Jak naložit s budoucností

Obávám se, že čím víc poroste tvoje kariéra, tím hůř se ti bude odcházet na MD. Před pár lety byla moje práce pro mě všechno, vůbec jsem si nedokázala představit, že bych měla odejít...a šup byla jsem těhotná. Hormony v těle způsobily, že jsem se těšila na mateřskou a nějak jsem to neřešila. Sice jsem o svojí pozici přišla, do firmy jsem se vrátila, ale lidi, se kterými jsem tam pracovala už tam dávno nebyly (mám dvě děti). Ale dnes se mi v práci opět daří i když začínám trošku jinde a s jinými lidmi, tím chci říct, že když zůstaneš 3 roky doma, tak přeci neznamená, že se nemůžeš vypracovat potom, jsi mladá, kariéru před sebou. Jen se ti trošičku změní hodnoty, dřív jsem tam seděla do večera a náramně mi vyhovovalo. Dnes odpoledne utíkám a těším se na svoje děti domů

Myslím si to samé. Pokud už teď máš strach, že by jsi se musela vrátit na nižší pozici, tak čím budeš karierně výš, tím bude strach větší........Já bych tomu enchala volný průběh, uvidíš, jak to dopadne. Podle toho si pak zařídíš vše ostatní. Představ si, že bys čekala do 35 a pak by to anjednou enšlo a dalších 5 let bys řešila otěhotnění......

Volila bych dítě, lépe řečeno děti. Vem si, že kariéru můžeš dělat poté i do devadesáti. A ke kariéře se nepřitulíš, ani si s ní nepopvídáš. Držím Ti palce, ať se dobře rozhodneš

Reaguji na Maria:
Díky, ono nejde o to se rozhodnout mezi dítětem a "kariérou", ale spíš o to, čemu dát přednost v tuhle chvíli. Že děti jednou chci, to vím určitě

zbytečné teď začínat nějakou kariéru a pak po mateřské začínat skoro od znovu.. a být těhotná v době státnic, pokud bys nebyla doma, a ještě do toho chodila, není dobrá kombinace, teda nevím jak ty, ale já se ze státnic děsně nervuju..

takže bych volila toto pořadí: státnice - dítě - kariéra .. s kariérou to bude sice po dítěti horší, protože na tebe budou ostatní nahlížet už trochu jinak (třeba tě do bývalé práce ani nevezmou zpět, a pak budeš mít problémy s hledáním nové), ale biologické hodiny tikají, a třeba sama pak začneš podnikat

Věk na první dítě už máš, tak pokud děti plánuješ začala bych teď. Pak s tím můžeš mít problémy a nebo se ti do dětí vůbec nebude chtít a budeš to pořád odkládat. O práci můžeš přijít jakýmkoli způsobem i když se pro to obětuješ jako blázen. Pak nevím o co je lepší přijít. Studium ve tvém věku by mi také dost otravovalo život, ale to nějak zvládneš. Manžela máš.

Dodělej si státnice a pak dítě. Práce a kariéra Ti neuteče, ale možnost mít děti možná ano. Pokud se nervuješ kvůli učení, tak opravdu počkej s těhotenstvím až poté, může to mít neblahý vliv na dítě. Kolegyně čekala dceru a přitom dodělávala vysokou, holčička pak prý byla hodně uřvaná a nechtěla spát a měla pocit, že za to může ten její státnicový stres. Když pak už v klidném období čekala kluka, tak ten byl úplný opak od sestry.
Po státnicích se Ti uleví, opadne stres a třeba i tu svou budoucnost uvidíš najednou jasněji. Otěhotnět můžeš klidně hned napoprvé, mně bylo téměř 32. Přeju hodně štěstí

nevím co je na tom pravdy, ale když se podívám kolem známých tak.. bratrancova žena byla vždy hysterka, dříve měla problémy s drogami, takže ji to asi tak poznamenalo, že ve všem viděla problém a v těhotenství to bylo mnohem horší, kolikrát se i bušila do břicha, a holčička co se narodila byla teda šíleně uřvaná, nervní, teď jí je 6 a stále je uřvaná, nikdo ji nemůže nic ani v klidu říct, vždy následuje hysterickej pláč..
kamarádka, o kterou její manžel nejevil zájem v těhotenství, protože ho už nepřitahovala.. její syn je přecitlivělý, potřebuje cítit lásku a jakmile se mu nedostává, je hotovo
no a kamarádka, který má harmonický vztah má vyloženě hajánka, klidnýho chlapečka

tak třeba na tom něco bude.. navíc pokud ti v těhotenství bude špatně, tak se ti na státnice bude špatně připravovat, to si myslím, že ten rok to vydrží ne nebo třeba kvůli nervům ze státnic ani nebudeš moct otěhotnět, to je další stres navíc..

Díky všem za názory, holky. Vidím to asi stejně. Zatnout zuby, dodělat školu a v únoru tomu nechat volný průběh a třeba ta po-státnicová euforie (pokud se škola úspěšně ukončí) to dítě přivolá sama Já už jsem si v jednu chvíli říkala - vlítnu do toho teď, nechám si napsat rizikový a budu se v klídku doma učit na státnice. Ale na druhou stranu, protože mám svoji práci a lidi tam opravdu ráda, tak bych jim asi nechtěla udělat to, že zmizím ze dne na den, navíc bych po sobě nenechala dobrou vizitku k dalšímu návratu po MD. A jak píšete, tak koukám, že to těhotenství má asi na to, jaké dítě bude vliv a já jsem sama hysterka, co strašně stresuje a v době státnic to bude ještě horší, takže by se mi možná narodil malý nervní vztekloun. Když těhotenství nechám po zkouškách, tak to bude snad období plné pohodičky, najednou budu vědět, co to je volný čas a mohlo by z toho snad vzniknout pohodové dítě Máte pravdu, že kariéru asi nemá cenu hrotit a manžela mám úžasného a dítě si přeje, takže tak Nicméně si připadám ve svých 31, kdy teprve dodělávám školu a nemám žádné děti a v podstatě ani tu kariéru, že mi nějak ujel vlak...

je rozdíl si vymyslet, že musíš na rizikové a když opravdu musíš, jde o ten pocit.. jinak máš pravdu, že to je jen práce, a oni nebudou vědět jestli si to rizikové těhotenství vymyslela, a aspoň ušetří čas

Přesně tak. Asi bych se těm lidem nemohla podívat do očí, kdybych jim měsíc před státnicema, o kterých by tam samozřejmě věděli, oznámila, že jdu na rizikové. Je něco jiného, když fakt musíš a něco jiného lhát. Ale je fakt, že času by pak bylo habaděj a možná bych se ani nestresovala tolik Spíš to ale budu řešit neplaceným volnem, než miminem

Věřím tomu, protože my máme taky úžasně hodnou holčičku a myslíme si, že je to tím, že my dva jsme v pohodě, máme se rádi a v těhu jsme na malou mluvili a povídali si s ní.

Žádný vlak Ti neujel, jsi pořád mladá žena, máš dobrou práci, manžela, tak buď v pohodě. Všechno přijde tak, jak má.

Díky za podporu Asi to tak opravdu je, všechno se děje z nějakého důvou....

Určitě Mám kamarádku, letos jí bude 38, je single, bezdětná, letos dokončuje Bc., dodělává si byt, který si před pár lety koupila. Rodinu chce, doufá, že brzo najde toho správného, ale nehroutí se z toho a užívá si toho, co je.