Vzdát nebo bojovat?

Reaguji na amelie1111:
Ne, to se projevily jenom vaše pudy.

Jo napsala sem to špatně, neuvedla jsem že sme si asi dvě hodiny brečeli na rameni že spolu být nemůžeme a že se milujem. To že se to stalo, jsme chtěli oba.

Ano máš pravdu, už si to asi nedokáži představit s ním žít a plánovat. Ale je těžké vzdát se někoho koho milujete i když v tom je nepatrná malá šance abych s ním mohla trávit poslední chvíle.

Reaguji na amelie1111: Ty to umíš tak krásně, a výstižně popsat

No, omylem tě shodí ze schodů? A takhle ti nadává? To se mi moc nezdá.. Měla jsem takového kluka, a ačkoli na mě fyzicky neútočil, vydeptával mě psychicky a to mě málem zničilo.. Nevěřila bych mu ani nos mezi očima, kdyby tě miloval, neudělal by to.. A to ani po rozchodu.. nadával by ti, to možná, ale abys chcípla? To je přes čáru.. Ví, že jsi z něj hotová, takže sex vždycky dostane, když bude mít chuť.. Stačí pár hezkých slov a vše je odpuštěno..? Vůbec! Vykašli se na něj, na ubožáka!

Hele to je úplně jedno, může ti brečet na rameni jak dlouho chce, vykládat ti co chce-kdyby tě miloval, tak věří tobě a ne kámošům, a nedělá a nechová se tak jak se choval.
Když mi bylo cca 17, tak mi jeden takový expert taky plakal na rameni, jak mě miluje, ale nemůže se mnou být atd. atd., no vyspali jsme se spolu taky-a on asi dvě hodiny poté, řekl všem svým kámošům jaká jsem d*vka, která mu vleze do postele, jen když jí zahraje trochu na city-takže nějaký brečení a citový výlevy fakt nemusí nic znamenat
Jinak rada-vybodni se na něj-ani jeden nejste pro ten vztah zralý, pokud tam to "něco" bylo, tak už je to pryč.

Děkuju

To "něco" je asi pryč, ale nikdy nebude pryč, to že ho miluju. Dyť se na mě kouknete. Udělá mi todle všechno a má najivita mu chce odpustit a i přes to všechno ho miluje?

Reaguji na RedRose: Ono je to spíš o zvyku-byla jsi zamilovaná do svého "prince", do někoho o koho si dlouho stála, pak si ho dostala, bylo to fajn, a najednou je to pryč-jasně ta zamilovanost nezmizí ze den na den, ale přejde to-za pár týdnů a měsíců, se na to budeš dívat úplně jinak. A až se objeví někdo jiný, tak tohle bude už jen vzdálená minulost.
Je zbytečný lpět na něčem co už skončilo, budeš se jen zbytečně trápit.
Stejně tak, jako nějaký tajný vztah-přeložím ti to do jeho řeči-když bude mít chuť na sex, tak za tebou přijde, a jinak tě bude na veřejnosti přehlížet, jak širé lány. A až se objeví nějaká kočka, se kterou nebude moct takhle orat, tak tě pošle do háje. A pro tebe to bude ještě mnohem víc bolestivý, než teď.
Všechno přebolí, a všechno zlý, je pro něco dobrý.
Pouč se z toho, a začni si vážit sama sebe!

Jsou to 3 měsíce po rozchodu. Vím asi to nic není, ale vím že se z toho budu dostávat dlouho. 4 roky, jsou 4 roky. A někdo jiný přišel, ale já ROZHODNĚ NEBYLA připravená a akorát sem mu ublížila. Ano chci se naučit žít sama se sebou a začít mít ráda sebe.

Reaguji na RedRose: Já se před půl rokem rozešla s přítelem po šesti a půl letech, celou dobu jsme spolu bydleli-a dávno už mi není -náct. Takže jasně, začátky jsou těžký, ale jde to. Udělala jsem za tím prostě dlouhou, tlustou čáru a pokračuju dál, život nekončí. jasně vzpomenu si na něj, ale už jsou to jen vzpomínky. Potkala jsem někoho, s kým je mi dobře a minulost jsem prostě nechala minulostí.

Reaguji na aksile2aksile:
Tak jsem ráda že se ti to povedlo a přeju ti hodně štěstí s nynějším přítelem. Já si to třeba také někdy uvědomím.

Reaguji na RedRose: Díky. Hele ono je to vždycky individuální, a právě asi i to, že už mi není těch -náct, tak se na to dívám jinak.Ale tobě opravdu radím nevracet se. Nemusíš nutně hned být s někým jiným, ale s ním nebuď, potopí tě to a zlomí, a bude to bolet mnohem víc, a mnohem dýl se z toho budeš hrabat. Kdysi tady bylo téma rozchod a jak jej přežít, nebo nějak tak-zkus pohledat-holky, které se v tom plácaly a pořád se chytaly nějaké naděje, v tom pak pěkně plavaly a byly na tom mnohem hůř, než ty, které to utnuly a šly prostě dál. Zkus si to přečíst, třeba ti to něco dá.

Tímto tématem jsem sem vlastně došla. Četla jsem pár případů a právě proto jsem sem napsala ten můj. Chtěla jsem vlastně poradit s tím, jestli mám bojovat nebo ne. A že už jsem o něj bojovala dost. Je mi jasné, že člověk s více zkušenostmi se na to dívá jinak a rozhodně lépe.

A to po něčem takovým s ním chceš být? Vzpamatuj se!

I kdyby se v něm vařilo cokoliv, jakkoliv dlouho.. tak shodit holku ze schodů? svoji přítelkyni? vážně?

Tak si to po sobě ještě párkrát přečti!

a o kolik míň deníčků by bylo...

RedRose:
Četla jsem taky celou verzi a nechápu, nač se ještě ptáš? Sama sis to po sobě přečetla snad ne? Čekáš, že ti rozum zavelí až se mu popátý vetřeš s tím, že on teda pojede natajnačku a až ho zase omrzíš, tak tě něčím umlátí? Nebo kdybyste to nedejbože táhli dál a pak tímhle musely procházet i nějaký děcka? Klidně ho dál miluj, ale hezky z dálky a nenech ze sebe tu **** (víš co) dělat.