Člověk míní...osud mění

Sama to píšeš. Jsi mladá, žádné závazky...bylo by to horší rozhodování ve 40ti a se dvěma dětmi na krku. Přesto bych se ale do ničeho nevrhala po hlavě a snažila se toho druhého lépe poznat. Vídáte se? Kolik mu je? Klidně se může stát, že je to jen nějaké počáteční okouzlení, které později opadne.. U tvého přítele jsou problémem ty lži, mluvila jsi s ním o tom? A co k němu cítíš, miluješ ho? Na tohle všechno si musíš odpovědět sama, třeba si sepiš pro a proti... Osobně bych se momentálně snažila vyřešit lži přítele, otevřeně si s ním promluvit..a zároveń lépe poznat toho druhého, jestli máte stejné zájmy a podobně... A pak uvidíš, co z toho bude

Řeším teď to samé, zatím to vypadá, že ten nový je jen poblouznění, sice není zadaný, ale zase je o dost starší. Moje rada je také počkat, dokud ho víc nepoznáš a nezjistíš, jestli to není jen hormonama nebo tou krizí doma. Víš jak se to říká, co je v domě není pro mě. Já už teď z toho mám obavy, jakmile je to totiž vztah na pracovišti, tak je to komplikovanější a jestliže ten druhý je taky zadaný, tak on jí chce opustit, pokud bys ten krok udělala u svého přítele? Pokud by neměl jasnou odpověď a nehodlal by ji opustit doopravdy, tak nezahazuj vztah na kterém se dá pracovat a dá se zlepšit, když se oba budete snažit. Takhle to teď vidím například ve své situaci já. Pokud bude partner ochoten to řešit a zapracovat na tom, tak to zkus.

Zatím se mi zdá dlouhý vztah perspektivnější, než ten s tím pořád také zadaným.

oba zadaní - a jak je ten pán zadaný? S někým jen chodí nebo má manželku a děti?

možná to bude tím, že ten nový objev má něco co tvému příteli chybí navíc když u vás převládá asi nějaký stereotyp a vášeň vyhasla, tak všechno nové je na první pohled krásné

říká se, že ten koho máme doma má 80% toho co se nám líbí, no ale stále schází těch 20% a pak když potkáme těch chybějících 20%, tak se můžeme zbláznit a 80% vyměníme za 20%, což poznáme až po sundání růžových brýlí

ale lež bych taky nezkousla, to lže celé 4 roky? já kdybych to zjistila na začátku, tak by byl konec

Ahoj, kdysi jsem řešila podobný problém. Už je to tedy dávno, ale rozhodla jsem se přítele opustit. Nicméně ne kvůli novému objevu. Hodně často to totiž bývá jen dočasné poblouznění - na nynějším příteli ti vadí lži (což je dost zásadní dle mého názoru), na novém by ti časem mohlo začít vadit něco podobně důležitého. Ono totiž ty dost zásadní věci a potencionální problémy člověk zjistí až v momentu, ve kterém se skutečně něco podstatného rozhoduje.

Zkus si tedy položit otázku (bez ohledu na to, že se ti zrovna teď líbí někdo další), jestli chceš se svým stávajícím partnerem být. Představ si, že se ti nelíbí nikdo další, prostě posuzuj jen vás dva. Chces svůj život strávit po boku někoho, komu nevěříš? Ano ? Ne? Je ještě možnost, že se přítel "změní?" Jsi přesvědčená, že by tě dokázal udělat skutečně šťastnou a váš život by byl spokojený? Rozhodni se sama. A až potom řeš, jestli se zaplétat s někým dalším. Hodně štěstí

Ještě dodatek: Nového chlapíka řeš až tehdy, kdy budeš se svým partnerem rozloučená, nebo budeš rozhodnutá. Přijde mi to vůči tvému příteli aktuálně nefér, ať už je jakkoliv špatný a nevyhovující.

