Svatba jen kvůli dítěti

Přítel se vždycky vyjadřoval v tom smyslu, že svatba bude až bude vhodný čas.... Teď jsem začala něco málo tušit, když před chvílí sem jistila, že mé naděje byly "plané".

Ahoj holky,
nejde o žádný mega závažný problém,jen se potřebuju vypsat.Doufám, že mi to pomůže se s touhle situací rychleji smířit.
Jde o to, že s přítelem spolu přes půl roku bydlíme a plánujeme mimiko - v řádu měsíců. Sama od sebe sem o svatbě nepřemýšlela, nebo aspoň ne v konkrétním časovém horizontu, ale poslední dobou sem začala mít takové tušení,podpořené přítelovým divných chováním...
O svatbě sme se samozřejmě na začátku vztahu bavili a oba ji chceme, přítel však vždycky říkal"zatím je čas" - s čímž sem tehdy souhlasila, přece jen sme spolu byli krátce.
Poslední dobou,když sem se zmínila jak tam ten požádal tu o ruku nebo o něčem podobném, mlčel. Většinou si neodpouštěl nějaké poznámky,teď to vzal na vědomí a jen přikývl nebo se pozeptal na podrobnosti.Začalo to vě mě hlodat, takový ten 6.smysl. Pozorovala sem ho a vypadalo to na žádost o ruku pod stromečkem.Napřed mi pořád chtěl vzít prstýnek na opravu, když sem namítala, že si tam skočím sama,vylezlo z něj, že tam stejně musí,ale neřekne mi proč. Den na sme byli u jeho rodičů a ptal se jestli tady vydržím chvilku, že by mamce ukázal dárek,co má pro mě. Následující den sem jeho mamce volala, byla sem nemocná, ona mi uvařila polívku, tak sem říkala jak je moc hodná a ona na to že ať se netěším, že bude hrozná tchýně atd. (ve srandě, samozřejmě).
Dnes sem z přítele tahala velikost dárků a jeden označil ve velkosti krabičky.Tak sem vyškemrala poslední písmeno a je to"e". Došlo mi to rychle - naušnice.
Já vím, zavinila sem si to sama svým typickým ženským "domýšlením věcí" a teď sem akorát zklamaná a musím se naučit se situací smířit, aby přítel nebyl pod stormečkem zklamaný, že se mi naušnice nelíbí.
Nejde ale jen o to, že sem měla nějaké očekávání, jde mi i hodně o budoucnost. Plánujeme mimčo a já nechci,aby měla jiné přijímení než já. A dávat mu nějak "natruc" svoje a ne přítelovo mi přijde dětinské....Navíc sem si jistá,že jakmile otěhotním, tak mě o ruku požádá. Ale já nechci,aby to bylo jen kvůli dítěti,ale proto,že si chce vzít MĚ.
Vlastně ani nevím jestli od vás chci nějakou radu.Nutit ho do svatby nehodlám. Asi sem se jen potřebovala vypsat z šoku,že žádná svatba nebude a že akorát přemýšlím nad tím mimčem a zda se spokojit i s žádostí kvůli dítěti činikoli... Jaký pohled na to máte vy? Měli by se lidi vzít jen proto že čekají malé? Acopřijímení toho dítěte? Byla ste některá v podobné situaci? Děkuji moc za jakékoli příspěvky

Šmudlíček

Svatba jen kvůli dítěti

Priateľov pes

Dítě v 17ti letech

Vztah s přítelem se nikam neposouvá - dilema

Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Manžel mě zbil

Váš příspěvek