Pokusím se situaci osvětlit co nejjednodušeji v rámci mých možností. Před 14 dny jsme s přítelem kouplii auto, je psáno na něj, ale koupili jsme ho vlastně kvůli mě, moje práce bohužel vyžaduje mnoho cestování a dojíždění do zahraničí. Já řidičák nemám, takže ho nemůžu řídit, vždy ho řídí přítel a ani v ČR ho neupotřebím. A ani si ho neplánuju dělat, protože na to nemám v ČR volno 2-3 měsíce na autoškolu. Jinak s prací mi přítel hodně pomáhá, krom řízení mi tu práci domlouvá. Ted k finanční stránce. Auto stálo zhruba 120 tisíc. Já mu to to půjčila 38, 5, na což mám napsaný papír od něj (důvěřuj, ale prověřuj), kde je napsáno, že peníze ode mně přijal a že se mi to strhne z nájmu od něj. Bydlíme ve společném bytě, kde má řádnou nájemní smlouvu psanou na něj. I co se týče nájemní smlouvy, tak mám na to papír, že mu budu měsíčně přispívat určitou částku na nájem. Další částku na auto si půjčil od sestry a zbytek dal ze svého. On auto jinak nepotřebuje. Potřebujeme ho jen na ty moje pracovní cesty. Ty peníze, co jsou jako půjčka a zároven nájem dopředu na několik měsíců, beru jako vyřízené a uzavřené téma. Jenže ted se naskytla situace, kdy je potřeba doplatit dluh sestře, nejde o malou čásku a přítel to požaduje po mně a hájí se argumentem, že jinak bych ty peníze stejně vydat musela, protože bych si to auto půjčila v autopůjčovně. Mně zase nepřijde fér fakt, že bych tento dluh doplatila a na auto bych nikdy nárok neměla, protože je psáno na něj a kdyby se cokoli stalo, auto zůstane jemu. A ano, jsem poučená, už několikrát jsem tu četla deníčky o tom, že tu slečny s láskou a ochotou příteli vybavily byt za svoje peníze a po rozchodu a odstěhování jim zbylo 0. Nerada bych dopadla stejně. Případně na kom budou platby za servis a údržbu auta? Takže jak to udělat, aby to bylo fér pro obě strany?