Upřímnost a netaktnost v rodině

Pokud sama nebude chtít, tak jí nepomůžeš. Mně by teda vadilo, že je takhle nevděčná a neměla bych moc chuť pro ni něco vymýšlet. Když je nejradši doma, tak bych třeba jela k ní a pár dní tam byla, pokud to je možný a dělala jí společnost a pomáhala. Co třeba kdyby si vzala nějakýho pejska z útulku, aby tam nebyla sama?

To jsou takové nálady starších lidí. U mojí babičky to bylo celý život, protože to má od rodičů. Měla hodně tvrdou výchovu a je taková bezcitná, že řekne, co má na jazyku a když si z toho někdo něco dělá, tak řekne něco v tom smyslu, aby ses z toho nepos... Ale to si zvykneš. Věř, že tvoje babička je oproti té mé anděl.
Druhá babička byla vždy hrozně veselá (i teď je), ale před tím byla taková puberťačka a jak umřel děda a začala docházet pravidelně do nemocnice, tak už má také takové zvláštní nálady, že volá jak se jí stýská a když přijedeme, tak začne být po nějaké době nervózní a občas se i rozčílí. Mám je ráda obě. Ono v takovém věku tě prostě začnou štvát lidi okolo, ale zároveň nechceš být sama. Nejhorší je, když je člověk sám. Určitě bych babičku zvala dál a prostě si to tak nebrala

Reaguji na veverka06:
To je povaha a s tou mnoho nezmůžeš.
Nauč se být splachovací.
Moje babi měla neskutečně zvláštní povahu. Ještě v jejích 94 jsem se s ní pohádala do krve.
Mě málem odvezla rychlá a ona byla jako kapr ve vodě.
Dnes už na to vzpomínám s úsměvem.

reaguji na veverka06 Nebo, že mi řekla, poté, co jsem jí představila přítele, že to není teda žádnej krasavec, ale že se teda aspoň nemusím bát, že mi ho nějaká přebere. Což se mě tedy dotklo. Vím, že přítel není zrovna model, ale mám ho moc ráda a pro mě přitažlivý je...
No tak hezkej není,ty to víš sama,tak babička ti neřekla žádnou novinku.Zvykej si,že svět není jen zalitý sluncem,ale občas ti někdo řekne do očí i nepříjemnou pravdu bez obalu.

Nebo, že mi řekla, poté, co jsem jí představila přítele, že to není teda žádnej krasavec, ale že se teda aspoň nemusím bát, že mi ho nějaká přebere.
Mohla zvolit trochu jiná slova...ale co naděláš...hlavně,že to neřekla před přítelem.

Mrzí mě to i proto, že vím, že v rodině tety by si toto a podobné nedovolila říct...
To by mi asi vadilo nejvíc....Pokud má někdo vyloženě takovou povahu,že říká co si myslí bez obalu každému tak OK...okolí ho tak bere....ale pokud se jinde chová slušně tak a k různým příbuzným různě....Asi ví,že si u vás může dovolit říci co chce a vy ji ještě omluvíte....

Myslím si,že člověk by si měl zachovat určitou slušnost i když je už má třeba vyšší věk....Nemám ráda když se na někoho hledí jinak a omlouvá se jeho chování jen proto,že je starý (to nikomu nedává právo být protivný, nepříjemný atd) nebo že je to děcko (tam ale za jeho chování odpovídá dospělá osoba - rodič).

Taky si myslím,že když je lidem někho líto (on/ona je pořád sama, on/ona je chudák atd) a začnou ho obskakovat jako nesvéprávnou osobu tak se to akorát otočí proti nim....Druhá strana toho pak začne zneužívat viz. Když se snažíme vymyslet program, aby to i jí bavilo, tak na otázku, jestli to je dobrý řekne jen: "hmm" a "že to teda přežila". .....Kdyby vám doma takto odpověděl někdo jiný tak se na něj příště vyprdnete a nebudete mu vymýšlet žádnou zábavu.....Chápu sice že babička zůstala sama, máte ji rádi ale všeho moc škodí. Upřímně vaše babička vůbec neví jaké má štětstí.....

Tak tak.

Mě poslední dobou přijde, že se lidé chytají každého slova a vše berou jako kritiku a útok na vlastní osobu a možná proto se spolu spousta lidí nebaví ani v rodině.
Až bude tobě 70 let, tak budeš třeba úplně stejná a možná ještě horší.

