Myslí můj přítel jen sám na sebe?

Reaguji na Candy86:
Proč smutno, Candy? Protože neumíme tak lehce mávnout rukou nad začínajícím životem?
To je mi spíš líto vás.
Kromě toho, je hodně holek, které můžou mluvit z vlastní zkušenosti, jaký dopad na ně potrat měl...

koukám na to dost podobně,přítel má právo na to říct,co chce a co ne,ale myslím si,že jiným způsobem.Pro mě by takové ultimátum znamenalo také konec,takového člověka vedle sebe nechci.Vše se dá řešit jinak...

Nikdo nemá právo říkat co žená má a nemá v takové situaci udělat,.chce potrat?OK.Je to její věc,její tělo,její život,její zodpovědnost za sebe samotnou....
Osobně nejsem zastáncem potratů,ale dospěla jsem už konečně tak daleko,že umím pochopit,že to prostě někdy situace ženu donutí udělat.Nesoudím a pokud se pak ženská sesype a začne si to vyčítat-tak ji neumim politovat...to je pravda.
Myslím si,že je rozdíl pokud žena potratí a pokud jde dobrovolně,chce tak si to nesmí moc připouštět.

No, zakladatelka to nebude mít po přečtení diskuze moc jednoduché
Každopádně držím palce, ať se rozhodneš tak nebo tak, ale hlavně podle sebe a ne podle roztikaných biologických hodin některých zdejších přispívatelek, zdá se mi.

Ona to asi myslela, jakože má dát to dítě k adopci, což mi přijde už doopravdy jako řádný nesmysl

Ano, možná jsem měla volit k vyjádření svého názoru jiná slova. Rozhodně nejsem nějaký super účastník diskuze (to asi vidíte samy ), který všechny dokáže přebít svými argumenty. To ani omylem. Jen si myslím, že nadšenkyň pro potrat tu už bylo dost a je potřeba ukázat a podpořit taky tu druhou stranu věci. Samozřejmě, že konečná volba je jen a jen na slečně a nikdo z nás za ni nerozhodne. Já ale vidím hodnotu v nenarozeném miminku a jen jsem chtěla poznamenat, že rychlé řešení ne vždy znamená dobré řešení a stálo by za úvahu s někým to probrat (třeba s rodiči), než jednat ukvapeně. Je to rozhodnutí, které ovlivní zbytek života a příběhů, kdy slečny pak hodně litovaly je dost a dost.

Ano, původně toto téma nemělo být o tom jít či nejít na potrat.. ale jak žít vedle člověka, který se za vás nepostavil? To mám jen věřit, že až se stane zase něco, tak se otočí zády a nepodpoří mně? Ano do nemocnice i z nemocnice mně odveze, zaplatí polovinu výdajů..ale jak žít s tím co řekl aniž by se neomluvil, neřekl že to bylo špatné říct...poté jsem navrhla, že chci aby se s tím ON někomu svěřil. Nejlepšímu kamarádovi, ale nechci. Myslím, že by mi to pomohlo, kdyby to věděl a mohl nás podpořit nebo se zeptat jak to zvládáme, ale bohužel..stojí si za svým a neustoupí a neustoupí- v ničem.

Proč to bereš tak, že Tě nepodpořil? Píšeš, že: "...přítel již o všem věděl, s interrupcí souhlasil a tvrdil, že při mně bude stát a vše zvládneme". Ještě jsi mu ani nedala příležitost, aby dostál svých slov.

Dítě by mělo být svobodným rozhodnutím obou partnerů a vy jste se domluvili, že na děti není příhodná doba ani vaše finanční situace, alespoň přítel si to tedy velmi dobře uvědomuje. Naopak mi přijdeš sobecká Ty, protože jej na základě povídání s gynekoložkou a mateřského motivu tlačíš do něčeho, co jste spolu původně vůbec neměli dohodnuto. Dítě není jen Tvá záležitost, i on má do toho co mluvit.

Napadlo mě - nepřišla mezi vámi nikdy dříve řeč na to, co byste dělali, kdybys neplánovaně otěhotněla?

oba jste se dohodli na přerušení.Podrazila by jsi ty jeho a ne on tebe kdyby jsi ovlivněná nějakou doktorkou nešla.Oba dítě nechcete,nemáte na něj ani prostředky a tak se přestaň chovat sobecky,seber rozum a zahoď hormony,dítě se prostě teď v tuto chvíli absolutně nehodí.Kluk je jistě fajn a ty jsi mu připravila dost velký šok.V budoucnu užívej HA podle návodu a přečti si příbalový leták.

Vy mně tady štvete, když máte pravdu ....

