Je správné neříkat svým nejbližším pravdu - zatajit skutečnost - aby si nedělali zbytečné starosti?
Ahoj, minulý týden jsem se dozvěděla, že v mé firmě krátí stavy a ruší se i má pozice. Nejsem už žádný zajíc, jsem žena středního věku, sice bezdětná a stále nezadaná, ale také mám na hrbu nemalou hypotéku za bydlení, které od rozchodu s posledním partnerem již léta splácím sama. Být bez práce a pravidelného příjmu je pro mne proto naprosto skličující existenční záležitost. Již jednou jsem se do takové situace dostala a rodiče, kteří jsou již téměř v důchodovém věku - mě téměř půl roku finančně dotovali, za což se dodnes stydím a nejsem stále schopna jim peníze vrátit. Peníze od nich znovu nechci, i když vím, že by mi ji kdykoliv velmi ochotně poskytli, ale jsme si velmi blízcí, přestože žijeme v jiných městech, denně si voláme a téměř vše si říkáme. Mám teď dilema, zda jim říct, že jsem po téměř 3 letech opět bez práce, nebo to před nimi tajit, dokud se situace nějak nevyřeší či nebude úplně nejhůř, abych je opět musela požádat o pomoc. Přeci jen již jsou to starší lidé, ač velmi zdraví a duševně fit, ale přesto - je etické jim takhle přidělávat starosti? Nemám to raději tajit, dokud to bude možné? Co myslíte?