Gastroskopie - vyšetření žaludku

Já jsem jí absolvovala poprvé před 3 týdny. Musím říct, že mně docela vyděsily příspěvky i zkušenosti jiných lidí, na vyšetření jsem šla hrozně vyklepaná. Sestřička mi nabídla uklidňující injekci, ale tý jsem se bála ještě víc, proto jsem jí odmítla a šla na vyšetření v plném vědomí. A kupodivu to opravdu nebylo tak zlé, jak se všude povídá. Sestřička mi vystříkala krk znecitlivujícím sprejem, což bylo jako když mi stříká do krku líh, štípalo to ale potom už jsem krk necítila. Potom jsem si lehla na bok, dostala jsem do pusy kroužek, abych se nezakousla do tý hadice. Musela jsem zhluboka dýchat pusou. Potom mně doktor vyzval, abych se pokusila zpolknout hadici a šlo to jako po másle. Hadici tam šoupnul tak rychle, že jsem sni nemrkla měla jsem pocit, že jí mám až někde ve střevech, ale vůbec nic mně nebolelo, jenom tlačilo. Nadávila jsem se asi jen 3krát, a to když tam šoupnul hadici, potom když popojel a když jí vytahoval. Celé vyšetření trvalo maximálně 3 minutky a to mi brali vzorky z tenkého střeva. Byla jsem tedy mile překvapená, vrtání zubu je milionkrát horší, než tohle ano, je to nepříjemný, ale když z hluboka dýcháte (já dýchala celou dobu pusou a šlo to lehce) a sousředíte se jenom na to, tak to proběhne bez problémů. Mimochodem hadice byla poměrně tenká, měla maximáně 1 cm v průměru Příště se bát určitě nebudu. Nicméně záleží hodně na lékaři, já doporučuju přečíst recenze a raději nechodit do nemocnice, kde se s vámi moc nemažou. Za mně doporučuji Mudr. Compel´a z Českých Budějovice. Všem přeju stejně optimistické zážitky, opravdu se není čeho bát, je to jen nepříjemné, nic víc

Ty jo, holky, když to teď čtu, tak musím konstatovat, že jste na rozdíl ode mě opravdový hrdinky. Já mám naprosto jinou zkušenost.
Je to víc jak 10 let, kdy jsem tohle absolvovala, takže nevím, jestli se technika nějak za tu dobu posunula nebo co, ale byl to pro mě tak šílenej zážitek, že si na to dodnes živě pamatuju.
Hned u dveří jsem řvala, že chci oblbovák, jinak že do toho ani nejdu. Po oblbováku mi bylo na omdlení, měla jsem dokonce i halucinace a omdlívala jsem. Žaludek mi skákal jak divý, krk mě bolel ještě dva dny po vyšetření. Po vyšetření mě taťka nesl v náručí, nebyla jsem ani schopná chodit, natož jít do školy.
Prostě hrůza. Nemyslím si, že mám nízký práh bolestivosti, ale tohle bylo fakt moc. Naštěstí byly výsledky negativní.