Netolerantní partnerka?

Nějak mi není jasné jak se můžeš nudit..., ale budiž.
Samozřejmě byste měli trávit nějaký čas společně, nicméně podle mě je celkem pochopitelné, že po práci chce mít čas pro sebe a pokud má k tomu ještě další práci, tak je to jistě dost náročné.

Tvoje nuda je Tvůj problém, ne jeho. Samozřejmě by Tě mohl vyslechnout, tak říkajíc psychicky podpořit..., ale nezdá se mi, že bys na svém způsobu života měla příliš velký zájem něco měnit a jeho by to jen zbytečně stáhlo s Tebou.

Nevím jak to máte s penězi, ale předpokládám, že minimálně podstatnou část zajišťuje on.... tedy Tě z mého pohledu podporuje dostatečně v dané situaci.

K otázce jak to máme třeba my doma....jsou věci které děláme společně a je toho spousta co děláme zvlášť nebo s dalšími lidmi. Vysloveně společný čas zase tak často nemáme... nějakou tu hodinku společnou činností párkrát do měsíce, většinou i když jsme oba na tomtéž místě si stejně každý děláme "to své" a tak do pěti hodin týdně máme nepracovní čas vysloveně na sebe.
Samozřejmě jsou i výjimky, ale běžný den je spíš takový a upřímně mi to naprosto vyhovuje.

A z jakého důvodu jsi celý den doma? Ty nepracuješ nebo nestuduješ? Neptám se, abych tě naštvala, ale jestliže celé dny sedíš doma, tak to musí být na budku. Přítel ti v tvé situaci moc nepomůže, podle všeho se stará především o vyplnění svého vlastního času a nemá zájem ho trávit s tebou, nicméně kdybys byla trochu víc vytížená, tak by ti to určitě tolik nevadilo..
Z vlastní zkušenosti vím, že když má člověk pořád co dělat, tak mu kolikrát stačí, že potká partnera až večer v posteli a tam si to s ním vynahradí

Hledá si práci, ale jelikož se přestěhovala za "přítelem", viz předešlý deníček, má s tím trochu problémy, což jí "přítel" plně kompenzuje tím, že jí nazývá vyžírkou ....
Kolomoni, já vůbec nechápu, proč raději neřešíš svůj život a zakládáš deníčky s hloupými otázkami : ano, přesně tak, jak to má tvůj starší kamarád to má většina z nás ( doufám ), tak je to normální a tak to má být. Problém je pouze v tom, že se to týká vztahu mezi partnery a ten tvůj v tobě žádnou partnerku nevidí.

No tvoji "nudu" doma vyřeší dříve či později práce, ale spíš to chápu tak, že ti schází kontakt s ním a zájem. Jakože za celý týden spolu nestrávíte ani kus času někde, nějak? Já si teď žiju sama, tak tu nebudu házet do ringu zkušenosti, na které se ptáš, ale řekla bych, že pokud člověk chce, tak si čas najde. To on ženskou jistě mít může, nerada bych se tě dotkla, ale kvůli jiné by se možná ani nepřemáhal a čas si organizoval s ohledem na ni a velice rád. Mě se v minulosti taky pro některé mládence nechtělo nějak extra se snažit a jela jsem si svoje, když ale šlo o někoho z koho jsem byla paf, tak jsem se snažila a to zatraceně hodně. A já myslela že už řešíš odstěhování...

Naprostý souhlas. Proč by se neměl věnovat svojí práci a mít koníčky jenom proto, že jeho partnerka - zdá se - nic z toho nemá? Nemít práci je jedna věc, ale nedokázat si najít jinou náplň času a života je věc druhá. Vždyť i doma se toho dá dělat tolik.
Osobně taky nechápu lidi, co pořád potřebují přítomnost nebo pozornost ostatních a nedokážou se nějak zabavit sami. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že takový lidi jsou fakt úmorný a dlouhodobě se s nimi nedá sdílet jedna domácnost (a nemusí jít zrovna o partnera, stačí spolubydlící, příbuzný...).
A Kolomoni, stěžuješ si, že s tebou přítel nic nepodniká kromě návštěv OC, ale stane se třeba někdy, že ty sama vymyslíš nějaký program a prostě mu něco konkrétního navrhneš? Nevím, co vás baví, jestli třeba kino, výlet, cokoliv... ale zkus prostě vymyslet něco, co by i jemu udělalo radost a bavilo ho to.
Jaký jsou ty jeho nový koníčky? Proč tě nezahrnují? On tě do nich nechce zahrnout, nebo to nechceš ty? Jinak si myslím, že je normální, že i když jsou lidi partneři, tak nemusejí všechno sdílet spolu a můžou mít i vlastní zájmy. Ale zase by bylo dobrý, kdybyste měli i něco společného. Tak zkus prozkoumat, co ho baví, a pak zauvažuj, jestli se s tím dá něco dělat.
Hlavně se prosímtě nenuď! Tím zbytečně promarňuješ život. Já se nechci rouhat, jsem ráda za práci, kterou mám, ale občas bych tak uvítala možnost zůstat doma a věnovat se tomu, co mě baví nebo co by mě posunovalo někam dál. Tak toho svého volna využij ve svůj prospěch... místo toho, aby ses pořád zabývala svým přítelem a tím, jak tě přehlíží.
A ne, netolerantní nejsi... je v tom něco jiného. Ale na to už si přijď sama

Aha, já jsem předchozí deníček nečetla.
Vypadá to, že přítel Kolomoni je prostě individualista, který se stará jen o sebe a vlastně k životu partnera moc nepotřebuje, možná spíš jen nějaký ten servis a pocit, že s "někým" žije. Myslím, že s tím nic moc nenadělá. Buď si taky zařídí život podle sebe, vyplní si svůj volný čas podle svého a nebo si najde jiného typa, který má potřebu sdílet život s partnerem.
Myslím, že nejlepší je zlatý střed. Když mají partneři svoje zájmy a svoje vlastní aktivity, ale dokáží spolu komunikovat, bavit se o svých pocitech, svěřovat se a vnímat potřeby toho druhého. Já nejsem zrovna typ, který by musel mít stále manžela za zadkem, ale považuji ho za svého přítele, můžeme se bavit o všem, povídáme si, smějeme se stejným věcem.. Spíš než jeho neustálá přítomnost je pro mne důležitý právě ten pocit jistoty, že on je tady vždycky pro mne a já tím pádem nikdy nejsem sama..

