Žárlení mezi kamarádkami

moc to řešíš. Vůbec by mě nenapadlo přemyšlet, co moje kamoska lajkuje na fb a že by mě pak měla chválit za to, že díky mě k ní přišla.
K té posilce, já chodila taky s kamoskou a taky mě pořád poučovala jak mám co dělat. Ano beru to, že se v tom třeba vyzná ale vadilo mi, jakým způsobem to podávala, jako věčně kritizováni ve stylu ,,já to vím lip a ty bys beze mě byla úplně marná" . Popřemýšlej jak ji to říkáš. Třeba ji vadí, že ji tak moc řešíš, pozoruješ a opravuješ a i když to myslíš dobře, tak prostě není příjemné furt poslouchat nějakou kritiku (kor třeba jestli je tlustší než Ty, tak ji to může připadat jako věčně předhazování a srovnávání).
A pak taky... Chválení jen kvůli tomu, že očekáváš chválu na oplátku? To mi připadá takové vlezdoprdelkovske

Tak jak jsi to napsala mi připadáš jako fajn holka, jen se prostě nesnáz zavděčit za každou cenu, nemusíš pořád jen chválit nebo očekávat nějaký vděk. Prostě to přestaň min řešit a jestli Ti ta Tvoje kamarádka leze tolik na nervy, tak se s ní prostě přestaň bavit nebo to omez a uvidíš, jestli Ti bude chybět

Reaguji na Malawiww:

Ano, díky za reakci. Možná máš pravdu v něčem. Je fakt, to co jsem psala hned, že si uvědomuji, že chci vědět "vše" a pak to může vyznít, že prostě musím mít vždy poslední slovo a ke všemu něco. Ale právě se tím spíš soustředím na to, jak to říct. Možná je to ten problém, že se nad tím moc "zamýšlím". Je pravda, že mám možná nějaký svůj vnitřní problém, chtít se všem neustále zavděčit a to třeba i lidem, na kterých mi ani záležet nemusí....

Tak to bych se teda dovolila jen ohradit, že to takto nemyslím, ale možná to tak vyznělo. A možná to tak je třeba podvědomě. Nevím

Reaguji na Malawiww:

Míň sleduj fb a víc se snaž ovládat nutkání někomu radit . Ne každý to má rád, ona sama určitě bojuje s tím, aby se zlepšila, třeba ví, že nedělá všechno úplně správně..ale nepotřebuje to slyšet i od tebe, radši si na to třeba přijde sama, nebo poslechne někoho, od koho to nezní jako kázání, nebo před kým se nemusí cítit jako úplná bačkora. Když vidíš, že ti na to nereaguje, nebo něco ignoruje, asi jí to není příjemné, tak to nedělej a snaž se jí pochopit, má jistě dost práce sama se sebou. A pokud jí to navíc fakt vadí, tak ti určitě nebude děkovat za rady, o které nestojí.

Jinak s tím přidáváním se na fb - asi tě má ráda jako kámošku, nebo se jí líbí stejné věci..nebo prostě lajkuje takhle od více svých přátel, protože ji samotnou nebaví vyhledávat skupiny. Vůbec bych to neřešila, kamarádka taky kolikrát přijde na fajn stránku, tak ji olajkuju. A ano, i se občas stane, že je to párkrát za sebou. Ale nějak si nevšímám, kdo to lajknul a po kom se také přidávám do skupiny...Hledím na tu skupinu/stránku. Takže to je snad jedno, nikdy by mně nenapadlo si pak o tom s někým povídat, nebo snad být vděčná a děkovat, když pomalu nevím, kdo z mých přátel to vlastně nakliknul jako první To je úplně mimo...

