Jak vycházíte se svojí "tchýní"

Také vycházím v pohodě Ale chápu i Reaguji na pettite94: . Protože také nejsem uplně rodinný typ. Nebo spíš jsem, ale nejsem na to ze své rodiny uplně zvyklá. Ale vše v pohodě, jen teda nedej Bože, když si na přítele "postěžuji". To ona ho hned brání a ani neví. Například řeknu, že je bordelář o ona hned jak není a cosi kdesi. ale zas si myslím, že určitě bych přítelovu rodinu nepomlouvala. Občas se posmějeme, co vymyslí, nebo co řekli a neřekli. Ale zas všeho s mírou, aby se to neotočilo proti Tobě....

Reaguji na pettite94:
Mě to přijde zvláštní..rozumět si s jeho matkou můžeš i bez společných nákupů nebo posezení u vínka...Záleží přeci na povaze vás obou. Tohle se nedá vynutit a tímto domlouváním může přítel pokazit něco co by mohlo být na nějaké normální (běžné) úrovni. Asi bych se přítele zeptala o co konkrétně mu jde...Jeho matka je sama bez manžela/partnera, nemá své kamarádky?....a jak to vydí ona,že vám přítel domlouvá takovéto společné chvilky?
Rozmět si s budoucí tchýní pro mě znamená, že se rády potkáme, pokecáme...navšítím se se tak 1x do měsíce toť vše...Pořád je to přítelova matka ne žádná kámoška....Pokud samozřejmě ten kamarádký vztah vyplyne sám od sebe tak proč ne ale aby mě do toho někdo tlačil...to by mě spíš odsradilo.

mě se u bývalého stalo něco podobného jako tady už zaznělo, ze začátku strašně super a jak si našel přítelkyni jeho brácha tak jsem byla "odstrčena" a ta druhá byla nejmilovanější a já jenom tak do počtu, dokonce se mi stalo i přesně to samé s tykáním, kdy mě nabídla tykání snad po dvou letech, co jsem s přítelem chodila, té druhé nabídla tykání skoro hned a navíc ještě dříve než mě...připadala jsem si trochu divně, ale tak co už...přítel měl rozvedené rodiče, jako děcka zůstali u otce, protože to byli kluci a příčinou rozvodu byla ona (tchýně, a já jsem byla první vážný vztah v rodině, tak asi na mě měla pifku trochu nebo co... teď to mám úžasné, tchýně je super, můžu za ní jít úplně s čímkoli, dobře se s ní pokecá atp...ale jenom tak, že bych ji sama od sebe pozvala ve dvou na víno, to zase ne, navíc bydlí hodně daleko, tak takové problémy ani řešit nemusím...

mě by spíš zajímalo, proč tě do toho přítel tak tlačí? je tchýně na něj moc vysazená? má přítel strach, že si nebudete rozumět a že bude peklo? je to mamánek?

Tak tohle by po mě přítel nikdy nechtěl a já bych z toho ani nebyla dvakrát nadšená... Řekla bych mu, že normální je, že si i s ní jednou za čas někde poklábosíte, ale ne takové tlačení do společných akcí... Taky by mě zajímalo, jak se k tomu staví ona, jak to již dotaz padl. Ale vzhledem k tomu, že už ti to domluvil... Bav se s ní o čemkoliv. Co se ti stalo ve škole/práci, co plánuješ s tvýma kámoškama, co tě napadne...

já jsem měla na "tchýně" vždycky štěstí. Byly fajn, vycházela jsem s nima dobře, ale že bychom spolu chodili na nákupy nebo na víno to teda fakt ne . Jedna maminka od bývalého mi nabízela, ať přijdu někdy i jentak sama bez přítele, ale nabídky jsem tedy nikdy nevyužila.

Já to chápu. Každej má ke své matce jinak blízkej vztah - a pokud má přítel opravdu blízký vztah k mamince, tak chce, abys s ní měla dobrý vztah i ty. Pokud bys neměla, tak bych řekla, že podle něho asi ani nebudeš vhodná partnerka pro jeho život. Třeba i pokud chce v budoucnu bydlet s ní v domě, nebo poblíž...ono když ten vztah dobrej není, tak je všechno dost nepříjemný.
"Jde mi hlavně o něj samotného a ne o jeho matku" tohle mi přijde vtipný, protože bohužel u hodně lidí si s nima bereš i jejich rodinu. Ať už proto, že je budete potřebovat vy, nebo že oni budou potřebovat vás. Je hezký, že nejsi rodinnej typ, ale ne v každé rodině fungují lidi jako samostatný jednotky.
Samozřejmě by tě neměl nějak nutit do stýkání se s jeho matkou, ale nenapsala jsi, jestli ji vůbec už znáš a jak vycházíte? Když bych z toho chtěla vybruslit, tak bych řekla, že ji pozveme třeba na večeři někam - spolu. Jako říct partnerovi, že nechceš chodit sama někde s jeho matkou by mělo být ve vztahu normální. Nijak ve zlým, prostě jako fakt.

