Myslí můj přítel jen sám na sebe?

Nevím, proč tady tvrdíte, že někdo udělal na někoho podraz. Slečna určitě má právo pochybovat, i když se na něčem před tím domluvili. Má dokonce i právo změnit v tak závažné situaci názor. To přece není podraz. Podraz by byl, kdyby si dítě nechala za jeho zády, ale ona to s ním chtěla jen znovu probrat.
Přítel se nezachoval dobře, ovšem ne tím, co řekl, ale jak to řekl. Jinak obsah toho sdělení, tedy že do toho nechce zatahovat další osoby, a že jestli se ona rozhodne si dítě nechat, bude ho asi muset vychovávat sama, protože si svůj život takhle nepředstavuje, je v pořádku.

Jako upřímně, s partnerem, se kterým jsi momentálně ve 21 letech, nemusíš zůstat celý život. Zatím jste spolu jen randili, nechat tomu volnej průběh, možná byste se rozešli. Když si to dítě necháš, uvrtáš se tak skoro do konce života s někým, s kým bys nakonec žít nebo mít dítě vůbec nechtěla. I kdyby tě opustil, pořád se s ním budeš muset vídat, řešit s ním záležitosti a výchovu dítěte. To je jedna věc.

Druhá věc - myslím si, že máš hlavně dostudovat, najít si fajn práci, zařídit bydlení, rozhodnout se, s kým teda chceš strávit život...a PAK v téhle situaci plánovat dítě. Některé to nebudou číst rády, ale upřímně si myslím, že mít v tomhle věku dítě, to by sis opravdu pokazila život a mládí. Jo a mám v okolí holky, který ty děti mají, nemaj hotovou školu, nemají práci, partner na nic...a fakt jim nezávidím.

S přerušením těhotenství se to teda moc dramatizuje. Samozřejmě jít na přerušení v druhým měsíci je asi mazec, to bych nedala. Ale v šestým týdnu? Víš kolik těhotenství skončí samovolně potratem, ani si toho nemusíš v tomhle období všimnout (vypadá to jako silnější menzes)?

Pro Lisa: Ano, všem máš pravdu. Bohužel však spolu jen nerandíme..žijeme spolu 5 dnů v týdnu a na víkend jedeme k rodičům, myslím, že je ten pravý. Ale ano..nejspíš bych se připravila o krásné zážitky. Když přemýšlím mozkem, tak je logické si to dát pryč = nemám peníze, vlastní bydlení, hotovou školu, žádnou dobrou praxi a 21..ale když zapomenu myslet mozkem a myslím srdcem, tak krvácím smutkem a bojím se, že je to chyba... Každopádně na ten zákrok v pátek jdu, protože v příteli podporu v tomto nemám a rodičům to říkat nechci-myslím, že by spíš chtěli ať si to nechám a pomůžou mi, a to je zase něco co po nich nechci já!

Reaguji na katerinakaterina: Třeba je to ten pravej, třeba ne...to je úplně jedno. Důležitý je, že kdybys neskočila po hlavě do těhotenství, bydleli byste spolu, randili...pak třebas větší bydlení, svatba a pak teda teprve dítě. A během toho vývoje přirozeně poznáš, zda to má budoucnost. Spousta lidí má ve dvaceti jinou představu o partnerství než ve třiceti. Přeskočit nějaké fáze se moc nevyplácí.

No, chápu, lehké rozhodování to není, ale jak sama píšeš, o děcko by se ti stejně starali rodiče, zázemí pro dítě nemáš....chyba by mi spíš přišla nebýt zodpovědná a přivést na svět dítě, o které se nemůžu postarat.

BTW nevím, jak dlouho o tom těhotenství víš, ale asi celkem dlouho, když už jsi v šestým nebo snad v sedmým týdnu koukám?? Asi bych s tou interrupcí pohla, pokud se tedy pro ni rozhodneš...

Ano, měla jsem jít dneska..ale gynekoložka to odložila na pátek Už se těším až bude po všem. Dnes máme v rodině další přírustek, tak šup slavit...

