Jak odmítnout a nezranit muže, který vás požádá o ruku?

Chápu, že tenhle deníček spousta z Vás nepochopí, ale já si opravdu nevím rady. Včera mi v autě přítel půjčil telefon, abych mu vygoogliĺa kontakt na jeho doktora a já si všimla, že mezi posledním hledáním bylo "jak vybrat velikost snubního prstenu". Hned jsem si vzpomněla, jak si nedávno hrál s mými prstýnky, co mám na ruce, a zkoušel si je dávat na prst, jak si mě dobíral, že už nacvičuje svatební pochod apod. Navíc za týden jedeme na dovolenou po Evropě, tak to nejspíš plánuje spáchat při této příležitosti. Prostě suma sumárum, nemyslím si, že by to byl jen nějaký výkřik do tmy, ale že přítel opravdu něco zamýšlí...a teď k jádru pudla... Absolutně se na to necítím. Je mi 24. S přítelem jsme necelé dva roky, je to teprve můj druhý vážný vztah. Mám ho opravdu moc ráda a budoucnost si s ním představit dokážu, ale za dobu našeho vztahu mě několikrát opravdu překvapil svým chováním, až jsem si položila otázku, jestli zůstat nebo odejít. Nejsem si jistá, jak moc dobře ho znám. Do toho mám strach, že se ve mě něco pohne a já budu mít pocit, že mi něco uteče, že se někomu zavážu, prostě mě vyděsí to, jak je to už "vážné" a že si vlastně nejsem vůbec jistá, jestli je to ten "pan Božský". Navíc teprve příští rok budu končit školu, hledat si práci, učit se být zodpovědná sama za sebe. Chci se vdát teprve až budu připravená nosit oslovení "paní". Tenhle můj přístup přítel zná a několikrát jsem ho před ním (většinou tedy ve srandě) prezentovala....Možná namítnete, že zasnoubit se můžeme teď a svatbu naplánovat až za dva, tři roky, ale to já nechci. Vždy jsem měla takovou představu, že s žádostí o ruku přijde období příprav a těšení se na ten den. Přijde mi to hrozně neromantické se zasnoubit a teprve až po dvou letech začít něco plánovat. To mi potom ta žádost přijde až skoro bezpředmětná a úplně v mých očích ztratí na vážnosti. Je to jen přislíbení něčeho, co přijde až za dlouhou dobu... Také mám možná pocit, že je to přítelův rozmar, že mě sice opravdu miluje, ale neuvědomuje si, co to ta svatba opravdu znamená a možná taky jestli to není tím, že se dozvěděl, že jeho bývalá přítelkyně čeká miminko a že sobě/jí chce taky něco dokazovat. Netuším. Jediné co vím je, že je to opravdu citlivá záležitost a že vůbec nemám tušení, jak mu dát najevo ať to nezkouší. Nechci ho ranit svým ne. Nechci, aby si myslel, že ho nemám dost ráda, nebo si domýšlel jiné scénáře. Navíc, když ho odmítnu teď, co když to už pak nikdy znovu nezkusí?