Budu jedna z menšiny, ale taky si myslím, že při tobě nestojí. Chápu, že jste ještě mladí, máte plány a představy do budoucna a dítě jste neplánovali. Ale prostě se stalo, a osobně si myslím, že každý kdo se cítí dostatečně dospěle a zodpovědně na sex by měl počítat byť s minimální možností, že se někde stane chyba (vinou kohokoli nebo čehokoli) a holka může otěhotnět. Takže s tím měl počítat i on a teď se k tomu postavit trochu čelem. Nevím, jak se ta diskuze mezitím vyvinula, mezi váma myslím. Pochopila bych, kdyby to byla z jeho strany prostě prudká reakce, protože to nečekal a sám neví, co dělat. Ale po čase na vychladnutí si myslím že se měl zachovat úplně jinak. Jste pár a ty jsi za ním přišla s tím, že tě něco - za co jste zodpovědní oba - takhle trápí. A jeho reakce byla ultimátum? Z mého pohledu je to sobecké a kdyby tohle udělal můj přítel, začala bych silně pochybovat o tom, jak moc mě má vlastně rád a jak moc má v porovnání rád sebe. Jestli se na mě bude někdy ohlížet nebo ho zajímá jen co chce on. Tohle přece není ledajaké rozhodnutí, může tě to poznamenat na celý život, hlavně psychicky, určitá šance je že i fyzicky.. Budeš s tím muset celý život žít a možná by pro tebe v případě potratu prostě nebylo tak jednoduché to přejít, jako pro tvého přítele. Tohle si měl uvědomit a opravdu při tobě stát, což neudělal. Tím absolutně nechci říct, že bys měla ten vztah odpískat, ale že se máš rozhodnout podle svého vědomí a svědomí a nepodlehnout jen nátlaku. Promluvit si s rodiči by bylo myslím dobré a rozumné, ale ideální by to samozřejmě bylo až pokud si věci trochu urovnáte mezi sebou.

Reaguji na katerinakaterina: Já teda naopak radím takovou situaci s rodiči vůbec neprobírat. Tohle je vaše svízel a není důvod s ní zatěžovat ještě rodiče a okolí. Nemůžete od nich vyžadovat finanční ani jinou "nadstandardní prarodičovskou" pomoc. Oni už své děti odchovali a mají právo na svoji pohodu. Starat se o malé vnouče (a vůbec dítě) je vyčerpávající, oni si to také nezaslouží.
A také určitě nejste zvědaví na vyčítání a debatu o vaší (Tvojí) nezodpovědnosti.

Reaguji na panda08: Bez ohledu na to jak se domluvili v první chvíli za ním potom přišla, očividně to nebyl jen nějaký rozmar, ale dost ji to trápilo, a v té chvíli ji měl podržet. Když přijde holka od doktorky s pláčem a řekne, že si o tom ještě musí znovu promluvit, očekávala bych od partnera, že se zachová jinak. Že si s ní promluví v klidu.
A nemluvila bych o nějakých podrazech.. Pokud by to udělal jak jsi popisovala, nebo pokud by zakladatelka cíleně otěhotněla proti jeho vůli, byl by to podraz. Ale tohle je prostě jen situace, do které se dostali a které nemá jednoduché řešení. Proč by neměla mít právo změnit názor? V takhle důležité otázce? Může mít dítě, na celý život, nebo ho naopak nemít a celý život na to myslet.. To přece není něco, co člověk rozhodne lusknutím prstu a od té doby je to vyřešeno.. Vždycky to bude mít nějakou dohru.

Reaguji na Flossy: Myslím, že to záleží na tom, jací jsou. Pokud by si ale zakladatelka myslela, že na to budou reagovat opravdu špatně, asi by to ani nezvažovala.. Pro některé lidi může být lepší starat se o vnouče než se později dozvědět, že dcera byla na potratu. Opravdu to záleží na tom, jaké mají postoje.

Reaguji na Tiakia:
Já nevím, o jaký podraz by se mělo jednat. Je normální, že zapochybovala, není to jen tak jednoduché rozhodnutí typu koupím si chleba nebo rohlík.
A sobecká si taky nemyslím že je, jestliže přemýšlí, že by dala miminku šanci, i když ji to teď nezapadá do plánů.
To, že si to rozmyslela po návštěvě doktorky, není nic neobvyklé, je hodně žen které se nakonec rozhodnou si dítě nechat a taky to ze začátku nechtěli a nebo si to neuměli představit.

Určitě, třeba z hlediska náboženství.
Jsem ale zastáncem toho, aby o potratu věděli jen oba partneři a lékař. Netřeba do toho míchat někoho dalšího... Nejde tu přece o to, co je lepší pro rodiče, ale o to, co je lepší pro pár. A na tom se myslím nejlépe dohodnou jen oni dva sami.