A pokud tě tím irituje a nezvládneš to s ní, tak se s ní nebav, nebo to omez, tečka

přesně

To jo, je to jasné, jak to píšete holky. Zní to dost hrozně takto to po sobě číst. Ale mně jde o to, že jsou to většinou konkrétní stránky o věcech, které přede mnou nijak zvlášť nekomentuje a pak mě to asi irituje, že bych se s ní o tom chtěla normálně bavit a právě ty společné zájmy mít. takto jsem pak překvapená, co vše ji společného zajímá a přede mnou si drží ten nějaký odstup. Při tom se vidíme opravdu denně a není to, že by se nějak držela zpátky, že by se bavit nechtěla.....to je jedno. asi se do toho zamotávám. nechápu, že to řeším, v tomto máte pravdu, asi se člověk jen chce svěřit a slyšet - to je kravina, neřeš to a já nechápu, že to řeším.

Reaguji na MyselfLady: Já bych spíš řekla, že tě slečna prostě tak nějak celkově štve a "něco" ti na ní vadí (třeba úplně jiná povaha? nízké sebevědomí - její? touha tě napodobovat? ) , pak už tě vytáčí i takovéto opravdu nepodstatné kraviny jako fb tak se spíš zamysli nad tím, co ti ve skutečnosti vadí a proč...a jestli to jde vyřešit

Reaguji na Aleopa:
Možná ano, děkuji. Právě z toho vím, že mám i jinou kamarádku, u které mě tyto věci nenapadají a naopak vím, že jsou naše společné.
Fakt bych chtěla najít spřízněnou duši v mém okolí. Nechci řešit kraviny a být tolerantní vůči odlišnosti v čemkoliv druhých. Tato kamarádka, co řeším, je ale tak nějak asi nejjednoduší alternativa, jak nebýt úplně sama a asi se peru s tím, jak je super a s tím, jak mě vytáčí....teda už od začátku byla hodně jiná, ale pak okolnosti přispěly k tomu, že spolu trávíme hodně času a tím pádem se rovná být dobrými kamoškami, děj se co děj
Né, že bych teda byla až tak sama. spíš jsem myslela někoho, komu se můžu svěřit.

A to bude nejspíš ten problém, že tato kamarádka to tak nebere a nemá zájem být tou tvou spřízněnou duší. Určitě tě má ráda, jinak by s tebou čas netrávila (snad), ale prostě tě až tak ,,nežere´´ jako by sis představovala a nemusí to být nutně způsobené žárlivotí. Na tvém místě bych se na ni až tolik neupínala.

Reaguji na eM.X:
Taky možná. Třeba to tak máme nějak vzájemně. Při tom se vzájemně svěřujeme, na druhou stranu z toho pak nemám dobrý pocit. Nevím, asi si dělám kamarádku z dobré známé a zároveň mě irituje, že to není "ONO".

Jak to máte vy ostatní? máte kolem sebe více kamarádek, kterým se svěřujete a jste tzv. na stejné vlně, i co se zájmů týče?

Libí se mi, jak připouštíš, že to možná přeháníš I ty, většinou se lidi drží postoje ,, já jsem dobrák a ti druzí blbci". Tohle je příjemná změna, za tohle velkej big up.

já moc kamarádek nemám, mám tak dvě uplně ty nejbližší a zbytek jsou známé. A I tak těm dvěma neříkám vše. Ono to možná bude znít tak patolízalsky, ale moji nejlepší kámoši jsou můj drahý a moje mamka. Těmhle dvěma ochotně hlásím I odchod na záchod

Mám to stejně jako ty, tedy spíše bývalá nejlepší kamarádka byla stejná jako ta tvá- NIKDY mi nic nepochválila, žárlila na mě, kdykoliv jsem se s někým seznámila (jako s mužem) chtěla ho poznat taky a nevím no. Na nějaká odpolední kafíčka a občas diskotéku/hospodu to bylo fajn ale teď s odstupem času co se už nebavíme vidím, jak mě doslova dusila a mám se bez ní mnohem lépe
Jinak ale bližší kamarádky mám 2-3, ty dvě jsou také velmi dobré kamarádky a nemáme problém chodit někam ve třech, je to skoro ještě lepší. Jinak se svěřuji také těm 3 ale většinou úplně všechno neříkám.

