Jak odmítnout a nezranit muže, který vás požádá o ruku?

Jestli jsi si jistá, že se na svatbu necítíš tak určitě neříkej ano, jen proto, abys ho neranila. Zkus na to jít podobně jako on - povídej o svatbě ve stylu - jednou se chci vdávat, ale zatím si to nedokážu představit být "paní" atd.. Jakoby mu nepřímo naznačovat, že na to není ta správná chvíle .

Pokud by i přesto k žádosti o ruku došlo, zkus mu narovinu říct, že se na to necítíš. Pokud Tě má rád, tak to pochopí, ale i tak bude asi smutný. Proto navrhuji ho následně rozveselit (třeba společný romantický víkend nebo tak něco, aby neměl pocit, že ho nemiluješ

Co nejdřív bych na to přivedla řeč, třeba říct, že ta a ta se vdává, ale ty se na to absolutně necítíš a kvůli škole to ani nepřipadá v úvahu a chceš počkat na ten pravý čas atd atd. A třeba i jako v legraci říct, že kdyby tě teď požádal o ruku, poslala bys ho s tím do háje. Nečekej, až tě o tu ruku požádá, takové odmítnutí by asi těžko překousával.

Takto bych to udělala já, naprosto souhlasím

No upřímně, kdybych já byla v jeho kůži a moje přítelkyně mě odmítla, i když jakkoli citlivě, byl by to pro mě rozchod.

Ale v té situaci jsem nebyla, takže těžko říct...

nečekat až tě požádá...i kdybys to řekla šetrněji, klidně to může skončit rozchodem...on má velké plány, dává si na tom záležet, klidně to může vzít tak, že ho nemáš dost ráda a upřímně řečeno, být na jeho místě, taky by mě to hodně vzalo, takže naznačovat, naznačovat, naznačovat, klidně bych to i trochu přehnala a jednoznačně bych řekla, že se na to teď necítím, přesně jak psaly ostatní

a nebo říct ano, ale svatbu naplánovat až se budeš opravdu cítit, přesto že ti to nepřijde třeba tolik romantické...ono opravdu bych měla strach že říct ne, i když to vysvětlíš sebejemněji může být rozchod...řekni si, jestli ti to za to stojí...

Už porcuješ zajíce, který ještě běhá po poli.Četla jsi životopis Agathy Christie? Prostě mu poděkuješ, krásně se usměješ a řekneš, že se na to ještě necítíš. To není odmítnutí. A kdyby, alespoň se pročistí vzduch. Neboj, on si někoho kdyžtak najde.
A vůbec, proč si nedopřát luxus mluvit pravdu? Koneckonců, partner (manžel) je většinou Tvůj nejbližší člověk.

Reaguji na Maria: radit někomu, kdo se tady svěří, že má obavy z žádosti o ruku a nechci dotyčného ztratit, že se nemá bát, že má raději na rovinu odmítnout, aby se pročistil vzduch, že její partner si určitě někoho případně najde mi přijde trochu zcestné

já mám naopak zkušenost, že když se chlapi už pro něco takového odhodlají, tak odmítnutí nesou hodně hodně těžce, vlastně si ani nedokážu představit, jak by po tom mohl ten vztah fungovat, podle mě je to ze strany toho chlapa absolutní ztráta důvěry v ten vztah a pak si bude říkat "však ta moje mě stejně nechce, tak co"

navíc když si představím klasickou situaci třeba v restauraci, kde to vidí další lidé, tak bych sebe i jeho dostala do hodně trapného postavení, čímž nechci říct, že by kvůli ostatním lidem, měla nadšeně souhlasit jenom aby se neztrapnili, jenom poukazuji že případně ta situace bude dost nešťastná

pokud zakladatelka nechce rozchod, jenom prostě potřebuje čas buď aby si to urovnala sama v hlavě nebo aby toho chlapa více poznala nebo cokoli jiného, tak pokud nepomůže odrazování předem, tak já fakt doporučuju říct spíše ano a svatbu pak ale nechat později třeba za dva za tři roky, nebo se domluvíte, že to zasnoubení zatím zůstane mezi vámi a nebude se o tom šířit, dokud se nebudeš cítit připravená atp., jakmile řekneš ale ne, tak už s ním nebude řeč, to mi věř

ono se o tom moc nemluví, ale třeba já ve svém okolí mám několik lidí, co už byli zasnoubeni a dotyčného/dotyčnou si pak nevzali, vesměs to právě byl podobný případ jako u zakladatelky, nikdo se s tím nechlubí, ale rozchod proběhl vždycky úplně klasicky jako kdyby zasnoubení ani nebyli...takže žádné srdceryvné drama...kamarádka třeba věděla, že se na to necítí, ale chlapa ztratit nechce, tak se domluvili že to ani nebudou nějak extra rozhlašovat a nenosila většinou ani prstýnek, vydrželi spolu ještě více než rok a pak se v klidu rozešli, protože oba nakonec uznali, že mají trochu jiné představy o životě

Naprosto souhlasím.

heleďte děvčata můj strejda žádal tetu (oba mimochodem už byli jednou rozvedeni a bylo jim třeba kolem 40ti) o ruku 7x než řekla ano a prostě počkal, dokud neřekla Ano, a to je pravý gentelman. Nějaké "ano" nebo svatba stejně lásku neznamená.. Pokud ten chlap ženu fakt chce a ona ho neodmíte nějak hnusně, tak si prostě počká. Pokud se chlap urazí po prvním SLUŠNÉM odmítnutí i přesto že ví, že jinak mají/měli vztah ok je to sbabělé.. Nenecheje se do ničeho tlačit.

