Svatba jen kvůli dítěti

Promluvit si o tom je dobré, ale je otázka, zda je to fajn nadhazovat ve chvíli, kdy o svatbě slyší furt.....
Já třeba našla partnera teď v 26, takže už na začátku jsem se s ním bavila na rovinu ve stylu, že bych do 30 ráda děti, že pro mě neexistuje plánovat děti bez svatby a že kdyby během času zjistil, že se mnou být nechce, tak ať mi to řekne co nejdřív, protože mě na rozdíl od něj čas poběží (mám v rodině příklad tety, která byla 10 let ve vztahu s tím, že děti jednou budou a teď je jí 40 a děti nebudou...). Jenže tohle jsem vybalila fakt víceméně ze začátku, hrála jsem s vyloženýma kartama. Jenže pokud ty o svatbě mluvíš už moc často, tak tohle ho může třeba popudit.... Jsi prostě v jiné situaci.
Dle mého jsi si s ním tohle měla vyjasnit hned, jak jste začali mluvit o dítěti....

Reaguji na Šmudlíček: Tak jsem to četla a já mám pořád pocit, že ho nenápadně do toho tlačíš.. Kdyby můj chlap takto nenápadně o tom mluvil a říkal mi, to je hezkej kostel, ale jestli se jednou budeme brát, tak tam a tam, brrr, asi bych v tu chvíli couvla, i když bych třeba chtěla.. Možná to tak není, ale prostě takový mám z Tebe pocit.. Nechej to na něm, přestaň o tom mluvit, přestaň naznačovat a třeba Tě překvapí
Každopádně souhlasím, dítě bez svatby bych nechtěla..

Mě tehdy přítel požádal o ruku asi týden po mých narozkách, udělal to schválně, protože každý čekal, že mě požádá na narozeniny. Já jsem to taky čekala, takže jsem byla lehce zklamaná,ale nic mu neříkala a za týden udělal moc krásné gesto
Hodně štěstí.

Asi ne úplně to na něj takhle vyhrknout, ale když na to přijde řeč, tak to nějak takhle podat. Ale když byly nějaký náznaky, tak zkus počkat a svatby chvíli nezmiňuj. Možná taky budu muset tohle řešit, dřív jsme se o svatbě několikrát bavili a najednou jsem dostudovala a přišla řeč na mimino a svatba nějak nic. Já teda po svatbě nijak neprahnu, ale když jsou v plánu děti, tak mi to přijde jako dost podstatná věc.

Být v Tvé kůži, tak už bych se o svatbě nezmiňovala, ani ve smyslu že někdo známý se vdává/žení, nebo že tenhle prstýnek je pěkný atd...Pokud na Tebe netlačí čas (omlouvám se, diskuzi čtu po částech, tak si nevybavuju kolik Ti je let), tak bych počkala, až začne mluvit o tom miminku (na kterém pokud tomu dobře rozumím v řadě pár měsíců chcete začít pracovat) a při té příležitosti bych mu řekla, že bych chtěla mimčo přivést do rodiny a neumím si představit, že bych měla přivést dítě na svět jako svodobná...
Nicméně držím pěsti, aby Tě příjemně překvapil i bez tady toho

ano,souhlasím. Už sem tu myslím někde výš psala, že přestanu s čímkoli c se týká svatby, i když jak tak zpětně přemýšlím, ani mi to často nedochází, že se to toho týká, ale on už na to může být alergický uznávám. Takže to nechávám být, ale jakmile se začnem domlouvat na konkrétnějším termínu mimča, tak to asi budu muset ze sebe vysoukat.... každpádně vám všem moc děkuju za názory a rady

my se o tom kostele bavili už dřív, hned jak sme tam byli, že by to bylo pěkný místo na svatbu. Tehdy byl překvapený, že prý pro něho je to ideál, "v jednoduchosti je krása",ale že si myslel, že mně by se tam nelíbilo. Proto sem ho teď zmínila....

proto tu svatbu i takhle řeším. Chtít oba s dětma ještě počkat, tak se taky vdávat nemusím.

spíš tlačí biologické hodiny. A to nás oba.....

