Fyzická vs. psychická nevěra

Tak tedy za mě...fyzická nevěra ano v případě, kdy se na tom oba dohodnou....ale ne zadaný/á a milenka/milenec, ale oba lidi v tom páru....jakmile se něco děje za něčími zády, je to špatně...naruší se důvěra...právě to je přece ten důvod, proč to lidi odsuzují, když se na to tak ptáš...protože jde o podvod na někoho, komu říkáš miluju tě....a za běžné se podle mě odjakživa považuje to, že když má někdo vztah, tak si je věrný, panuje ve vztahu důvěra, pro lži tam není místo......kdyby to tak nebylo, tak bysme byli zvířátka...
A co se týče vrahů, zlodějů a podvodníků....no co já vím, tak za to jsou tresty odnětí svobody, což u nevěry nehrozí, takže ve skutečnosti jsou tito lidé odsuzováni více než nevěrníci
Mám ale pocit, že zakladatelka bude nevěrnice a snaží se tady najít jakousi "očistu" duše a svědomí....jak ale znám Omlazení, tak to asi neklapne

Když jsem byla vdaná, tak jsem manželovi říkala, že kdyby měl nedejbože někde ulítnout, tak ať si vezme gumu a ať se to hlavně nedozvím. Jako mladá jsem byla radikální odpůrce nevěry, ale léty se mi hrany obrousily, zvlášť s dítětem bych kvůli jednorázovce nejspíš vztah nebořila.

Co se týče psychický nevěry, tak v dlouhodobým vztahu se může stát, že někomu někdo poblázní hlavu, pak ale záleží na důvodech a na rozumu, jak se k tomu postavit. Já jsem vždycky nechala podobná krátkodobá poblouznění odvát časem, ale věřím, že spousta lidí svůj původní vztah opustí, nebo sklouzne k fyzický nevěře. Můj exmanžel to vyřešil odchodem.

Fyzicky se člověk může ovládnout celkem snadno, prostě vím, že tam nepůjdu, že se s ním nevyspím. Myšlenky ale úplně ovládat neumíme, takže já prostě vždycky zatla zuby a nechala příjemný představy plynout a časem odplynout

Já nevím, je odsouzeníhodnější ve dne v noci myslet na vraždu, ale nikomu nezkřivit vlásek, nebo vyjít na ulici a rozstřílet prvního člověka v dosahu?
Myšlenky nejsou realita. Navíc je často neovládneš. Když si řekneš nebudu myslet na slona, budeš myslet na co? Na slona.
V dlouhodobém vztahu se stává, že člověk má prostě myšlenky občas na někoho jiného, to je normální. Ovšem podvést toho druhého ve skutečnosti mi přijde o něčem úplně jiném, jak psala už Lilitha.
Když se dohodnou oba partneři, tak ať. Jinak je to horší.

Reaguji na Lilitha: nejsem nevěrná, jen jsem nad tímto tématem dnes přemýšlela tak mě zajímá názor ostatních

ano, takhle nějak to mám taky

já vidím spíš problém v tom, že o té fyzické můžeš rozhodovat, kdežto s tou psychickou nic nenaděláš. Přece jen k fyzické dojde díky tvému rozhodnutí, nikdo tě k ní nedonutí proti tvé vůli, takže když dojde k fyzické, tak toho člověka můžeš právem obvinit, že tě podvedl a být na něho naštvaná, protože to bylo jeho rozhodnutí. Co se týče psychické, tak to většinou nijak neovlivníš. Nemůžeš se rozhodnout jestli se do někoho zamiluješ nebo ne. Prostě se to stane a ty s tím vůbec nic nenaděláš.

a to je potom ještě pár? to mi hlava nebere...

Reaguji na Christal:
ano...třeba manželé po dvaceti letech, kteří spolu zůstávají kvůli majetku...nebo mladší kvůli dětem, kvůli tomu, aby na staré roky nezůstali sami...a jiné důvody...myslím, že takových "párů" je dost

Sorry, ale pokud má tendence si odskakovat, tak to radši rozchod, než několikrát opakovaná zrada.

Budu v menšině, ale já čistě fyzickou nevěru za nevěru prostě nepovažuji. Věrnost je v hlavě a v srdci, ne někde pod pasem Samozřejmě je ale nutné, aby to takhle viděli oba partneři a měli určená jasná pravidla. Toliko můj pohled na věc.

Ona se i ta psychická dá rozvést... že si s dotyčným píšu, jak si chybíme, jak nám s ním bylo hezky, jak se na něj těšíme, jak má krásný oči, bla bla, ani nemuselo jít vůbec o sex. To už je pěkný svinstvo a bolí to víc, než jeden zásun vedle.

Tak a já tu budu asi za "bl*ce", ale pro mě je nevěra jako nevěra. Nerozlišuju jestli je to fyzické nebo psychické, protože ať už je to jakákoliv, není problém aby se z ní stala ta druhá. Pokud jde "jenom" o sex tak se snadno člověk může zamilovat a pokud jde jenom o myšlenky tak není tak těžký je realizovat..

Nevěru ze strany partnera jsem zažila a vztah ukončila jelikož jsem se přes to prostě nepřenesla. Zrada, ponížení a ztráta důvěry - tohle překousnout nedovedu (a bylo to "jenom" o sexu, prý bez citů).
Ale když se na tom lidi "domluví", tak budiž. Sice pochopit to nedovedu, ale budiž - je to jejich život a hlavně jejich zdraví...

Je to o lidech a o tom jak si váží druhého a hlavně jak si váží sami sebe. Bude to klišé, ale pro mě je sex něco víc než jenom sex. Nedovedu "TO" dělat jenom na základě pudů, ale prostě k tomu člověku něco cítit musím, takže za mě NE.

podle mě jsou hodně špatně oba druhy - neumím si představit čistě fyzickou nevěru, to jako že by šel spokojený partner s někým, kdo ho/ji vůbec nepřitahuje? Podle mě tam musí být i ten psychický faktor. Psychická nevěra sama o sobě asi existuje, ale zase je otázka, jak dlouho zůstane jen v rovině mysli. Podtrženo sečteno, za mě se druhy nevěry oddělit nedají.
Mimochodem mi ta diskuze připomněla výborný film Last night/Včera v noci

vidím to podobně...

Ono teda slovo nevěra má pro každého jiný význam. Hlavně ta psychická. Myslím, že např. zbloudilá myšlenka je naprosto normální, ale vypisování nějakých canců s někým na netu v řádu měsíců (s různými náznaky) je už nevěra...