Firemní večírky mě otravují.Je to špatně?

Já osobně to taky ráda nemám...možná jsem divná, ale práci a osobní život si striktně odděluji a většina takovýchto večírků je nechvalně známá i tím, kdo co s kým kde...na druhou stranu je možná dobré se na nějaké větší akci (třeba vánoční večírek) ukázat, aby si kolegové nemysleli, že se jich straníš a něco proti nim máš...takže já bych to řešila půl napůl, nechodit nutně na každou akci ale zas sem tam se ukázat...třeba se s někým dáš víc do řeči a v práci pak budeš mít někoho, s kým ty večírky "přežiješ" A určitě se neboj s někým začít jen tak bavit, jako téma stačí právě práce, to půjde

Reaguji na Mary Jane: Jenže ono je to těžké, když lidi,co tam pracují, jsou tam cca15-20let a už mají nějaký kolektiv. Ty lidi se tam všichni znají už dlouhé roky nebo jsou to rodiny a manželé...a navíc mě hrozně štve,že je to většinou v sobotu-prakticky první den dovolený...To už se člověk těší na vánoční klid a místo toho,aby pomalu dělal "další směnu"...

Pro mě záleží na kolektivu. V dobrém jsem na večírky chodila a ráda Ale v nynějším kolektivu nejsem příliš spokojená, takže na večírek buď nejdu vůbec s nějakou výmluvou nebo jen zdvořilostně na pivo a rychle domů.

Mám stejný pocit! Nevím, proč bych měla trávit "v práci" ještě víc času, než je nezbytně nutné.Už tak s kolegy trávím 8 a půl hodiny denně.

Právě to říkám každému,kdo mě s tím začne otravovat. Kdybych měla v práci alespoň jednoho kolegu nebo kolegyni, se kterou bych si fakt rozuměla a věděla bych,že ten večírek budu mít s kým strávit, tak bych to nějak zvládla,ale takhle je to hrůza. A šéfové umí akorát rejpat...

Mám to podobné...nejmladší v kolektivu, ostatní mají rodiny a děti, sem tam si s nimi popovídám, ale povětšinou řeší děti a nemoci, jak jsou všichni chlapy stejní a neschopní, a který dítě udělalo jaký ho*ínko (téma při obědu)...loni se mi podařilo vyvlíknout, byla jsem pryč, navíc jsem tam byla jen brigádně, letos už na pracovní smlouvu a vedení si na vánoční večírky dost potrpí...radila bych asi to, co plánuju udělat i já - ze zdvořilosti aspoň na část večera jít a zkusit s pár sympatickými lidmi zavést řeč...však je to jednou do roka, to se dá přetrpět

Nikdo ti nemůže přikázat chodit na večírky - ale na druhou stranu, vyloženě se stranit dění ve firmě taky není dobré. Když do tebe hustí, abys šla, to je ještě pořád ten lepší případ. Kdyby nad tebou mávli rukou s něčím jako "ta nudná stará panna stejně zůstane sedět doma" , tak by to bylo podstatně horší, ne ? Vždyť nikdo neříká, že tam musíš sedět až do rána a pomáhat ožralému šéfovi vylézt zpod stolu - ale alespoň ukázat by ses tam mohla : sníš pár chlebíčků, něco vypiješ a pak příležitostně po anglicky zmizíš.
Proč večírky jsou, nevím - asi si firma myslí, že to zaměstnance nějak motivuje. Což je asi pravda - drbání u ranního kafe další den, kdo s kým nebo kde skončil utužuje kolektiv
A to, že se s tebou dělnice nebaví bych si nebrala moc osobně : pro člověka z provozu je kancelář účetní místo, kde chodí opravdu nerad a " sakra, zase musím jít něco vyřizovat, ať už to mám za sebou " . Pokud se k tomu přidají špatné zkušenosti s nějakou neochotnou protivnou mrchou z předešlého zaměstnání, tak je antipatie na světe - řekla bych, že to přímo s tebou nemá nic společného

