Nevím jak se rozhodnout

Za pár dní musím udělat, pro mě, docela důležité rozhodnutí. Jenže už se na danou věc nedokážu dívat sama za sebe, ale pořád přemýšlím o všem, co mi k tomu řekli ostatní. Jestli v v něčem nemají pravdu atd. Věc je ještě složitější v tom, že mi každý radí něco úplně jiného a já jsem v tom už tak zamotaná, že to rozhodnutí nedokážu udělat. Mám strach, že se rozhodnu nějak špatně, a pak toho budu litovat. Proto jsem se rozhodla napsat sem o poprosit o váš nezaujatý názor.

A teď o co vlastně jde. Před rokem mě vyhodili z VYSOKÝ, protože těsně před začátkem nového semestru změnili studijní řád (navýšili počet kreditů nutných k postupu do dalšího ročníku) a mě chyběly blbý 3 kredity. Měla jsem to rozdělené, protože jsem si chtěla školu o rok protáhnout, a tak jsem si kredity rozdělila, abych to měla zhruba na půl. Když jsem se to před rokem dozvěděla, že kvůli někomu, kdo si jen tak řekl, že změní počet kreditů končím ve škole, na které mi zbýval poslední rok a měla bych to hotové, nejdřív samozřejmě tekly slzy proudem, pak jsem byla šíleně naštvaná…. Když jsem byla konečně schopná nějak uvažovat, co bude dál, rozhodla jsem se, že půjdu na pracák a přihlásím se na rok tam, o poté se znovu přihlásím na školu a budu doufat, že mi umožní dodělat jen ten poslední rok a zkoušky, které mi zbývaly. Během toho roku jsem chodila na brigády a tak nějak jsem si zvykla na tu samostatnost ohledně peněz. Na škole mě živili hlavně rodiče, brigádu jsem měla jen čas od čas, pokud mi to čas dovolil. Měla jsem totiž školu většinou celý týden.
A co se školy týče, tak jsem se dozvěděla, že mě sice přihnuli zpátky, ale znovu od prváku a to, zda mi uznají všechny již složené zkoušky se dozvím až na začátku nového semestru. Bude prý záležet na jednotlivých učitelích. Což mě znovu dostalo. Neříkám, že by se to nedalo přežít, vklidu tři roky studovat těch pár předmětů, ale jelikož bych musela za dva roky školy zaplatit 60 000,-, tak mě to štve.
Ke všemu jsem teď červenec, srpen, září na brigádě, kde je skvělý kolektiv a byla by tu i možnost tam zůstat, pokud bych chtěla. Celkem dobře finančně ohodnocené.
Další problém mám v tom, že za dobu, co jsem studovala jsem prakticky nebydlela doma, ale v podnájmu. A tak nějak jsem si zvykla dělat všechno podle sebe, mít klid když chci já, pozvat si někoho když chci já. A u rodičů to tak bohužel nejde. Často u nás někdo je, takže o klidu se moc mluvit nedá. Neříkám, že nemám ráda společnost, ale zrovna když chci, tak jako naschvál se přiřítí brácha s kamarádama, či mamka s někým, nebo táto pustí naplno nějakou muziku. Prstě mi chybí taková ta samostatnost, dělat věci podle sebe a ne se pořád ohlížet na druhý (což je moje špatná vlastnost) nedokážu říci naplno, že toho mám dost, nebo že já jim taky tohle nedělám, když jsou doma. Takový to řešení blbostí, který mě v poslední době štve, čím dál víc. Za ty roky jsem si prostě vytvořila svůj vlastní život a to jak chci žít.
A teď prostě nevím, zda zůstat v práci a začít si hledat nějaký podnájem, abych mohla žít sama, bez rodičů, a tím pádem zahodit tři roky školy, nebo se vrátit na školu, doufat, že mi uznají většinu předmětů, najdu si nějakou brigádu, kterou budu stíhat při škole a stihnu si za rok vydělat 30000, abych měla na školné. A dál žít u rodičů, protože na těch pár přednášek, co bych měla, by mi rodiče podnájem nezaplatili.
Ta pokud jste to některá dočetla do konce a můžete mi poskytnout nějakou radu, jak se správně rozhodnout, Budu ráda. Ocením pohled někoho, kdo je mimo. Předem díky.

vcelkalenca

Nevím jak se rozhodnout

Priateľov pes

Dítě v 17ti letech

Vztah s přítelem se nikam neposouvá - dilema

Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Manžel mě zbil

Váš příspěvek