Nezájem rodičů

Jestli je ta změna chování relativně náhlá, tak je možné, že to má něco společného se zdravotním stavem. Nebo ji něco trápí v práci. Nezměnilo se něco v jednom, nebo druhém směru?
Moje máti si informace taky nepamatuje, na stejné věci se ptá znova a znova. No a co s tím, holt jsem si na to zvykla. Nebo se s tím spíše smířila.

Reaguji na Kikulina: no to jsem si taky myslela, ale v tom to není.. Nejradši bych se odstěhovala, protože takhle mi je hrozně, nedokážu se pak soustředit na učení, hrozně mi to žere.. Jenže mám práci kde mám min. plat takže stěhování nepřichází v úvahu..
Napadlo mi, že třeba chtějí abych už vypadla z domu.. Nevím...

Jsi dospělá, měla by ses podle toho zařídit a neviset tak na mámě. Tví rodiče mají nejspíš své starosti, které musí řešit. Možná si to moc bereš. Zeptej se mámy přímo co se děje, takhle na netu ti těžko máme radit co máš dělat, když ani ty sama nevíš o co se jedná a proč se tak chovají.

souhlasím, možná se něco děje a proto se tak chovají a ty to ani nevíš. Normálně si s mamkou na rovinu promluv

co s tím všichni máte?
mně je 28 a když mám něco důležitýho v práci, nebo i když jsem dělala zkoušku na vysoké cca dva, tři roky zpátky, mamka se chovala jako výše zmíněné kolegyně v práci, zajímala se.. mám o dost starší sestru a k té se mamka chová naprosto stejně, prostě jsme její dcery, tak se o nás stará, tak jako my o ni jako o svou matku, to jsou prostě normální vztahy v rodině, žádné visení na rodičích

taky bych volila tenhle krok... tím spíš pokud teď častěji mluví o sobě, možná ji něco trápí a čeká, že se zakladatelka zeptá

Reaguji na Christal: Protože mně je třeba 20 let a nečekám, že když s každým úspěchem poletím za mamkou, tak mě bude plácat po ramenech, když má evidentně nějaké problémy. Má starosti - pomůžu jí, a až potom řeším mé 'vítězství' (ať už v práci, ve škole etc etc).

Prostě bych se jí zeptala zda se něco neděje, že jsem si všimla že není ve své kůži a jestli mi nechce něco říct. Je totiž dost možné, že podle zakladatelčina popisu změny chování rodičů mají vážný problém, kterým ji nechtějí 'zatěžovat' a tak jsou jednoduše frustrovaní. Ono pokud rodiče řeší něco zásadního a ne moc veselého, tak je od zakladatelky z mého pohledu trochu sobecké, že se rodičů ani nezeptá co se s nimi stalo a místo toho se lituje a má zaječí úmysly.

Reaguji na Simonek12: Píšeš, že se o Tebe rodiče nijak zvlášť už nezajímají...., ale co Ty? Zajímáš se někdy Ty o ně? Z toho co jsi psala mi to tedy tak nepřipadá.
Naopak to vypadá tak, že dokud jsi byla středobodem světa, bylo vše ok, ale v okamžiku kdy nejsi, je to špatně.

Pleteš si pojmy, zájem nerovná se plácání po ramenech a podobné nesmysly

Zakladatelka píše: Horší je to s maminou. Vždycky se o mě zajímala, ptala se na školu a tak, ale poslední měsíce je schopna mluvit jen sama o sobě. Když jsem chtěla konečně mluvit teda já, tak to vždy zase stočila na sebe. Vůbec mě neposlouchala. Z toho to nevypadá, že by byla nějaký maminčin mazánek a že by najednou pocítila nezájem

Reaguji na Christal: Myslím že jedno z druhého vyplývá

zakladatelku chápu, ať je člověku 20 nebo 50 přece každý rodič se většinou zajímá a je jedno, zda jde o zkoušku a nebo třeba o operaci... Rozhodně bych nečekala doma orchestr před barákem a nápis "simonka má zkoušku", ale přece každého potěší, když doma jeví nějaký zájem jak to dopadlo minimálně smskou
Za mamkou bych zašla, zda ji něco netrápí, že se chová jinak..

Přesně tak. Nemusí být přímo nemocná, ale může být v přechodu a to má pak ženská dost starostí sama se sebou a dokonce může mít problém s krátkodobou pamětí...
Reaguji na Simonek12:
Určitě si s mamkou promluv. Možná se budeš divit, jaká je příčina.

děkuju holky jinak tady padla otázka, jestli se já o ně zajímám, tak ano, zajímám ale jak už jsem psala, když už jsem konečně chtěla teda mluvit o sobě, tak jsem bohužel moc nepochodila... Proto mě to štve. Ráda je vyslechnu, pomůžu, ale já nemůžu být vyslechnuta? A myslím že se tu nelituju, jen mi to prostě mrzí..

Psala jsi, že jsi minimálně s mámou vždycky vycházela, že její chování je náhlé. Bude za tím nějaký problém. Pokud řeší např. existenční problémy, o kterých ti nic neřekli, tak se nediv, že teď mají jiné myšlenky. Určitě se o tebe zajímají, jen jim možná není do zpěvu a protože jsi byla zvyklá na jiné reakce, tak si to moc bereš. Proto ti radíme, ať si nejdříve promluvíš s rodiči, než budeš vysílat výkřiky do tmy na diskuzi, kde ti nikdo pomoct při nejlepší vůli nemůže, jelikož neví co se tvé mámě honí v hlavě a co jí tíží.

A chtěli rodiče abys šla studovat? Tak trochu mi přijde, že se nezajímají schválně. Každopádně se jich na to zkus zeptat.