- Případně vylož svému partnerovi karty na stůl a řekni mu pravdu. Že nejsi spokojená, jeho lži už tě unavují a navíc ti nadbíhá někdo další a díky tomu, že nejsi úplně šťastná nevíš, co dál. Taky bych zdůraznila, že na vztahu máš zájem pracovat, ale že i on musí přiložit ruku k dílu, protože sama už na to nemáš chuť, nervy a náladu. Prostě si promluvte

Děkuju za názory....Reaguji na Violett.ka: Nevídáme se mimo práci, přijde mi to asi i hloupý vůči příteli a nechci se do toho pouštět ještě dál, když prostě nemám jasno..Reaguji na MKay: On se s ní rozejít chce už delší dobu, říká že už se jen trápí a udělat to chce....spíš já jsem ta, která si tím není jistá, ale řekla jsem mu na rovinu, že zkrátka potřebuju čas...Reaguji na farahh: ne žádné závazky nemá ani ženu ani děti Reaguji na Tonie: Ano to je pravda a to právě nevím jeho chyby jsem ještě neměla šanci prokouknout a takhle v práci se mi to asi jen tak nepovede Reaguji na Aleopa: se vším souhlasím, už delší dobu přemýšlím jestli náš vztah má nějakou budoucnost, zatím jsem tomu ale dávala pořád šance a spíše i nechtěla vidět všechny ty chyby a ty jeho lži jsem si sama pro sebe nějak omlouvala...jenom že tohle nemůžu dělat do nekonečna...

A k těm lžím holky, ze začátku jsem to prostě nepoznala, takové věci vyjdou na povrch až časem, teď už to na něm prostě poznám, jak se tváří...jak mluví..atd...Většinou to bývají i takový blbosti, že si říkám...proč to má sakra za potřebí :/ Teď na posledy to bylo ale v otázce peněz a vzhledem k tomu, že momentálně vydělávám jenom já, protože přišel o práci se mi to zdálo dost hnusný..On ví, že to nesnáším, ale stejně to dělává

A on jako na to, aby ukončil svuj vztah potřebuje aby ty jsi byla taky volná? To snad ne. Bud vztah funguje nebo ne, s chlapem co se rozejde, jen pokud bude mít jinou postel kam skočit bych nebyla.

Reaguji na Siiri: No vidíš, tohle mě třeba vůbec nenapadlo to takhle brát ...asi si ho taky moc idealizuju.

Jo, tohle je nějaká taktika u chlapů? Nakonec z tebe bude bokovka, protože svou přítelkyni přeci už zná a je škoda ten společný čas zahodit. Tak to spolu ještě zkusí a ty budeš fajn povyražení.

Jinak problémy jsou v každém vztahu. Přítel lže, protože má např.strach říct pravdu...třeba nechce řešit tvé zklamání z pravdy a pod. Jednoho chorobného lháře taky znám a občas ty lži nechápu, u takových blbostí se snad ta lež ani nevyplatí. Podle mě se z toho stává součást jeho života a nepřijde mu to ani divné.
Zvážila bych, jestli je vztah v takovém stavu, že už není cesty zpět Pokud není cesty zpět, tak rozchod.

Nechci být nefér, ale tohle je typická výmluva á la "moje manželka mi nerozumí".

Taky mi to tak přijde. Zakladatelka si pána idealizuje, protože má možnost vidět jen to lepší z něj.

Moje rada: na objeva se neohlížej, a udělej to nejlepší pro sebe. Zeptej se sama sebe, zda má vztah se současným přítelem cenu, co tě s ním drží pohromadě a představ si, že spolu nejste a že jsi single.

Poté, co si zodpovíš tyhle otázky, což užs v podstatě udělala v úvodním příspěvku, musíš nutně dospět k závěru, že to pravé ořechové to není a že by ti možná bylo lépe samotné.

Bacha ale, abys pak nesklouzla do role kolegovy milenky. Pěkně si tě k tomu namotává.

Já se ve dvaceti taky rozešla s tehdejším, takže tak trochu chápu. Ale nikdy jsem nelitovala, prostě jsem začla cítit, že to není ten pravý a chci být raději s někým jiným. Záleží, jak to cítíš ty. Jestli toho svého miluješ nebo je to jenom zvyk.

ja som mala 23 keď som zahodila 4,5 ročný vzťah ... v podstate áno, prestala som ho milovať a chcela som sa vydávať z lásky, nie zo zvyku