Upřímnost a netaktnost v rodině

Já bych se tomu názoru babičky upřímně zasmála a nijak bych to neřešila.

Ségra přitáhla na oběd k babičce přítele. Byl celý potetovaný a měl v obličeji pár piercingů. Tak babička prohodila, že vypadá jako strašák a že to snad nemyslí vážně takového ženicha do rodiny. Příště už ho začala chválit jak je šikovný, pracovitý a slušný člověk a i když ségra s tím chlapem už není, tak ho babička vychvaluje i teď
Druhá babička si zase stěžuje, že jí nemáme pomáhat, že jsme návštěva a udělá to sama. Potom si zase do telefonu stěžuje, že jí nikdo nepomůže. Tak zase přijedeme a pomáháme a ona zase říká, že jí vůbec nepomáháme a musela si odtahat sama dřevo přitom jsme to odtahali všechno my. Bereme to sportovně
Jako moje babička dokáže říct spoustu věcí, ale kdybych rozebírala každé slovo, urážela se kvůli tomu a cítila nějakou zášť apod. to ne. Spíš na to během minuty zapomenu a nebo se tomu smějeme.
Dokud tě babička vyloženě neuráží, tak si myslím, že není třeba nic řešit a pokud tě to štve, tak jí to rovnou řekni a nezakládej o tom diskuze, protože nikdo tvojí babičku nezná a spiknout se proti člověku, který má svoje a třeba si to ani neuvědomuje mi přijde praštěné. To aby se babička bála cokoli říct. Upozorníš ji na tuto poznámku a příště zase řekne třeba něco jiného co tě urazí, ale ji to přijde normální...

pokud nemá zájem, tak to nezměníš... to je bohužel realita.

jo, to děda má vždycky nejradši toho, kdo je zrovna pryč (např. na erasmu nebo tak), prostě "vedle je tráva vždycky zelenější a všechno lepší"..

tohle je težký, já když se ohradím, tak se děda ještě urazí.. ale mně je to už jedno. Odmítám všechny ty jeho kecy potichu poslouchat. Buď se bude umět chovat, nebo musí počítat s nějakou reakcí.
záleží, jaká je tvoje babička, jestli se chytne za nos a uvědomí si, že to není nejvhodnější, nebo jestli se urazí..

Nicméně, doufám, že se to u vás trošku zlepší..

To je otázka, jestli si to neuvědomuje, protože vím, že u tety v rodině tohle neříká...

Nechci řešit každé slovo, ale teď tu byla na 5 dní na návštěvě a zase se to nějak všechno nastřádalo, třešnička na dortu bylo to s tím přítelem a mně to přišlo prostě líto...
Popravdě bych si přála taky to brát sportovně a neřešit to...je to jednodušší než vyvolávat hádky, který by mě pak mrzely. Tak snad se k tomu taky dopracuju...

Reaguji na cool girl: Díky.

Je pravda, že to co řekla tvoje babča o příteli nebylo uplně taktní, ale kde jinde by člověk měl hledat upřímnost než v rodině.
Ber to tak, že prostě má věk na to být náladová. Staří lidé jsou nevyzpytatelní a občas lezou na nervy, ale co bychom si bez babiček a dědečků počali...

Jinak já mam teda babičku ve které se vůbec nevyznám. Co bych dala za to, kdyby mi babi řekla co si myslí a co chce a nechce
Nikdy si od nás nic nechce vzít, na pozvání na oběd/večeři do restaurace když něco slavíme odpoví že je doma jídla víc než dost. Hrozně na sobě chtějí s dědou šetřit ale pro mě, ségru a mamku by se rozdali (dávají nám peníze při každé návštěvě, ale co není v akci sobě nekoupí) .. Byly jsme s babi na výletě, chtěly jsme si dát zmrzku a prý neměla ani nejmenší chuť. Přijely jsme domů a babička vybrakovala skoro celého Míšu v krabičce
Když jsme se jí zeptaly jak se jí výlet líbil řekla, že moc, že je ráda že se vydala, že to bylo pěkné.. přitom se celou dobu tvářila jako u mučení a snažila se hledat co nejvíc zkratek zpátky - nevíme jestli proto že jí to prostě nebavilo, nebo jí bolela noha (na což jsme se jí skoro pořád ptaly a řekla že vůbec ne)
Když jim koupíme něco nového do domácnosti tak babička s radostným úsměvem řekne "To je fajn, dáme to na půdu a holky si to vemou až budou bydlet ve svém"
Vážně bud ráda za upřímnost, já z babičky už kolikrát kvetu

No přesně. Vždyť řekla v podstatě "pravdu", ne ? Navíc, i kdyby byl krásný jako obrázek, tak se vždycky najde někdo, komu se líbit nebude. A vkus starších lidi se taky často hodně liší od dnešních měřítek krásy, takže to podle mne zbytečně a uraženě řešíš, jaká netaktnost ?
Já už na objekty svých zájmů slyšela i podstatně horší charakteristiky
Dneska tuším když něco není v kytičkově - sluníčkovém americkém falešně rozjásaném stylu, tak je to okamžitě špatné a zavrženíhodné

to i na sebe.Moje milovaná babička když mi šila šaty /byla švadlena a já byla značně nekonfekční/ mi říkala,že jsem hubené koště a že se na to může ehmmmm ať se raději nažeru nebo jí zase nase..ehmmm.No prostě babi nešla pro slovo daleko a my jsme jí milovali,protože u ní vždy člověk věděl na čem je.O mém nastávajícím se vyjádřila takto "ach jo,to už jsi nic hubenějšího nenašla?ten bude dlouho mladej a ty s ním budeš vypadat blbě" to prostě byla naše babi.