Děs je,že těch 45 jednou bude i tobě a určitě se ti nebude
líbit,když se takhle o tobě bude nějaká dvacítka vyjadřovat.

Reaguji na 77madonna: ale já to nemyslela špatně nijak jsem se o jeho mamče nevyjádřila .. jen jsem napsala, že si s 45ti letou paní nemám co povídat, na tom není nic špatného

Reaguji na pettite94:

Ono spíš, že tohle není o věku, ale o jednotlivých lidech, jestli mají společný téma, nebo ne. Já si nemám co říct ani s některýma vrstevníkama...

Reaguji na pettite94: To už tak někdy bývá,že ať se člověk jakkoli snaží,nemá si s určitými lidmi co říct.Já si se svou pravou tchýni taky neměla co říct,ale to by bylo na dlouhé povídání.A ta nepravá,ta taky nestojí za moc.Měly a mají úplně jiný svět,názory z roku dva,tak jsem se naučila jedním uchem tam,druhým ven a prospělo to obou stranám.

Co já bych za to dala ! Je mi jasné, že každá jsme jiná, ale já si tohle třeba moc přála. Když jsem měla svůj 4-letý vztah, měla jsem super tchýni, jen jsem si toho "nevážila". Ona se chtěla bavit, chodit na kafe, ale já byla mladá a stydlivá, teď na to koukám samozřejmě už jinak. Máma mého přítele nám dělala ze života peklo, když jsem jí v 25 "odtáhla" synáčka a taky "kasičku" tak začalo citové vydírání, psychické deptání, smsky, emaily, přítel dokonce i po nocích brečel, protože začínal s podnikáním, neměli jsme na jídlo a jeho matka nám ještě psala hnusy a chtěla po něm peníze. Problém byl, že jí nedokázal říct ne, takže ona neustále využívala jeho dobroty, a on prostě běhal jak ona píská a vždycky měla přednost přede mnou. Dělala i takové naschvály, že třeba neohlášeně přišla na návštěvu, kdy já vařila oběd a prostě jsem nemohla nechat omáčku a polívku na plotně a jít si s ní sednout ke kafíčku a hrát tu její hru, takže pak prostě psala emaily jak jsem nevychovaná, že se mi musela koukat na zadek apod. Začala mě pomlouvat a to všude! A přítel? Ten se mě nedokázal ani nikdy zastat. A to jsem se snažila jí pomáhat v době kdy měli nemocnou babičku, doma problémy, rozvod a já nevím co.. Brečela mi na rameno, přítel taky a pak jsem se dočkala jen špíny a nevděku! Bylo mi i dost nepříjemné tam chodit, když jsem viděla co mu píšeš a pak je na mě jak mílius. Co mi ale vadilo asi ze všeho nejvíc bylo, jak přítele citově vydírala, vyčítala mu že odešel, jak to nikdo psychický nezvládá, že jeho sestra furt brečí, přitom té to bylo úplně jedno, ta měla v hlavě jen to, že se v pátek parádně vožere neustále mu nadávala, ponižovala ho, jak je k ničemu, že je stejnej jako táta, a já nevím co ještě.. Jakmile jí v něčem nevyhověj tak bylo zle. A jelikož už jsem na to neměla, tak jsem se prostě naštvala a napsala jí sáhodlouhý email o tom, že vím, jak se o mě vyjadřuje, že nemám ráda faleš, ale že jsem to přehlížela a snažila se jí vždycky pomoct a byla jí oporou, a že ona se mnou takhle zametla a všude mě jen pomlouvá. A že i to jsem překousla, ale co nepřekousnu je to, co dělá se svým synem, že místo toho aby byla ráda, že se osamostatnil, má svůj byznys, má přítelkyni, tak prostě dělá vše proto, aby nás rozeštvala a že prostě on nemůže dokonce života suplovat roli otce, který tam prostě nefungoval. Stručně řečeno, když se mě nedokázal zastat přítel, tak já se vlastně zastala jeho. Že ho neustále uráží, zametá s ním, ozve se mu jen když něco potřebuje, ale pak sama mu říká, že se neozve.. Přitom ona nikdy nepřišla a nezeptala se ho, jak se má a v těch nejhorších chvílích, kdy jsme neměli ani na chleba po něm ještě drzela chtěla peníze! Bylo mi z toho prostě a jednoduše zle! Nikdy nepochopím takovéhle matky.. Pak samozřejmě přišlo na scénu to, že se urazila, což mi bylo jedno, už jsem neměla zájem se s ní stýkat. Všude ukazovala můj mail, jaká jsem mrcha, a i její vlastní sestra jí řekla, že to vůbec nepochopila a že mám pravdu a že jsem se vlastně jen zastala přítele. Asi po půl roce, možná po roce mi napsala, jestli bych s ní nezašla na čaj, odepsala jsem, že mám hodně práce ( slušně řečeno, nemám zájem ) napsala jen, že až budu mít čas, ať se ozvu - nikdy jsem se neozvala a ani to v plánu nemám. Je možné, že si to uvědomila a že se třeba i změnila, ale já neodpouštím a to nemluvím o tom, že prostě takové lidi ve svém životě mít nechci. Nemám ráda falešný a negativní lidi, co si jen na všechno stěžují a ozvou se jen když něco potřebujou..Takové lidi vážně nepotřebuju.
Možná byl asi ten největší problém to, že věděla, že jsem pro něj víc než dobrá, viděla jak se o něj perrfektně starám, každý den měl navařeno, což ona nedokázala.. Nikoho nesoudím, ale byla to podle mě z velké části i žárlivost, protože jsem dokázala něco, co ona ne.. Viděla jak mám perfektně naklizenou domácnost, čisto, voňavo, navařeno a ona si na tohle nikdy nepotrpěla.. Nepřekousla i to, že ona nikdy neuměla vařit omáčky a já ve svých dvaceti letech to uměla
Toť moje zkušenost. A na rovinu říkám, že doufám, že jednou budu mít perfektní vztah s tchýní, že mě bude mít ráda, dokáže mě ocenit a budeme si rozumět.. A ráda si s ní na ty nákupy nebo kafe zajdu

