Svatba jen kvůli dítěti

A jak dlouho jste spolu? Píšeš, že spolu půl roku bydlíte, a co bylo předtím? Chápu, že jsi zklamaná, ale pořád lepší, že jsi na to přišla teď, než aby sis myslela, že se tě pod stromečkem zeptá a místo toho tam budou ty naušnice
Já bych teda chtěla mít děti až po svatbě, ale to je každého věc
Edit: Dneska jsem na fb četla docela dobrý vtip, tak snad ti zvedne náladu. "V současné době je 80% žen proti manželství. Proč? Protože si ženy uvědomily, že nemá cenu kupovat si celé prase jen proto, abyste dostali jednu malou klobásu"

Reaguji na Vanilka29: předtím sme spolu byli ta rok a čtvrt.Už sme dost staří a děti chceme. Měli bysme je už teď, ale momentálně nám vadí finanční situace, protože v práci mi neustále prodlužují smlouvu na dobu určitou....
Jo, souhlas, mám 20 dnů na to se s tím vyrovnat a nacvičit si radostý úsměv. Ne že by mě naušnice nepotěšily,ale popravdě mám asi 10 párů a další rozhodně nepotřebuju...ale on mi tady pořád básní jak dostanu krásné dárky, že každý, komu je ukázal, je rozplýval atd. Nechci ho zklamat. Vím že si s tím dal práci. Zavinila sem si to svým domýšlením sama....
Já sem taky tak trochu ze staré školy a chtěla bych mít děti až po svatbě, na druhou stranu jsou pro mě důležitější ty děti ne svatba...ale ráda bych obojí....co si budem povídat.
Ale vtip parádní děkuju

Když už tak měli BYCHOM, nikoli bysme... Bysme se sice dle pravidel čj používat může, ale je to nespisovný tvar..
Co takhle si třeba po Vánocích o tom celém s přítelem promluvit a říci si jak si co kdo představuje, hm?

Viem čo chcem.
Chcem k niekomui patriť a chcem to aj vyjadriť.
V prípade tohto partnera chcem vyjadriť že patríme k sebe a máme na to všetky možné potvrdenia. Chcem sa s ním milovať a chcem aby vyjadril že aj on ľúbi mňa.

To čo nechcem je miešať majetok. Potrebujem dopredu nejakú zmluvu o majetku, že čo je moje bude moje aj po skončení manželstva a čo je jeho nech je jeho aj potom.

Ale pravá láska se vyjadřuje i důvěrou.
Pokud mám potřebu mít svoje jistoty a zadní vrátka, nejedná se o skutečnou lásku, ale jen chvilkové potěšení, bez hloubky vztahu. Ale patrně máš špatné zkušenosti s muži.

Tak jasně, někteří chlapi mají spoustu času. A proč taky ne. Mají sex, ženu která je miluje a stará se o ně...tak kam by spěchali.

A co když Tě prostě zlobí a ten prstýnek tam bude?

přesně tak

Reaguji na Ellenuschka:
taky mně to napadlo...

a nebo může chtít požádat na silvestra/nový rok...Je zbytečné teď si něco domýšlet a doufat, nebo být dopředu zklamaná...akorát si tím kazíš radost. Navíc pro toho chlapa to taky musí být trochu stresující, o tvém přání určitě ví a není až tak natvrdlý. Jen prostě o ruku žádá on, tak chce, aby to bylo pode něj...A ne aby tě žádal po tvé milionté připomínce, že se zase někdo další vdává/žení. To bych se ti na to taky vyprdla (i kdybych si tě chtěla vzít třeba zítra)a počkala bych, až tě to přejde, teprve pak bych žádala...tady ten nátlak nesnáším Takže se hoď do klidu, může to být prostě takhle. Vzít se chcete, vyjasněné to máte...

Ta horší varianta by byla, kdyby se ve skutečnosti moc ženit nechtěl, což na druhou stranu taky lze chápat, v dnešní době to není žádný med - administrativně a finančně myšleno. Nicméně to byste měli mít taky vyřešeno. Být tebou ještě počkám a hlavně bych na něj fakt netlačila. Už tak je to velké rozhodnutí, nemusíš mu funět za krk ještě i ty. Každopádně kdyby mi už došla trpělivost, tak bych se ho na rovinu zeptala, jak to vidí, protože nemám chuť ztrácet čas s někým, kdo o mně jako o manželku nestojí. (Samozřejmě podala bych to jinými a jemnějšími slovy, nicméně význam stejný)

My to máme s přítelem tak, že mi už několikrát řekl, že kdyby si mně nechtěl vzít, není se mnou. Naštěstí je to vzácný druh, který se do manželství docela těší, každopádně taky zatím nepožádal a já na něj nijak netlačím, čas máme, tak co. Z nás dvou jsem to já, kdo by chtěl malinkou svatbu, on by rád to velkolepé hurá takže tenhle problém moc neřešíme, děti plánujeme cca za dva roky...Jinak kdyby si mně nevzal před dětma, budou mít moje příjmení, to už jsem mu říkala. Není to na truc, je to z praktických důvodů..Kdyby si mně nevzal ani pak, tak bych nezvládla, že se moje dítě jmenuje jinak. Viděla jsem to už asi u 6ti lidí, takže tohle nechci. Např. teta se strýcem řešili to samé- vezmeme se až po dítěti, milujeme se, stejně se to pak bude měnit, tak co...Dítěti teda dali strejdovo jméno, ale ti dva už se nevzali (nebyl čas, chuť, nálada , peníze, důvod..), letos se rozešli . Teta teď brečí pokaždé, když malého volají "cizím" příjmením.

