Když nenávidím svého přítele

Pokud svého přítele opravdu nenávidíš, tak to cenu fakt nemá. Navíc podle toho co píšeš bych teda osobně utíkala co nejdál.....
Když se teď nudíš, co bys dělala za 20.let? Jsi mladá, je Ti 22 a Tvůj současný partner je předpokládám Tvá první láska. Chápu, že představa rozchodu je bolestná, ale tohle už dle mého anději nemá....Zejména by pro mě byly alarmující ty nadávky, neschopnost s eomluvit i jeho postoj k interupci.
Já nevím, s přítelem jsme dva roky, rok spolu žijeme a mě nepřijde nudné ani dkyž sedíme vedle sebe a každý pracujeme na svém pc. Prostě obyčejný normální život Ale rozhodně si nenadáváme a umíme být i akční.

Bakalářka: ale co když tu naději stále mám? není to důkazem lásky? spíš by mně zajímalo proč se nesnaží..vaši chlapy se snaží i mimo vaše narozeniny, svátky, výročí a vánoce ? plánují, chystají, překvapují?atd

Nemůžeš čekat, že Tě bude celý život překvapovat...jasně, že plánujeme, ale že by mi pravidelně nosil kytku nebo tak to ne...Ale já to nepotřebuju, stačí mi, když vidím, jak se na mě dívá

Já nevim, ale dle mého jste ještě oba hodně mladí a ten vztah jde do kopru. Lepší by bylo se z toho poučit a jít dál, pokud k němu začínáš cítit nenávist, tak to opravdu není ok.....

Oba jste pořád mladí a naivní (sám patřím do této kategorie a nemyslím to jako urážku). Investovala jsi 6 let do něčeho co evidentně nemá budoucnost a stali se z vás prostě spolubydlící. Komunikovat spolu neumíte(nevíte jak nebo se jednomu z vás nechce), jen se na veřejnosti tváříte jako pár... neboj znám několik takových párů.

Být sám je děsivé (pro někoho teda), ale mnohem horší je trávit čas s lidmi, které nemůžeme vystát.

BTW můžeš si za to sama, protože jsi to nechala zajít takhle daleko. Mylně jsi doufala, že se přítel změní a přitom sama nic neudělala. Samozřejmě chápu, že za to můžou obě strany, ale postoj "chudinky" není nikdy dobrý(to jen taková připomínka k mindsetu).

Co to jako je, buď já nebo dítě? Sama jsem s podobnym pitomcem byla 9 let a hrozně lituju, že jsem neodešla dřív. Mohla jsem si najít lepšího chlapa dřív, mohla jsem jet pracovat do Německa nebo si naopak pořídit to dítě, mohla jsem si za svoje prachy, který jsem investovala blb do jeho kšeftů koupit nový bávko, mohla jsem v klidu popíjet a neposlouchat blbý kydy o škodlivosti alkoholu, cokoliv. Dobrovolně jsem strkala hubu do oprátky. Pouč se z mojí chyby. Nebuď blbá. Utíkej.
Jak píše Bakalářka, vztah neni o nošení kytek a překvapeních, vztah je o úctě k druhýmu a respektu. Jak má být úcta tam, kde jsou nadávky. Jak si můžeš vážit takovýho chlapa, kterej je schopnej něco takovýho říct a jak on si má vážit Tebe, když to vlastně přijímáš. Neříkám, že mě muj chlap nikdy nevytočí, naopak, ale radši bych si jazyk ukousla, než říct třeba to slovo od č. Slovo jednou vyřčený ani párem volů nevrátíš a než jednat v afektu, radši se uklidnim ařešim v klidu dýl.

Ahoj, no tys mě teda pobavila, řešila jsem to samé se svým přítelem jsem byla 4,5 roku (já 21 let, on 29) a v sobotu jsem se s nim konečně rozešla!
Strašně se mi ted ulevilo, rozcházela jsem se s ním už několikrát ale vždy mě umluvil at se k němu vrátím. Ted už se umluvit ale nenechám.. Konečně stojím pevně nohama na zemi!
Musim říct že jsem s nim taky už byla jen ze zvyku ale musela jsem to ukončit protože ten pocit, že bych s nim měla mít děti a být s nim dokonce života mě děsil.
Pokud ho nenávidíš, utíkej pryč! Ani se nenaděješ, bude ti 40 a budeš si to vyčítat! Jestli si o tom budeš chtít ještě popovídat tak můžeš napsat do zpráv.
Hodně štěstí!

Kdyby mi řekl přítel buď on nebo dítě, tak bych ho vyprovodila tak rychle, že by si nestihnul ani zabalit trenky a to bych mu nejspíš ještě pořádnou vrazila jako poslední sbohem. S takovým chudákem se nezatěžuj a zbav se ho. Jako jsou chvíle, kdy si i já říkám, že to s tím svým nemám jednoduchý, ale nikdy bych neřekla, že ho nenávidím. To jsou silná slova. Ale zároveň je to důkaz toho, že holt spolu bejt nemáte.
JInak můj se snaží svátky nesvátky. Pomáhá mi v domácnosti, plánujeme spolu budoucnost, chystá mi malé překvápka apod.