Pokud chceš aby si babička žila v klidu, tak to určitě nechce vyvolat nějakou hádku. Nech jí vyjádřit se po svém a prostě si to tak neber. Z toho, co píšeš tě vyloženě neuráží. Když s ní budeš řešit její poznámky, tak to dojde do stavu, že bude třeba raději úplně mlčet a nebude chtít otravovat. Co se týče té situace, kdy nechce u vás skoro nic sníst, tak tohle dělá většina starých lidí. Případně nechtějí plýtvat vodou, elektřinou apod.

Přesně přijde mi,že děvčata žijí v nějaké bublině a pokud se najde někdo kdo nechválí,tak se hroutí.

Děkuju všem za reakce.

Reaguji na blackberry:
To jsme taky nabízeli - nějaké zvířátko - nechtěla...

Reaguji na Tiakia:
Jasně, vím, že je dobrý umět přijmout i nepříjemnou pravdu. Jako třeba to, že mi řekne, že bych měla zhubnout nebo tak, ok, to beru. Nebo, že bych se sebou měla něco dělat. Ok. Ale, že mi řekne tohle, to mě fakt zamrzelo. Pro každýho je hezkej někdo jinej. A neřekla jsem, že není hezkej, jen to, že to není hezounek nebo model. Já bych si tohle nedovolila nikomu říct (kamarádce, sestřenici...apod.). Protože vím, že pro ni hezkej je, jinak by s ním nebyla. Tohle pro mě od babičky bylo prostě netaktní...

Reaguji na tarabell:
Máš pravdu. My jsme na ni s mamkou moc hodný, voláme jí, jak se má, snažíme se jí pomáhat a tak nás to pak víc mrzí, když to neocení. Teta je na ni tvrdší, nenechá si tolik věcí libit, tak si to tam babička nedovolí... Kdyby tam něco takovýho řekla, tak jí to teta vrátí...mamka ne, protože říká, že by to pak babičku mrzelo, že si to třeba neuvědomuje a tak. Když jsem se já jednou ohradila, že se mi ty řeči nelíbí, tak se babička pak omlouvala, nicméně za dva dny už jsem to slyšela zase.

Asi mi nezbude než být opravdu splachovací a přejít to...

Já se nehroutím. Nepotřebuju, aby mě všichni chválili a mazali med kolem úst, ale myslím si, že jsou věci, který by si lidi mohli nechat pro sebe... Ty bys sis dovolila někomu narovinu říct, že jeho přítel není hezkej?

v okruhu blízkých lidí to není taková trága.
My si doma nelžeme.Je fajn,když člověk nemusí vymýšlet hodinu to,jak řekne jednu větu.Nejsme uzavření introverti a normálně spolu komunikujeme všichni příbuzní na rovinu.Nesnesla bych,kdyby mi někdo lhal jen proto,abych měla radost.Připadala bych si jako ma.gor

Reaguji na Tiakia:
V tom se asi neshodneme, jak vidím. Nevadí.
Kritiku snesu. Kdyby řekla, že je přítel třeba zlej nebo že se jí na něm něco nezdá, že je neslušnej apod., dobrý... Ale že mi řekne to, že není žádnej krasavec a že mi ho aspoň žádná nevezme, to mi přijde moc...i v rodině. Zvlášť když ví, že mně se líbí a mám ho ráda.

No a babičce se nelíbí ty to vnímáš jako těžkou urážku a babička jen řekla svůj názor.

Já ti rozumím. Člověka to mrzí, když se snaží a vidí, že druhý je jen otrávený a nic neocení. V porovnání s mým dědou je tvoje babička ještě svatá. Děda má taky pořád řeči, že za ním nikdo nejde, když už se přijde, tak ani nepozdraví a skoro se s námi ani nebaví. Když už promluví, tak má pořád takový řeči, jaká je ze mě nanynka a jak jsem k ničemu. Takže já s ním kontakt moc nevyhledávám a je mi to vlastně jedno.

Chápu, že starý lidi jsou "svý", ale já splachovací nejsem a nebudu. Život je krátkej na to, abych pořád někoho omlouvala.

Reaguji na cool girl:
To je mi líto s dědou...
Mě to taky mrzí, že jí v podstatě skoro nic neudělá radost a nemá zájem... Chtěla bych to změnit, na druhou stranu to je demotivující... Taky pak někdy nemám náladu jí třeba psát e-mail, protože na to nikdy nereaguje, max. je všechno v odpovědi o ní nebo o tom, co dělá bratranec, kterýho si nejvíc oblíbila.
Otázka je, nakolik si to vše nechat líbit a být splachovací a nevyvolávat nějaký pře, protože by mě to pak jednou mohlo mrzet a nakolik se ohradit nenechat si vše líbit...