Tohle říkal na začátku vztahu, pa už sme několikrát řešili, že kolegu, co nás dal dohromady na naší svatbě nechceme a koho ještě ne a že by se nám oběma líbil ten samý kostelík. To je víc než půl roku, od té doby,ticho po pěšině....možná proto sem se k tomu upnula.

to bylo špatně pochopené, jámu to nikdy nepřipomínala tím stylem jako kdy konečně my.Ani na něj netlačím,neptám se, nic.Jen prostě někdo z okolí se žení nebo tak, tak mu to řeknu. Naposledy to byla "vtipná" historka o tom, jak dotyčný chtěl žádat na Sněžce,ale zapomněl prsten doma. Tak sem čekala že se přítel bude smát jako my všichni,jaké je dotyčný trdlo, ale on zcela zvážněl a prohodil něco v tom smyslu že je to blbec, že jí neměl říkat že prstýnek zapomněl, ale požádat jí až pak.

to je přesně to, co nechci zažít.....ale děti plánujeme už hodně brzy, tak nevím nevím....

Reaguji na Ellenuschka: tak to nevím, myslím že na tohle nemá "fištrón" on bývá občas lehce natvrdlý....takže že by mě úmyslně navedl na "e", moc nevěřím. Ale samozřejmě můžeš mít pravdu. To bych teda fakt byla pak ooopravdu překvapená Ale zlobit to jo, to dělá rád

ano já to pochopila kamarád mi vyprávěl o jeho zlatíčku, které nikdy nezapomene připomenout, že se žení Petr, František žádal Elišku minulý týden a bla bla, taky vypráví směšné historky ze svateb a pořád se něco podobného řeší, i když se to netýká přímo jich....Taky mu neříká, kdy už se konečně vezmeme my ani omylem (to už bych se zbláznila i já, jako ženská)...jen prostě stačí jakkoliv téma svatba zmínit a on se může osypat, protože mu tady tím prostě nedá prostor pro překvapení, furt je to nějakým způsobem nadhozené a chlap se cítí v pasti - jakože všichni už se žení, já už taky musím Nevím, trošičku to tak na mně působí, ale nemusí to být tak pochopitelně..

Jinak s těma dětma je to prostě na ***, já bych to asi fakt nezvládla a taky se toho trochu bojím podvědomě..protože to je přesně ono, si řeknete, že se teda vezmete až pak, dítěti dáš jeho jméno a on už pak třeba nemá důvod si tě brát (za předpokladu, že tě nemiluje nijak extra a vzít jste se chtěli kvůli příjmení dítěte - logicky, to dítě se jmenuje po něm, jeho nežene ta touha jmenovat se stejně) a děcko zůstane se jménem někoho, komu nestojíš ani za to jedno blbé ano, když to řeknu ve všeobecnosti Ale říkám, to je vztah od vztahu...Je to hrozně individuální Tak vydrž, třeba přítel překvapí

Reaguji na Aleopa: aha, tak to jo.... Nojo, ale my sme pak většinou na tu svatbu pozvaní, to nevím jak mu to neříkat Ale jo, chápu jak to myslíš.....
Asi na tom něco bude. My ženské domýšlíme každé blbosti, chlapi si zase najdou co chtějí v čem vidět. Jen my se u té Sněžky vážně hrozně smáli, tak sem ho taky chtěla pobavit. Tak příště historky s jinými tématy To mě popravdě ani moc nenapadlo, že si cizí příhody může takhle vztáhnout na sebe. Asi taky budu natvrdlá

jojo,přesně...koukám že to tak vidí většina z nás. To je docela smutné, že se k tomu ti chlapi dneska takhle staví. Mám syna, doma někoho kdo navaří, takže pohoda klid, co bych se ženil. Takhle si můžu kdykoli odejít a ani se nemusím snažit o řešit či zachraňovat.

Reaguji na Šmudlíček: Njn, čověk to myslí dobře a oni si to hned přebírají na sebe a můžou se zježit ... ale bohužel no...tak snad vám to dobře dopadne

jo tak , to mu jedině strkat pod čumák pozvánky bez komentáře no =D (myšleno s nadsázkou samozřejmě )

Až s někým budu plánovat takový závazek, jako je pořídit si dítě, partner v té době bude dávno vědět, že vdávat se kvůli dítěti nebudu, že svatba bude předtím (pokud to nebude neplánované těhotenství, v tom případě by dítě dostalo příjmení po mně). Nevím co je smutnějšího, než pohled na nevěstu s bubnem, která si vlastní svatbu nemůže ani pořádně užít. Takže ne, já v této situaci nebyla a troufám si tvrdit, že nikdy nebudu.
Holky, líná huba - holé neštěstí.

přesně tak.
Mít s někým dítě bez svatby není dobré a když už,tak dítě stejné příjmení jako matka.