Já tě úplně chápu. Kdysi, když jsem ještě byla malá jsem taky měla takovou kamarádku, byly jsme si docela blízké, ale přišlo mi, jako by se mnou neustále ve všem soupeřila. Taky mi nikdy nic nepochválila, naopak, ostatní pochválili, když jsem přišla v něčem novém a ona to jako jediná buď úplně přehlížela, nebo rovnou zkritizovala. Nikdy jsem od ní pochvalu snad neslyšela, pořád měla samé výhrady. Když s náma byli nějací kluci, ona se k nim okamžitě až vyloženě vtírala, hihňala se jejich vtipům, podlézala, potřebovala být středem pozornosti.
Jednou jsem přišla s novým účesem, měla jsem natočené vlasy, všichni chválili, ona dělala, jakoby nic a druhý den přišla kudrnatá Dospělo to do takového stádia, že mi ani nebyla schopná popřát k narozeninám, protože asi žárlila, že mám těch 15, 18, 20... dřív než ona Prostě neuvěřitelné.
Nakonec jsem zjistila, že je neskutečně sebestředná, sobecká, nějaká laskavost kamarádce jí nic neříkala... Nejsem s ní už několik let vůbec v kontaktu a je mi líp, mám kolem sebe už jen kamarádky, které si to označení opravdu zaslouží

Já myslim, že většina ženských přátelství nejsou upřímná. A tyhle žabomyší války jsou pro ženský prostě typický. To soupeření, to vytáčení, aniž by se kdy co vysvětlilo, dělání jakože nic apod. Ber to tak, že s každou si sednout nemůžeš a když to drhne, tak to bude kamarádství s mantinely. Tuhle prostě asi něčím prudíš a stejně tak ona Tebe jak píše Malawiw. Já mám jednu nejbližší kamarádku, pak jednu hodně blízkou, se kterou se navštěvujeme párkrát do roka, a zbytek jsou jen tváře, které sice ráda občas potkám, ale zběžnej pokec nám vzájemně stačí. Před pár lety jsem udržovala takový kamarádský vztah s jednou holkou, tak nějak ze setrvačnosti, to byla rozená intrikánka, za dobře se všema, vymýšlela si pořád nějaký neuvěřitelný historky, když já zažila trapas, ona zažila ještě větší, když já se snažila chodit se psem na cvičák, tak ona tam zažívala ještě divočejší zážitky, když já se seznámila s bl.bcem, tak ona s ještě větším, když jsem si postěžovala na práci, tak ona to v práci měla přeci ještě těžší! (že žádnou práci neměla jsem zjistila až záhy ) pak si taky začla s mým bývalým. Hrála takovou přebíjenou, jednou jsem se sama sebe ptala, proč to hraju s ní. Abych měla v pátek večer kam jít? To je dost ubohej argument. Nemá cenu trávit s někým kdo mi nesedí čas jen abych nebyla sama. Nebude tahle, bude jiná!

Mně přijde, že se moc upínáš na to, jak tě vidí a hodnotí tvoje okolí. Proto se s někým cítíš napjatá (možná nejistá, jak na něj působíš, jestli jednáš a mluvíš správně...?), od někoho bys zase ráda slyšela pochvalu (na co? věř si a pochval se sama ).
No a pravděpodobně pak to samé, co jaksi podvědomě čekáš od jiných - ať už v dobrém, nebo ve zlém - , jim taky sama nabízíš. Tzn. moc je hodnotíš, křečovitě chválíš, i kdyby třeba nebylo proč, moc se jim snažíš "pomáhat" - ne každý o to stojí, může mít taky pocit, že ho považuješ za bl.ba, co by bez tebe nevěděl jak na věc.
Moje rada teda je: Neřeš ostatní, zaměř se sama na sebe. Začni sama sebe víc oceňovat a nečekej, že to udělá někdo jiný. Buď si sama nejlepší kamarádkou a pak tě nic z toho, co jsi psala, nebude tak trápit, protože toho nejdůležitějšího přítele budeš mít pořád u sebe.

haha, to jsem zažila taky ale asi to má hodně holek ve věku kolem 13-15ti že mezi sebou tak soupeří a přehdánějí se. Dost takové "přátelství" ale bere energii, což se pozná až zpětně.