Ze začátku jsem to brala tak, že přátel není nikdy dost. Jenomže už přestávám mít pocit, že si s ní vůbec mám co říct... Pořád nadává na svého přítele, na to, že není spokojená se svým vzhledem, ale nechce s tím nic dělat, když někam vyrazíme, neumí se bavit... Je mi jí na jednu stranu líto, uvízla v nefunkčním vztahu a neví jak z toho ven, bere jí to energii k čemukoliv jinému... Ale změnit to nechce a pro mě začíná být větší zábava večer u televize, než posezení s ní...
Ráda bych se zeptala, jestli jste někdy byly v takové situaci a jestli se vám podařilo přátelství omezit tak, aby se druhá strana necítila dotčená... Neumím lidem říkat ne a už jsem se v minulosti několikrát spálila, pokud šlo o kamarádství se dvěma holkama, které se vzájemně neměly rády a já byla ta špatná, že se bavím s oběma, nebo o chlapa, který tvrdil, že můžeme být kamarádi, ikdyž je do mě zamilovaný a já se bála rázně to utnout... Vím, že jediné, co můžu dělat, je scházet se s ní míň a míň a mít jiný program, ale ráda bych si poslechla vaše zkušenosti - jak to druhá strana vzala, jestli to dopadlo špatně... A taky mi jde hlavně o vypovídání se, nechci to probírat s nikým známým, kdyby se to k ní třeba nějak dostalo... Díky za jakékoliv reakce...