Hm, ono ...já mám o svatbě dost romantické představy , ale kdyby už bylo fakt na pilno s výrobou potomstva, tak bych asi příteli na férovku řekla (se smutným psím výrazem pochopitelně ) , že takhle jsem si to nepředstavovala a že jsem nikdy nechtěla skončit jako ty chudiny, co se vdávají až po porodu, nebo těsně před termínem a v obou případech vypadají na fotkách jako obří koule, nebo z toho nemají radost, nebo je to všechno z donucení a kvůli dětem a už ne proto, že se to dva mají rádi. Tak že bych s dětma ještě počkala, protože za svobodna se mi do nich nechce a takhle si ani nejsem jistá, jestli s ním jako chlapem můžu vůbec počítat. A doufala bych, že se dovtípí a požádá....V tomto případě je to už nátlak, na druhou stranu od něj je zase nátlak to, že tě nutí do dětí za podmínek, které se tobě nelíbí takže teď bych počkala, ale kdyby mělo dojít na lámání chleba, ozvala bych se a v klidu to s ním pořešila - jak že si tu budoucnost představujete.

Reaguji na Aleopa: jo, vystihlas mě naprosto přesně. Jak sem to sem napsala, hodně to země opadlo. Na naušnice se sice stále netěším, ale trénuju radost. A po všem jak ste se tu holky hezky vyjádřily právě už nebude o svatbě ani slovo a jakmile se bude blížit ono "lámání chleba", tak si s ním promluvím. Asi spíš narovinu, on jinak moc nechápe. Někdy musím vysvětlovat i to, co říkám narovinu.... Takže jo, počkám, zatím nás zas nic tak extra netlačí a uvidíme. Ale jak ho znám, stejně na rozhovor dojde (podobně to bylo i se společným bydlením, taky sme oba chtěli, ale on pořád vyčkával,dokud sem to narovinu neřekla, prý si myslel že bych radši měla nějakou spolubydlící-ženskou) a už teď se bojím. Tyhle věci moc řešit neumím...někdy se do toho zamotám,někdy se ani nevykoktám jak se bojím odpovědi. Ale tohle je důležitá věc,tady budu muset

Ahoj děvčata, tak hned po Štědrém dnu píšu výsledek....ano, byly tam naušnice. Nepřekvapil. S kamarádkou sem celý minulý týden cvičila reakci, hlavně hlasovou, aby nebylo poznat případné zklamání....Použila sem to částečně. Naušnice sou krásné, malé zlaté kroužky, ozdobené hvězdičkami z bílého zlata. Překvapil mě. Každopádně sem se rozbrečela. Napůl proto, že sou hezký a bylo vidět že nad tím výběrem přemýšlel a napůl kvůli tomu, že to opravdu nebyl prsten. Každopádně za posledních 14 dnů sme potkali několik známých (jeho), každý se ptal na svatbu, odpovídal že "ježiš to ne,ještě je spousta času".
Takže sem to tak nějak překousla,částečně se i přes to přenesla, ale vím, že to za pár měsíců budu muset řešit a natvrdo mu říct co a jak. Teď o svatbě mlčím, i co se týká filmů apod. Chvíli,doufám že tak tři měsíce,to vydržím....no a pak tu asi najdete další deníček s názvem "jak mu to říct, abych na něj netlačila"
Přeju vám krásné klidné Vánoce a jen to nejlepší do nového roku

A co on na to? Já jsem nedávno, když se zase naťuklo téma děti, řekla, že neuznávám jak je teď moderní si pořídit děti a ani se nevzít. Myslím si, že pokud chlap všechno dostane bez svatby, tak ani nemá důvod si tu ženskou vzít. Asi každá ženská by chtěla být romanticky požádaná o ruku, ale pokud se chlap k tomu nemá, tak mi přijde lepší to otevřeně říct než čekat a třeba se nikdy nedočkat. Buď ráda za naušnice, zvlášť když si dal přítel záležet s výběrem, ale chápu, že to zamrzí.