Tohle mě napadlo jako první.
Vždyť je ve finále jedno, jak to mají doma ostatní. Musím být snad spokojená já a ne něco trpět jen proto, že Mařka z druhýho patra tak žije též.
Jinak četla jsem i Tvůj předešlý deníček a nějak nevidím smysl tohoto "vztahu". Jsi mladá, nakopni se a začni něco dělat (nemyslím tím jen zaměstnání). Jinak přítele na jednu stranu chápu (váš vztah mi ale nepřijde jako milující..), že po příchodu z práce Ti fakt nechce zaplňovat volný čas a chce vypnout. Ale jak píše Amelie..

Za sebe říkám, kdybych se odstěhovala za partnerem do cizího města, vzdala se kvůli tomu práce a přátel, a on mi oplácel takhle, tak by mým partnerem velmi rychle být přestal. To, že se nudíš doma sama, když je v práci, je jedna věc, a pomoci si od ní budeš muset asi sama - začít něco studovat, vyrábět, šít, whatever. Ale to, že s tebou mladý v podstatě nekomunikuje, ani když má volno, to prostě není v pořádku a neměla bys to akceptovat. Žijete jako spolubydlící a ne jako partneři.

Protože jsem sama v cizím a ještě k tomu v malém městě, kde nic není, jsem bez přátel a rodiny.

Mám se řekla bych normálně, nijak nestrádám, ale zároveň nemáme na rozhazování. Ale rozhodně nejsem tou ženou, která byla bohatýho chlapa. Kdybych měla, rozjela bych si svůj byznys, někam jezdila a určitě bych neměla o zábavu nouzi, ale bez peněz je to něco jiného.

Já po něm nechci, aby se vzdával práce, chtěla jsem aby si na mě vyhradil alespoň půl den týdne a nebo třeba 5minut denně.

To vím, když jsem chodila do práce, nic z toho jsem neřešila a byla pro mě důležitá práce a bylo mi jedno co on dělá nebo nedělá, což si myslím, že taky není správné. Ten vztah šel prostě do háje, to vím sama.. Ani nevím, proč to vůbec řeším nebo se snažím furt něco zachraňovat, když vím, že s ním být nechci.
Jinak náš strávený čas probíhá tak, že sedíme v obýváku, on u pc, já taky nebo koukám na televizi, to je vše.

Zkoušela jsem cvičit, dělat různé ruční práce, četla knížky, ale už mě to prostě nebaví..Někomu by to připadalo fajn, být doma a pracovat na postavě, vzdělávat se, ale já taková holt nejsem, já k tomu, abych se cítila dobře potřebuji práci.

Nepotřebuju ničí pozornost, ale když už jsem ve vztahu, tak ať ten vztah podle toho vypadá a ne, že ten chlap nemá zájem ani snahu trávit se mnou čas nebo se bavit. Co je to za vztah, když se mnou partner nekomunikuje, netráví se mnou čas, to můžu být přeci rovnou sama. Takhle se podle mne ti dva úplně odcizí. Já dokážu pochopit, že člověk v týdnu pracuje, ale od toho tu jsou ty víkendy, kdy si společně udělají pěkný výlet, zajdou na oběd, na procházku.

Od začátku našeho vztahu vymýšlím vše já, už jsem mu to i párkrát řekla, že mě mrzí, že za celou dobu našeho vztahu nic nevymyslel. Já jsem bohužel ta podnikavá a jemu to všechno přijde jako ztráta času a peněz. Ať se jednalo o dovolenou, návštěvy zámků a hradů, wellness pobyty, procházky v přírodě, kino nebo třeba i ZOO. On je prostě takový samotář, nemá žádné zájmy, jen svou práci. I proto nechápu proč se mnou je, když je evidentní, že beze mne by mu bylo líp - mohl by být od rána do večera v práci, potom na pc, nikdo by na něm nevisel, nikdo by mu nic nevyčítal.

Jedná se pouštění vrtulníčků a to mne opravdu nebaví, řekl mi párkrát ať jdu s ním se podívat, ale nějak v tom postrádám smysl. Navíc, on moje koníčky neuznává a už vůbec je se mnou nesdílí, což já vždycky musela, teda kromě téhle bl.biny.

Lépe bych to neřekla, takhle to na mě taky působí. A dokonce jsem mu to i řekla, že je prostě ve fázi života, kdy by pro všechny bylo lepší, kdyby byl sám, protože na partnerku prostě čas nemá a je pro něj na 1.místě práce.

Já taky nejsem ten typ, že bych ho musela mít za zadkem, obzvlášť, když jsem v práci, ale oproti němu jsem asi spíš ten rodinný typ, kdy prostě chci podnikat ty výlety, užívat si života. I když jsem chodila do práce, tak jsem chtěla o víkendech něco podnikat, čímž vlastně spolu i ti partneři tráví čas.Je to možná kompenzace toho, že jsem to v dětství neměla.

Konečně to někdo vnímá stejně.. Taky mám ten pocit, že jsme jen spolubydlící a nic víc..