Scénáře jsou různé, ale spojujícím prvkem je strach o život svůj nebo někoho blízkého. Často se mi zdá, že nám někdo vtrhne do domu, chtějí nám ublížit, nebo před někým utíkám. Kolikrát jsou scénáře fakt přitažené za vlasy, nechápu kde se to v mojí hlavě bere. Např. se mi zdálo, že nám před barákem v noci zakopávali chlapi v protichemických oblecích jaderný odpad a já je viděla z okna, když jsem se šla napít. A oni mě také viděli a já v tu chvíli věděla, že mě přijdou zabít. Nebo se mi zdá, že se snažím někoho najít (přítele, svoje zvířata) a pořád ho hledám a nikde není, jako kdyby zmizel ze světa a všichni kolem dělají jakože nikdy neexistoval. Nebo dnes, taková hrůza, zdálo se mi že se lidé něčím nakazili a začali být nebezpeční a já jako zdavá, jsem je musel začít vraždit abych přežila, i díte jsem musela zabít. Je to hrůza, probudím se z takových snů a hrozně se bojím, jsem rozrušená a zpocená, často mi trvá několik hodin než zase usnu a bojím se, aby ten sen nepokračoval. Je to pořád stejné: strach. Nedívám se na filmy s žádnou takovou tématikou, nečtu podobé knihy, už ani na zprávy nekoukám, ale mojí fantazii a podvědomí je to jedno. Přítel nade mnou kroutí hlavou, že jsem blázen, ať si dojdu k doktorovi. Prý mám myslet před spaním na něco hezkého. To dělám. Neusínám se špatnými myšlenkami, před spaním si pouštím komediální seriál, takže usínám dobře naladěná. Už mě to nebaví prožívat ty strachy, jsem z toho otrávená a unavená. Má to někdo taky? Nějaké rady co s tím? Přijde mi hloupé jít s tím k doktorovi. Jinak se totiž cítím po psychické stránce dobře.