jen známý? Nikoho se o žádnou přízeň přeci prosit nemusíš. Asi nechápu - co takového pro tebe dělají, že se bez nich neobejdeš?
Jde o ty, od kterých třeba potřebuju dovézt někam nebo nocleh.
Co ti brání si to zařídit po svém?
Je to to, že vůbec neumím řídit, ani maminka, ani manžel mě prostě za volant nepustí, že se zabiju. A taky auto máme jen jedno, někdy by zkrátka nebylo k dispozici. A jakto, že mám řidičák, to bylo dávno, bylo mi 18, a v den zkoušek jako bych to ani nebyla já, nevím, jak jsem je mohla udělat, a ještě na náledí. Autoškolu jsem prolezla s odřenýma ušima, instruktoři byli zoufalí, připlácela jsem si hodiny. No a pak ten den jsem měla štěstí. Pak to zkoušel manžel, naučit mě to znovu, ale nepovedlo se, z auta mě vyhodil. Mám asi nějaké pomalé reakce, nedá se to, vůbec mi to nejde, na kondiční hodiny nemám peníze a stejně bych tam neuspěla, myslím, že bych ještě o papíry přišla.
Cituji vosmajda: Je to to, že vůbec neumím řídit,
Tak to neumí spousta lidí, přesto se dostanou, kam potřebují.
Upřímně.... spolupracovnici, která otravuje s odvozem do/z práce bych taky nedala. Protože otravování to je.
Podle tvého deníčku mi přijde, že se sebou necháš strašně vorat. Nenech si s*át na hlavu. Člověk se bojí, aby ho někdo "nepřestal mít rád", takže na sobě nechá dříví štípat, ale efekt je přesně opačnej, druhá strana vycejtí tvoji slabost a podle toho se k tobě chová. Nenech se sebou tak zametat.
Reaguji na Johannka: To bych neřekla, každý chce naplnit auto, aby měl víc peněz na benzín. Jezdit sám se nevyplatí.
Reaguji na Phaeton: Reaguji na Phaeton: Jo, nenechat dříví štípat, to jde, když toho člověka tak moc nepotřebuješ. Takhle udělat chybičku, to by nestálo za to, tady by hrozila nezaměstnanost. Druhá strana nemusí nic vycítit, ona to ví.
Vosmajdo stále stejné omílání toho samého lidi unavuje zvlášť , když nevidí východisko. A s tebou zřejmě žádné řešení není možné.Najdi si dobrého psychologa ať ti konečně pomůže začít vnímat svět jinak.Pořád dokola hledáš chyby u druhých a to je celý kámen úrazu.
Jo, dovoz ve vícero lidech je docela častá věc, každý dá dvacet korun a jede se. Pokud je vás víc, pokud má někdo ráno protivnou náladu a kocovinu, nebo pokud někdo opomněl po ránu umýt zuby, je z toho řádná ponorka.
To u vás ve vsi nejezdí autobus, nebo co ?
Nevím, koho myslíš, jako osobu u které si sjednáváš nocleh, ale pokud to není nějaký blízký rodinný příslušník, tak to by asi bylo taky lepší zanechat i kdybych se měla prospat na šatně.
Reaguji na mikkýsek: A co teda za chybu dělám já? A východisko z toho není, jen jsem se chtěla vypsat, případně nějakou radu, co ještě můžu říct, abych vymezila nějaké hranice, ale neskončilo to průšvihem. Jen bych chtěla vědět, zda je vůbec možné nějak ukázat hranice člověku, kterého moc potřebuju, aby na mě neštípal to dříví.
Když budeš mluvit obecně vosmajdo, težko ti poradíme. Takhle nevíme, o co přesně ti jde.
Myslím, že už jsem se občas i ozvala a docela dobře. Řekla jsem třeba toto:
Já tě potřebuju, ty mě potřebuješ, zkusme spolu nějak vyjít.
Když mi tohleto říkáš, cítím se blbě, jak myslíš, že mi je?
Já se polepším, budu se snažit.
Nevyčítej mi to, za co nemohu.
To si s ním vyřiď sama, zavolejte si.
Je mi líto, ale dnes je skutečně jediný den, kdy to nejde.
Myslím, že tyto věty jsou v pořádku, dosud se nikdo neurazil, ale stejně mám strach.
