Ahoj holky!
Budu se snažit psát ve zkratce, ale...
Začnu od začátku. V lednu jsme se rozešli s přítelem po necelých 8 letech, víceméně moje iniciativa. Už jsme se nesnesli.
Od té doby se na mě lepili samí citoví vyděrači.
Mám spoustu kamarádů-chlapů,ale moje nejspřízněnější duše je můj kolega (nepracuje se mnou na jedné pobočce), můžeme se bavit o čemkoliv, je to už dospělý chlap (40let),takže pomůže,poradí, je to opravdu kamarád a vídáme se cca.každé 2 týdny.
Na začátku července jsme se domluvili,že vyrazíme na víkend do jižních Čech. Nechtěli jsme jet sami, tak kolega pozval svého nejlepšího kamaráda. Mě se ani moc jet nechtělo, bála jsem se, že to bude přitažené za vlasy, když toho člověka neznám. Nicméně přeskočila jiskra. Od té doby se vídáme (všichni 3 ) každý 2.víkend, sedli jsme si po všech stránkách.
S tím kamarádem samozřejmě trávím čas raději (nic překvapivého ). Problém je v tom, že jsem se dozvěděla až pozdě, že má přítelkyni...a já se mezitím stihla zamilovat.
Už jsme si to vyříkali, že nedokážu dělat kamarádku s benefity, na chvilku jsme utli kontakt. V životě jsem nebyla tak zamilovaná, ale osud bohužel nepřeje a nejde to. Stýkáme se i přesto, nedokážeme to ani jeden ovládnout. Já nemyslím na nic jiného, než na něj a ten samý pocit cítím i z něj.
Ale teď k věci...
V červenci jsme byli v penzionu, kde měli přikrývky jisté značky, kterou nikdo z nás neznal,ještě jsem je fotila, že si je koupíme každý domů. Je to cca.14 dní, koukám z okna,myslím na něj a jede firemní auto této značky.
Tento víkend jsme rozebírali pozitivní myšlení, život, sny,...až jsme se dostali k filmu Jíst, meditovat, milovat (neznala jsem název, ani jsem ho neviděla). V neděli stáhnu film, že se na něj podívám. V divném rozpoložení a s divnou náladou kouknu v pondělí na omlazení a v deníčcích hned na začátku téma, ve kterém slečna o tom filmu píše...
Také jsme o víkendu rozebírali, že jsme se potkali, protože jsme se měli potkat a že jeden druhému máme být něčm užiteční...dnes kouknu na fb a "vybafne" na mě článek Mooji:Každá bytost, kdokoliv vstoupí do tvého života, i když nechápeš co přinášejí, stejně řekni děkuji. Když tě nakopou, nemusíš říkat děkuji hned, ale někde hluboko v sobě řekni díky. Jen tohle, uvidíš co se stane.
Omlouvám se, že je to tak zdlouhavé, chaotické,...ale já tomu nerozumím. Mají to být nějaká znamení? Nebo je to náhoda??
Já jsem teď v takové divné životní fázi, v práci se nedaří, finančně se nedaří, žádný vztah jsem nehledala a teď bych chtěla zrovna tenhle...takže to se také nedaří. Nevím, jestli "na něco" čekat, nebo se sebrat a na nějakou dobu odcestovat...
Díky za cokoliv, co napíšete