Reaguji na pettite94: prostě přítelovi řekni že ti vadí jak tě tlačí do kamarádského vztahu s jeho mámou, ty taky asi nechces aby chodil s tvým táou na pivo, na fotbal, do lesa na jeleny.. schvalně mu řekni i opačný příklad aby mu to došlo A s tím věkem obecně by ses dost divila jak si mužes s někym rozumět, sama jsem postoj jao ty dokud jsem na jednom kurzu nepoznala kámošku které je 49! je starší než moje máma a je uplně boží ale je to prostě kámoška, né tchýně, takže se s ní dá mluvit i tzv " o chlapech" nikoli o jejím synovi apod.. Opravdu i 50tileté ženské jsou často pubertačky a fajn "holky" pouze ve starším těle.

Ano, můžu potvrdit sama mám tetku, která teď bude slavit 50 a nejen, že na to nevypadá, ale ani se tak nechová, je to prostě super ženská, se kterou se vždy zasměji a dá se s ní fakt bavit skoro jako s kámoškou a já ji mám za to moc ráda stejně jako od přítele mamce už pomalu táhne na 50, taky na ty roky vypadá skvěle a má v sobě mladého ducha, vůbec bych jí ty roky neřekla takže ne vždy je to o věku, ale spíš o člověku jako takovém...

Mám podobnou zkušenost. S přítelem jsme se zrovna stěhovali. Přesně v den stěhování se ona musela NUTNĚ podívat na nový byt, a to i se svou kamarádkou. Přišly, podívaly se a asi za deset minut odešly. Následovaly citové výlevy o tom, jak jsme oba zlí a nevychovaní, že jsme jim ani neuvařili kafe, kamarádka prý je celá smutná z toho, jakého má ona matka syna Takže my, co měli plné ruce práce, tahali krabice s věcmi, já vytírala země a nepořádek, kde se dalo, nebylo kam sednout natož hledat kafe, hrnky a konvici někde zabalené ani nevím kde, jsme byli špatní, že jsme se jim dost nevěnovali Přitom jen stačilo dojít o dva dny později.

no tyvado nemám slov!! Jako zjistila jsem že mě asi ze všeho nejvíc vytáčí tyhle přechytralé báby... I z toho co jsem pochytila za rozhodvy v MHD, je to fakt na pozvracení jak mluví i svých deckách! př "jen by natahovali ruce..já ani na to kafe nejdu abych jim mohla dát a oni jsou jen nevděční, kašlu na ně" apod přitom věřim že 9 z 10ti těch nevděčbíku se jich o nic neprosí ani nedožadují a ty báby často jen chtějí bezmeznou vděčnost ach jo.. Tvůj příspěvek je další příklad k neuvěření! Měli jste jim říkat, co mají kam nosit, když už přišly.. to by asi rychle zas odešly