Přesně tak nejlepší kamarádce se takto rozpadl vztah po 3 letech, kdy z přesně takových důvodů řekla ne, a to i když se snažila být sebevíc milá a říkat "miluji tě" 150x, říct že si ho vezme třeba za tři roky, ale že se teď na to vážně necítí....pro něj to bylo znamení, že s ním nepočítá, nebo že hledá něco lepšího, pořád čeká, že se ještě nějak vybouří atd.. protože jinak by řekla pochopitelně ano. Půl roku potom spolu ještě byli, ale bylo mezi nimi něco "nevyřčeného", jeho to trápilo , ona se o tom nechtěla bavit..rozešli se na Vánoce.

Takže za mně přesně jak už tady někdo psal..zavčasu na to téma přiveď řeč..Jakože kamarádka se vdává a ty si to zatím nedokážeš představit..že třeba za dva roky po škole....však sama víš co říct. Každopádně počítej i s tím, že ne každý chlap se tím nechá zastrašit. Pokud si troufá tě žádat o ruku a je v takové té nadšené euforii, tak je přesvědčený, že i kdyby nebyla ta pravá doba, tak řekneš ano, protože ho přece miluješ...takže na to pozor no...sama nevím, jak bych se pak zachovala..asi bych řekla ano, ale že musíme počkat...

Jinak chlapa co žádal i 5x znám, ale za mně takový chlap nemá moc úroveň, já osobně bych taky víckrát nežádala...pro mně to má určitou váhu a důležitost, která by se miliontou žádostí o ruku ztratila a svatba by pro mně ztratila smysl..ale chápu, že to někdo má jinak

tak nevím jakého chlapa znáš, ale ten můj strejda (není teda čech) teda úroveň má a hodně velkou, je mu už přes 70 a je naprostý genteman, vždy je k ženám uplně milonový a se svou ženou je už pres 30 let, hodně se milujou a nosí ji dárečky jako zamilovaný pubeťák. Říkal, že když poprvé tetu viděl, byl zamilovanej od 1. chvíle a nevzdal to. Ona se asi jen nechtěla podruhé rychle "nerozvážně" vdávat, proto ho asi odmítala. Neberu to jako že někdo dolejzá, naopak pokud ten člověk nepochopí, že potřebuješ čas, je něco špatně i u něj... Neřeknu po 10ti letech vztahu, ale oni jsou spolu necelé dva roky! Ale zas chápu, že u mladého kluda asi převládne ješitnost a ego, před láskou k žěně.. Možná by nebylo tolik rozvodů, kdyby ženám nebylo blbé říct ne, když si nejsou jisté!

Reaguji na Adluna: no já celkově nemám ráda takovou nerozhodnost..buď něco / někoho chci, nebo ne...Já chápu, že tvůj strejda třeba může být gentleman, nicméně to je tak jeden ze 100 a pokud je už starší, tak je to logické, minulá doba byla trošku jiná než dnes a já si jí samozřejmě vážím teď už ale gentlemanství moc nefrčí bohužel...a spíš platí to, že dolézání a žádání vícekrát je pod úroveň, protože chlapi celkově se chovají trochu jinak a vládne ego...je to takové to "tak jsem ji teda požádal a ona si dovolila říct ne, mrcha"... za mně to kazí tu magičnost a krásu svatby..Je to pro mne prostě něco důležitého, co založí novou rodinu, dokáže se tím láska těch dvou, spojí se a vyjádří si náklonnost před blízkými lidmi..nevím, pro mně je to prostě něco, o co se žádá jen jednou...takže pokud si to nechtějí ti dva pokazit, mají se o tom bavit dopředu my to máme doma vyjasněné a myslím si, že se tím případně smaže ta trapnost, kdyby se zeptal...

- a tím vyjasněné nemyslím jen to, že já mluvím o tom , že počkáme a on jen kýve hlavou jak osel a vůbec to nevnímá normálně jsme si o tom promluvili a přítel slíbil, že s tím případně počká až budu mít po škole

možná to nefrčí, ale pro mě jsou takoví chlapi burani.. :-/ To jsou asi přesně pak ty typy, když nahánějí ženskou a ona je odmítne, že ji pak pomlouvají jaká je lehká děva apod. takového omezence musí teda peklo si vzít za muže. Aby náhodou nebyl před chlapama v hospodě za troubu, že ho odmítla, že?..

ale tam přece není co pokazit, pokud se ti lidi vzájemně znají a neberou se na lehkou váhu.. pokud ti lidi behem vztahu normálně komunikují, nemůže se stát, že chlap žádostí ženu úplně překvapí, a pokud už plánují děti a hypotéku na dům je naopak svatba logickým krokem.