V téhle situaci absolutně nemá cenu řešit nějaké životní plány, protože tohle rozhodnutí není o plánech, ale o prioritách.
Život někdy neběží podle plánu a někdy se nám ty nejlepší věci v životě přihodí vlastně úplně neplánovaně. Nikde není psáno, že ten, kdo celý život plánuje, prožije lepší život
Takže neřeš, co sis naplánovala, ale udělej to, co udělat chceš (ve smyslu, co cítíš, že je správné)

Hele a už jste si to mezi sebou nějak vyjasnili - lépe řečeno vysvětlila jsi mu, jak na tebe jeho přístup působil? Protože mě z tohohle pořád trochu přijde, že kdyby on měl přístup jiný, tak by jsi byla nahlodaná si dítě nechat a jestli to v Tobě zůstane pocit toho, že jsi šla na interupci vlastně jen kvůli jeho postoji, tak to asi pro váš budoucí vztah nebude úplně ideální......Chce to o tom trošku komunikovat
Sranda je, že možná že kdyby Ti ten svůj názor nepodal tímhle stylem (jako ultimátum) ale v klidu to s Tebou probral, tak by jsi možná došla ke stejnému závěru bez špatného pocitu z jeho chování....

Těhotenství se obvykle počítá od poslední MS, to znamená, že se obvykle neodhalí dřív než ve 4. - 5. týdnu, když se následující MS nedostaví (nemluvím teda o ženských, který se o dítě snaží a hned si dělají testy..). Takže ten sedmý týden není zas tak dlouho......Ale je fakt, že pokud chce holka interupci tak čím dřív, tím líp......

někdy je to nejkrásnější právě to neplánované Sděl bohu/osudu své plány a on se Ti vysměje

Reaguji na bakalářka: jasně, to chápu, ale já jak nedostala menzes (a zvláště v tomhle věku), už jsem třetí den zkoušela těhotenské testy...

Což také může být kontraproduktivní, pokud k otěhotnění došlo méně než 14 dní před MS.....protože dostatečná hladina hormonů, aby byl tets 100% průkazný, bývá cca po 14 dnech od oplodnění......Předtím může být test i falešně negativní - a už Ti naskakují další týdny.....

Reaguji na bakalářka: Tak je samozřejmě možné, že slečna omylem nečetla příbalový leták antikoncepce, náááhodou otěhotněla těsně předtím, než to měla dostat, náhodou test byl tak nespolehlivý, že neukázal čárku dříve než po dvou týdnech a navíc ji v mezidobí vůbec nenapadlo, že menstruace může chybět díky těhotenství

Nooo nevím teda, abys nelitovala celý život, že to dítě už nikdy nepoznáš...až budeš mít další děti, budeš si říkat, třeba mohlo být jiné, mohlo být nadané atd...mám z tebe totiž pocit, že ho chceš, ale nechala si se zahnat do kouta partnerem, skoro mi to přijde, jako by ti to nařídil a ty tam v pátek poslušně jdeš...ještě jednou si o tom pořádně promluvte, tak jak tu padlo, a pokud se bude chovat pořád stejně, začala bych uvažovat nad tím, jestli nemám jen růžové brýle a nebude nejlepší hledat si někoho jiného a dítě vychovávat s podporou rodiny.... mám známé - oba teprve studují střední, ona otěhotněla...a on ani na chvíli nezaváhal, obě rodiny je podporují a už mají i po svatbě

nikdy jsem neotěhotněla, takže jsem to řešit nemusela.
Ovšem vztah s tehdejším přítelem vzal za své hlavně kvůli jeho touze po dětech a mé hrůze z dětí. Ale dostudovala jsem, něco procestovala, poznala jiné chlapy a dnes mám možná ještě lepšího přítele. Takže nelituju.

proč by Tě držel doma?

máš skvělé rodiče

přesně!
Ono není ani nikde dáno, že člověk dostuduje, najde úúúžasnou práci a zařídí si super bydlení.... že půjde vše jak po drátkách.

jj, taky myslím, že by tady takový deníček ani nevznikl, kdyby se přítel snažil víc vžít do situace zakladatelky.

Abych se nepobrala na potrat