V celém tvém popisu situace jsem nenašla jediný důvod, proč spolu vůbec jste.

"jsme na sobě spíše zavislí"
to je jediný d§vod proč s ním jsi proboha je ti 22 tak se seber a rozejdi se s ním a neztrácej už víš času . Sice to asi bude bolet ale ne pořád a pak si uvědomíš že to bylo to nejlepší co jsi mohla udělat.

Možná se budeš divit, ale pokud vztah opravdu vyhasíná, tak rozchod až tolik bolet nebude - naopak. Konečně budeš moct volně dýchat a dělat si věci podle svého. Já se rozcházela v podstatě po stejné době a i když jsem pár dní vzpomínala jak byly začátky fajn, těsně po rozchodu jsem byla na pár minut lítostivá...tak mi nakonec spadl kámen ze srdce a bylo mi ve výsledku dobře, jen jsem si děsně nadávala, že jsem tolik let věnovala někomu takovému a nežila jsem - jen ze zvyku s někým přežívala, abych nebyla sama.

Možná jsem divná, ale když se k něčemu takovému člověk odhodlá, tak ví, co dělá (většinou) a proč. Když sou ty důvody dost silné (což u tebe jsou podle mně), tak tě to nepoloží, protože si to budeš pořád opakovat , abys věděla, proč jsi ho nechala. Pokud jsi citlivější, tak jo, nebude to lehké...ale rozhodně to bude lepší, než takové přežívání a žití vedle sebe..Jinak kdyby mi dal chlap na výběr mezi ním a dítětem, tak se sbalím a už mně nikdy neuvidí. Ubožák...

Buď já, nebo dítě? Kdyby mi dal takové ultimátum můj přítel, tak by byl okamžitý konec. Ten zbytek je smutný, ale tohle? S takovým člověkem chceš žít, když jsi v těžké situaci neměla jeho oporu? A k tomu ten zbytek - nuda, nenávist, žádné společné zájmy? Nechápu, nad čím ještě váháš.... je ti 22, nemáš žádné závazky, máš celý život před sebou, kopni ho do zadku a začni někde jinde..

Taky jsem marně hledala..
Čím jsem starší, tím víc se přesvědčuju, že vztah je opravdu o vzájemné úctě, respektu a empatii. A nejsou to žádné fráze. Když tady čtu ty příběhy, vidím, jak často se tu zaměňují činy za gesta..
Partneři se hádají, nerozumí si, jeden ponižuje nebo podvádí druhého, ale pak přijde nějaká krásná kytička, drahá večeře, trochu laciných řečiček do hlavy (ty jsou zadarmo, takže vykompenzují to drahé jídlo.. ) a všechno je zase v pořádku a žena se rozplývá, jakého má úžasného partnera. Pro mě jsou tohle jenom gesta, nic víc. V dlouhodobém vztahu je třeba hodnotit těch zbylých zhruba 350 dní v roce (bez narozenin, svátků, Vánoc a jiných rádoby příležitostí), kdy se partner projeví v těch nejobyčejnějších situacích. Pomůže, podpoří, pohladí vlídným slovem, když je člověk down..
Jestliže ti partner nadává, nezajímá se o tebe, nechce s tebou trávit čas a navíc na tebe takovým dost otřesným způsobem hodil potrat, nevím, kde bych hledala tu lásku a respekt, no..
A pokud mluvíš o nenávisti, tím spíš je ten vztah nenávratně narušený.
Jsi strašně mladá a celý život máš před sebou. Je naprosto zbytečné se užírat tím, co nefunguje a trápit se. Ber to jako životní zkušenost a jdi dál

přesně..to, že se tím někdo (obvykle žena) nechá uchlácholit a najednou je všechno v pořádku mi přijde jako děsně povrchní vztah a neschopnost se na partnerství dívat objektivně...asi to už umí málokdo, lidi jsou líní přemýšlet, snažit se a vůbec..mají strach vzít život do vlastních rukou, protože nakonec sami uvěří tomu, že bez toho druhého to nezvládnou. Pravda je bohužel jinde a kdo se bojí, se to nikdy nedozví a bude dál setrvávat a přežívat s někým, kdo za to nestojí

není to důkaz lásky, je to důkaz zvyku a strachu z kroku do neznáma
píšeš, že ho nenávidíš, že spolu už nemáte nic společného, co z toho života máš? Nadáváte si, nevážíte si jeden druhého.
Podtrženo, sečteno, je čas to skončit a neztrácet s tím další kus života. Lepší to už nebude, když si už nadáváte a nemáte k sobě úctu.

Ano, já se před časem rozešla skoro po 6 letech. A ulevilo se mi neskutečně, ten vztah mne ke konci neskutečně vyčerpával. Nehádali jsme se, ale byla jsem pro něj kus inventáře, sex přestal fungovat. A řekli mi i lidi, co mne znají jen letmo, jestli se u mne něco nezměnilo, že jsem "jiná".