Tak nějak mám pocit, že chlapi nedokážou pochopit, že dítě je mnohem větší závazek než svatba...Včera jsem si na Tebe vzpomněla u vánočního stromečku - byl u nás bratr s přítelkyní, kteří se snaží o miminko, ale jakmile příjde na slovo "svatba", tak se začne kroutit a převádět řeč jinam (zatímco jeho přítelkyně by se vdávala klidně hned). Snažila jsem se s ním o tom pobavit, že z manželství člověk celkem snadno uteče, ale od dítěte ne, že to je závazek na celý život a větší zodpovědnost a závazek než manželství, ale jako by to nebyl schopný pochopit a že prý až příjde správný čas...no, jak vidím, na dítě podle něj správný čas je, na svatbu ne...mě by tohle hodně vadilo a dítě bych za takových podmínek teda nechtěla :/

Reaguji na blackberry: reagoval skvěle...ví,u mě je to s emocema trochu horší, hlavně o Vánocích, je to trauma z rodiny. Bral to že brečím štěstím....částečně to tak bylo,ale samozřejmě mě i mrzelo, že to není úplně "ono".
Reaguji na Pidižvíík: jo, souhlasím....když už svatba, tak až když ženská otěhotní, nebo vůbec.... Jo, přemýšlím jestli do toho vůbec jít. Napřed mi to až tak nevadilo, ale teďkdyž nad tím pořád přemýšlím,taky se mi to nelíbí.

jo, na rozhovor se chystám, bohužel se ještě budu muset rozhodnout, jestli žádná svatba=žádné dítě nebo žádná svatba=dítě s mým příjimením. Jak každá ženská bych byla ráda kdyby to od něj bylo spontánní, ale asi se nedočkám a budu muset nějak jemně dané téma probrat.....každopádně vám moc děkuju za zpětnou vazbu. A taky sem docela ráda, že to vidíte stejně a chcete prvně svatbu
A nebojte,za pár měsíců tu určitě bude deníček jak mu to říct a zároveň netlačit a neurazit

Strašně by mě zajímalo, kdy teda podle něj přijde.

Přesně, přitom vzít si někoho mi přijde jako vyjádření toho, že s ním počítám do budoucna a ne jako nějaká ostuda nebo něco nepříjemnýho. Nechápu s čím vlastně ti chlapi mají problém, když s dítětem počítají. Já teda ze svatby mám taky trochu strach, ale spíš mě děsí to plánování a tak, ale ne být manželka.

A to já bych klidně brala nějakou parádní nezapomenutelnou svatbu hned, ale kdyby se to na další den dalo všechno anulovat
Šmudlíčku, částečně gratuluji k hezkému dárku a těším se na další téma

Šmudlíčku, já jsem taková věčná čtenářka diskuzí, tak ti posílám odkaz, kde si na téma, které aktuálně řešíš můžeš dost dobře počíst: http://www.emimino.cz/diskuse/proc-muzi-chteji-det iale-svatbu-ne-212088/
Jinak s tebou soucítím, protože jsem také názoru, že dítě je větší závazek než svatba

jóó, mně taky...no bohužel má jen pár měsíců a pak to holt budu muset vzít do rukou já. Jak jinak chlap.
Reaguji na dadabus: děkuju a doufám že se zúčastníš i dalšího mého tématu, máš dost dobrý názor na svět
Reaguji na Ashakiran: děkuju, mrknu na to. Ano, máš pravdu, já nevím o co jim jde. O nějakou rádoby svobodu či co, asi aby mohlo růst ego a neměli pocit že jsou "pod pantoflem" což je často blbost, i když některé ženské umí být pěkné potvory, co si budem povídat....