Na sebe ani nemluvím, že vypadám jako "zdechlina" jsem taky slyšela x krát
Stokrát lepší je komunikace s člověkem, který na rovinu řekne, jak se věci mají, než s falešným "přítelem", který ze strachu nebo z čeho řekne něco pozitivní i když si myslí opak.

... a vždyť to je taky pravda, akorát dneska hubeného chlapa aby pohledal a drtivá většina jich vypadá jako oplácaní taťkové už ve 30-ti . Akorát ty vypadáš pořád dobře, to babce nevyšlo, no

jo,no tak já byla taky hubená,tak co s tlustým chlapem.Postupem času a věkem se jeho váha zvýšila a už několik let vypadá jako chlap,ne jako kluk.Náš mladej je na tom stejně dlouho bude kluk,protože je drobnej a tak v cca 35 z něj bude velký fešák,kdy jeho vrstevníci budou už pomalu stárnout.

To je normální, starší lidi bývají protivní a někdy můžou sklouznout až do deprese...popravdě mi to už z tvého popisu trochu jako deprese připadá. Můžeš babičce doporučit lékaře, ale zbytek je na ní. Pokud nebude chtít pomoci, asi jí nepomůže nic a nikdo.

Myslím že byste ji měli navštěvovat, určitě jí to udělá radost. Ale nemyslí si, že ji bude dávat moc najevo, vděk teda nečekejte

tak to neřeš, babi je už starší...Stačí se zasmát, babičku obejnout a říct ...třeba..."ale babi, ty jsi tááák hubatá"
Vždyť vůbec o nic nejde, spíš budte rádi že je v pohodě a neleží v pečovateláku...

Téměř každý příspěvek se tu točí kolem jedné věty, kde se babička vyjádřila na vzhled přítele zakladatelky ale myslím,že to tu bylo uvedeno jako příklad jejího chování......Asi jsem jediná kdo si myslí,že mohla zvolit jiná slova... Druhá část věty: "že se teda aspoň nemusím bát, že mi ho nějaká přebere"....byla dle mě zbytečná a s upřímností nemá nic společné.

Přesně to jsem si myslela....já bych to taky vrátila a nemyslím jak tu někdo psal, že když má člověk věk tak má "nárok" na své nálady....Je tolik starých lidí, kteří by byli rádi kdyby o ně rodina projevila zájem, vymyslela nějakou aktivitu, aby se neudili, starala se....Myslím,že se s mamkou až moc snažíte...pokud je babička zdravá, pohyblivá tak bych se k ní chovala normálně a zapojila ji do (jít ven s pejskem jestli máte, přesadit nějakou kytičku)....Dle mě má babička něco jako depku či jak to nazvat (sama bez dědy, přátel, zájmů a vy kolem ní chodíte po špičkách....třeba se cítí nevyužitá - těžko říct nevím jak s vámi funguje)...No buď se něco změní a nebo ne...Se staršíma lidma je to občas náročné co se týká náladovosti
Chápu tě...byla bys ráda kdyby jsi viděla zájem, rádost ze strany babičky a ne jen stížnosti. Taky k životu potřebuji aby lidé, které mám ráda byli spokojení jinak mě to ubíjí a trápí....

S tím souhlasím ale taky záleží jak se to řekne...pravda se dá vyjádřit hnusně ale i slušně.....

A mě třeba přijde netaktní , když lidé okolo nemluví na rovinu a pořád vše obalují jen , aby druhého neurazily.To, že někomu řekneš co si myslíš a cítíš není neslušnost , to že to ten druhý neumí přijmout je jen jeho boj.

Tak buď to děláte proto, že to tak opravdu vnímáte a pak Vás nemůže rozházet žádná její reakce a nebo jsou to jen zdvořilostní fráze . Kdo nic neočekává toho nic neurazí.

Tak spousta lidí žije v mylné představě , že čím hodnější a laskavější k druhým tím více je každý bude mít rád a ouha ono tak není.
Nesnáším přetvářku a styl komunikace typu , řeknu ti to co chceš slyšet.

No ale to není problém babky, že zakladatelka nemá "koule" a neřekne na to něco uzemňujícího - třeba že taková, co by JÍ přebrala přítele se ještě nenarodila, nebo tak něco Proč hned z toho dělat problém, trénink na asertivní chování se podle mne hodí každému a v životě potká i podstatně zlomyslnější lidi, než je vlastní babka

přesně...stačí se zasmát...