Před nějakým časem jsme se po 3 letech rozešli s přítelem. Nehádali jsme se, měli jsme furt co dělat a stereotyp nám rozhodně nehrozil. Jednou jsem přišla z práce, s přítelem jsme si normálně lehli a povídali si.Jenže z ničeho nic řekl, že bychom se měli rozejít, že mě má rád, moc rád, jsem skvělá holka,ale že už mě nemiluje ( v tu chvíli jsem se i zasmála,protože mi to přišlo jako neskutečná fráze). Nedělala jsem scény, vstala jsem, pomohla jsem mu zabalit věci a vyprovodila ho před barák. Tedˇjsme víceméně kamarádi. Jenže co dál? Naděje, že by se vrátil už vyhasla, on si užívá svůj život a já ten svůj.Jenže je prázdnej. Jdu do práce, vyspim se, když mám volno tak zajdu s kamarády někam popít nebo si sednout, ale chybí mi ten pocit,že na mě doma někdo čeká, někdo, kdo mě miluje a já jeho a někdo, kdo mi neřekne "promiň, už tě nemiluju" . Co jste po rozchodu a po tý ubulený fázy (jak jsem to alespon teda podle sebe pojmenovala) dělali? Hledali jste nového partnera, nebo jste to nechali na náhodě? Já v tu náhodu moc nevěřím, dělám v práci 12tky a se samýma ženskejma, píšou mi chlapi který vědí že jsem pro změnu nezadaná a myslí si,že z toho kápne nějaká noc a moji kamarádi, jsou prostě kamarádi. Raději to ještě shrnu do 1 otázky- hledali jste si po rozchodu vztah ( kde, po jaké asi době), nebo jste to nechali náhodě? Budu ráda za jakékoliv odpovědi,Týna