Nutit Tě nemůžou. Pak si ale nestěžuj, že nejsi součást kolektivu. A věř mi, věkový rozdíl v tom nehraje roli. Je to spíš ve Tvé hlavě. Pravděpodobně jsi docela introvertka. Tak na večírek nechoď ale počítej s tím, že budeš téma č. 1 - ta podivínka z firmy, co se všech straní nebo nedej bože, co jí ostatní nejsou dost dobří, aby s nimi vypila pár piv. Dobře si to rozmysli a to nejen účast na večírku, ale především Tvůj postoj ke kolektivu.

Firemní večírek ti má dát příležitost poznat kolegy i v neformálním, uvolněném duchu, mimo pracovní masky třeba u těch "dělnic" (tohle označení se mi nelíbí) může jít o oboustranné zbytečné předsudky, třeba se ony na Tebe dívají jako nadřazenou nevstřícnou kolegyni. Myslim, že vztah dělník vs. kancelářská krysa je celkově problematický a ani bych se těm udřeným špatně placeným ženským moc nedivila, kdyby měly problém s načinčanou mladou kočkou z kanclíku. Toto si neber osobně, to je obecná myšlenka, nezatracovala bych je, třeba zrovna firemní párty nabízí dobrou půdu pro vstřícná gesta a o tom to podle mě je. To víš že většině lidí se tam nechce, já se vždy musím hodně vyhecovat abych šla, cestou si dám kalibrační sklenku vína na odvahu a nakonec jsem vždy ráda, že jsem tam byla. Neber to jako předvádění (pokud to teda nemáte jako nějakou nóbl akcičku plnou exkluzivních modýlků), ber to jako příležitost, utéct můžeš vždycky. A s tím platem, to Ti řekl kdo? Věřím, že v minulém režimu na tom něco bylo, ale teď?! to snad ne.

A nedá se se šéfem domluvit, že by sis vzala s sebou doprovod? Pro případ, že by sis tvrdošíjně stála za svým předsudkem, že neformální komunikace s kolegy je zbytečný vopruz..
Nemusíš se tam natřásat a předvádět, stačí, když se přemůžeš a budeš nenásilně konverzovat s lidmi, kteří pomáhají spoluvytvářet firmu a díky kterým i Ty máš práci Když budeš trochu přístupnější, třeba zjistíš, že mezi těmi "dělnicemi" (jak je nazýváš) se najdou i fajn ženské, akorát, že ty je prostě znáš jenom od vidění..

Taky se na takových akcích necítím dobře, po pár skleničkách to je ale vždycky lepší Myslím, že je ale vhodný se tam alespoň "ukázat" - dát si skleničku, přisednout si k někomu, kdo je ti alespoň trochu sympatický, prohodit pár vět, rozloučit se a mazat domů. Ono se dneska hodně dá na takovou tu "soudržnost kolektivu" a to, že se straníš, by ti třeba opravdu mohlo uškodit. Tak bych se spíš přemohla a vyrazila. Jedna hodinka jednou ročně se dá přežít, v mé práci se třeba pořádají podobné akce častěji.
Mnohem horší než večírky mi přijdou stmelovací pobyty a teambuildingy, to bych asi nevydejchala:/

Prostě se tam ukážu, kabát nechám v autě, po krátkém čase jdu jakoby na toaletu a uteču.

Tak to je doufám myšleno jako vtip

A právě proto, kdybych se za celý rok s žádným kolegou nestýkala, bych na ten večírek just šla a zkusila se aspoň s někým seznámit. To se pak i lépe pracuje, když ve firmě někoho blíž znáš a cítíš se součástí kolektivu.

Reaguji na Pidižvíík: No právě,já mám pocit, jako by mě tam občas brali jako "dítě" nebo nevim,jak to jinak popsat...