Tichá domácnost

No trochu ses spletla určitě ne všechny toto zažily . Tichou domácnost neznám a to jsem vdaná přes 20 let . Podle mě, teď se neuraz toto dělají jen nevyzrálý blbci. Nechápu smysl urazit se poté nekomunikovat a pak se usmiřovat. Co takhle si to vyříkat na rovinu bez následných zbytečných scén a ublíženého ega. ?

On se urazí a ty za ním budeš chodit se omlouvat? .Kolik Vám je ?

jak doma řešíte tichou domácnost? - Nijak, takové akce nevedeme... čas běží, život utíká - není důvod si ho komplikovat

Reaguji na mikkýsek: Nemyslím, že by bylo nutné to hned tak ostře kritizovat, je to povaha. Někdo raději mlčí, chce si vše v sobě srovnat, aby neřekl nějakou blbost a jiný mluví a potřebuje to dostat ze sebe ven. Stejně jako má někdo rád maso a jiný zeleninu

Já s mykkýsek naprosto souhlasím, bývalý tohle taky dělal, klidně 3 dny bylo dusno a nepromluvil ani slovo. Zlatej chlap, co mám teď, který konflikt dokáže řešit tak, že si spolu sednem a promluvíme. Samozřejmě je dobrý, když člověk místo aby řekl něco hnusnýho v afektu se jde třeba na chvilku uklidnit. Ale na chvilku, ne na 3 dny. Tohle naprosto nesnáším a rozhodně bych nedolézala, ale dala jasně najevo, že takhle se problémy řeší v pubertě a ne mezi dospělými lidmi.

Přesně tak. Mám to stejně. Občas si samozřejmě s manželem vyměníme názor, ale tichou domácnost nevedu ani já, ani on.
Když už, tak si myslím, že naštvávat se a urážet je taková vlastnost žen. U chlapa mi to příjde jaksi mimo.

Tak my když se s manželem nepohodneme (situace cca 3x do roka - jsme spolu 11 let), tak vydržíme v tiché domácnosti max. 3 hodiny. To si vůbec nedovedu představit, že bychom spolu nemluvili déle než den. Toto chování Tvého partnera mi přijde naprosto trapné a ubohé! Pokud nedokážete řešit konflikt okamžitě, tak k sobě nepatříte. Komunikace ve vztahu je to nejdůležitější.

Tak to já s tím zkušenost mám 😊 je to strašný, nervy moje trpí, ale nepomůžu si. Mýho chlapa to chytá tak cca 2x za rok. Když jsem to zažila poprvý, nechápala jsem, brečela, prosila, nic nepomáhalo. V životě jsem to nezažila. Teď už jsem zkušenější, jednak už tak nějak tušim, co by ho tak mohlo urazit a taky už vim, že navěky to trvat nebude. Během tý zaseklosti je nejlepší dělat jakoby nic a věnovat se svym věcem.
Přidám perličku, jednou jsem ho z toho dostala tak, že jsem mu po několika dnech řekla, že mám o něj vážné obavy, že takováhle změna osobnosti může značit neurologický problém, ptala jsem se, jestli nemívá točení hlavy, mžitky před očima, mezi to jsem občas prohodila slovo nádor, krvácení do mozku, epilepsie apod., prostě aby to znělo, tvářila jsem se ustaraně... Koukal na mě jak na magora, ale já se nedala, dál s vážnou tváří házela diagnózy, pak jsme se začli oba smát a bylo dobře 😊
Jinak, můj chlap je normální, skvělej, stará se o mě, rozumíme si, vše super a tak dvakrát do roka se prostě jak kdyby přecvakne do jinýho módu a je to tady. Spouštěčem bývá většinou totální blbost, u většiny už jsem i zapomněla, proč to vlastně bylo.
Nevím, co s tím... Jinak nechodí po hospodách, nepije, nekouří, neutrácí, má rád děti a zvířata, prostě fakt mu nemám co vytknout 😊
Tak snad jsem Ti pomohla 😊

Reaguji na Ellenuschka: Myslela jsem si už, že tady na omlazení jsem v tom sama. Máme podobného chlapa - je pozorný, hodný, ale jakmile mu přecvakne, je to v háji. Vždycky to vyvolá na největší prkotina a konec. K tomu mám já vždycky tendence se s ním začít prostě bavit, protože mám strach, aby nedělal nějakou blbost - nepřestal se se mnou právě bavit už navěky, nehledal utěšení někde jinde. V těchto situacích se cítím strašně nejistá, ale snažím se hledat způsoby, jak ho rozmluvit.
Mě třeba napadlo, že bych ho nějaký čas nechala a hrála s ním jeho hru a potom ho něčím překvapila, aby ten vztah kvůli tomu neztrácel své kouzlo. Uvidíme
A po tichu většinou přijde rozhovor, ale už si neřekneme vše, co bychom chtěli během toho afektu. Mezitím vždycky vychladneme.

Reaguji na panda08:
Jsme právě mladí, nebydlíme spolu, takže to většinou probíhá tak, že mi nepíše, nikam se mnou nechce jít a mně nezbývá nic, než čekat - to je to nejhorší.

Panda: tak tos mě dostala holka 😊 aspoň vim, že to neni nic proti mně přímo. Když chce být občas sám, mohl by mi třeba koupit wellnes víkend... 😊 Ale zas urazit se vyjde levnějc 😊😊😊 to my neurážecí to prostě nepobíráme 😊😊😊

Szilágyi: na ty překvápka opatrně, jestli máš na mysli erotiku. Ikdyž já jednou zkusila natvrdo v noci když spal ho vzbudit kouřenim, chudák po sexu si vzpomněl, že se mnou nemluví 😊😊😊
Ale čekat na něj v sexy košilce a svádět ho by bylo kontraproduktivní, to by se se mnou nebavil, já bych si přišla nechtěná a depka ještě větší.
Oni jsou ty chlapi křehký duše. Vždycky si musí člověk připomenout, že přeci chlap nezahodí leta vztahu kvůli tomu, že se mi víc líbí modrej svetr než zelenej apod.
Teď se mi to machruje, ale jen až na to zase dojde, to bude dušičce ouvej...

Reaguji na Ellenuschka: Měla jsem na mysli spíš něco dobrého "Láska prochází žaludkem". Uvařila bych mu něco dobrého, co jsem mu už dříve slíbila a ještě se k tomu nedostala Na tu erotiku by třeba došlo až potom, podle toho, jak by se tvářil
V tom máš pravdu, ale zase si říkám, že si tímhle připomene to špatné a řekne si, že to nemá cenu, i přesto, že se chytneme kvůli blbostem

pouze nevyzrálý blbec kritizuje něco, co nezažil na to, jak jsi stará, bys mohla mít víc rozumu..

přesně tak, taky jsem ten typ, co po hádce spíš zaleze do jinýho pokoje, aby si urovnal myšlenky.. a fakt nesnáším, když do mě v té chvíli někdo reje, chce po mně jakékoliv rozhodnutí nebo mě nutí do hovoru

Reaguji na panda08: To je pravda, ale na druhou stranu mě mrzí, že mu potom vše odpustím a dívám se na to tak, že se nic nestalo a nakonec si ještě řeknu, že to byla moje chyba, protože už si nepamatuji to, jak mě to trápilo.

Njn tak se hádej ,pak si zalez a lízej rány , jestli ti to vyhovuje .Třeba jednou změníš pohled a zjistíš jak trapné a dětinské to je . Vztah je o komunikaci ,ne bojová linie a hra o to kdo má momentálně pravdu.