Nulové vztahy s rodinou

Ach jo, je smutné, jak to v některých rodinách funguje... Moc mě to mrzí, ani si neumím představit, jak těžko ti asi je... Nejsem žádný psycholog, ale myslím si, že bys to měla udělat tak, jak píšeš - neohlížet se a jít dál. Sama už jsi zjistila, že snažit se o nápravu vztahů asi nemá smysl, bohužel... Jak jsi na tom dnes? Práce, bydlení? Máš nějaké koníčky? Asi bych nejvíce investovala právě do těch volnočasových aktivit, najít si něco, co tě baví a díky tomu poznat nové lidi, případně i nějakého partnera, někoho, na koho se budeš moci konečně spolehnout a kdo tě podpoří. Držím palce, ať už je jen lépe

Přes všechno zlé, co jsi zažila, z Tebe vyrostl slušný člověk. Odstřihni se od nich úplně, bude Ti líp. Vánoce přeci nemusíš slavit za každou cenu s vlastní rodinou, co kamarádi, nějaká osamělá sousedka, co by byla ráda za návštěvu třeba? Nebo třeba zrovna tady na Omlázku se najde nějaká spřízněná duše? My třeba o vánocích s přítelem místo klasiky pořádáme večírky, nemáš ve svém okolí někoho takovýho? A i kdyby, jsou to jenom Vánoce. Co pejsek, nemáš? To je parťák, co nikdy nezradí.

Nebuď smutná, že budeš sama. Nějdy je lepší být sám, než s nepřizpůsobivými lidmi, kteří mají být tvá rodina, ale nikdy se tak nechovali a dělali jen zle. Proč se zbytečně stresovat? Buď ráda, že máš klid a uvidíš, až si najdeš přítele a založíte rodinu, budeš ráda, že tě neobtěžuje tvoje minulost, a žiješ v klidu. Copak bys chtěla, aby tvé děti znaly babičku-tvou matku- když by se chovala jako doteď- jen řvala, nadávala, vyčítala? Ale zas na druhou stranu neztrácej naději, třeba se to ještě zlepší a budete mít hezký vztah. Jen jsem Ti chtěla ukázat druhou stranu mince...

podle toho, co o nich všech píšeš, nabývám dojmu, že by tě spíš stahovali a zatěžovali svými starostmi, což o to, o tom taky rodina je, ale ne na úkor toho, že ty budeš nešťastná a fungovat jen jako hromosvod... člověk musí myslet i na sebe... matka, která dává dětem za vinu svůj - vlastní vinou - zpackaný život, dokáže je bít a psychicky týrat, si nezaslouží, abys pro ni dělala něco hezkého, snažila se udržet v kontaktu.. možná na stáří jí to dojde a pozve si tě do Pošty pro tebe, ale moc bych na to nespoléhala... psycholog by určitě pomohl, zkus

ano, buď ráda, že ses z toho prostředí dostala

Reaguji na Ellenuschka: Souhlasím se vším do písmene.
Ty jsi ukázala, že i přes to všechno strašné, co ti udělali, máš o ně zájem. Oni ho nemají, tak je nech být a žij svůj život bez nich Je to těžké, ale spíš by tě táhli jako kotva ke dnu.. Povedlo se ti to, co málo komu, dostat se z takového sociálního prostředí a nechovat se stejně jako okolí.. Držím ti palce a přeju ti, aby ses měla už jen líp A navíc, v útulcích je spousta psů nebo koček, určitě by sis tam spřízněnou dušičku vybrala Přítel si tam našel pejska, když byl sám a strašně mu to pomohlo

velice dobře napsáno, zakladatelka má můj obdiv.
Než žít s takovou - promiň za ten výraz - spodinou a časem si osvojit jejich návyky a přijmout jejich životní styl jako normu, tak je lepší se od zátěží minulosti odpoutat a hledět dopředu.
A s lítostí zmiňuješ, "jak je to v jiných rodinách" - nevěř tomu, i v některých naoko velice spořádaných rodinách se najde leccos

Založíš si časem svoji rodinu. Harmonickou a láskyplnou. A všechno bude moc fajn, protože si budeš vážit toho, co budeš mít. Tohle, co máš teď (měla jsi), to rodina není. Moc Ti držím palce, ať jsi šťastná

Klobouk dolů před Tebou. Je až neskutečné, jaká jsi a jak uvažuješ po tom, jak jsi žila a hlavně v čem a s kým. V Tvém případě buď snad i ráda, že Tě neobtěžují a nezajímají se (ačkoliv je to velmi smutné). Odřízla bych se od nich úplně. Škoda je, že ségra nemá zájem. Přeji Ti

hodně sil a hlavu vzhůru. Drž se a věř, že časem si přestaneš malovat kafíčka s matkou (která na Tebe dlabe..). Přejde to, občas si na ně vzpomeneš, ale jinak.
Jinak fakt nemáš kamarádku či někoho, s kým můžeš strávit vánoce, aby Ti nebylo smutno?

Reaguji na Sona80: Jj, naprostá pravda. Neotáčej se za sebe po něčem, co tam není a nebylo. Dívej se před sebe. Tak prostě nebudeš nebudou kafíčka s matkou, stejně nebyly. Místo toho tě čekají kafíčka s dcerou - přesně takový, jaký si je jednou uděláte

Taky se sama občas divím, že jsem se z toho dokázala jakžtakž vymotat, i když se šrámama. Kamarády bych si v Praze ráda našla, ale zatím jsem v tomhle měla dost smůlu. Mám jednu kamarádku v rodném městě, ale potřeboval bych někoho i blíž.Navíc většinu roku trávíme s přítelem v zahraničí, takže ani pes nepřipadá v úvahu a nechávat ho doma, to fakt ne, kdyby se o něj neměl kdo starat. Přítel bohužl pro tyhle moje depky a lítostivé stavy bohžel nemá pochopení. Jeho pořád navštěvuje maminka, volají si, pořád k nám od nich někdo chodí, jsou dost početná rodina. A o to víc, mě to mrzí, že po mě neštěkne pes. Navíc je sem chce přítel pozvat na Vánoce, což mi trochu vadí, nechci si před nima připadat jako nějaká chudinka.
Ale jak píše Christal Reaguji na Christal: Takový osobě bych se bála svěřit vlastní dítě. Ale na Poštu pro tebe za x let či jiný výmysly, na to jí kašlu.
A ano, jsem ráda, že jsem tam odsud pryč, ale zároven mi to i chybí. Ne to, co jsem tam prožívala, ale chybí mi rodina. Že když se něco stane, nemám za kým jít, na koho se obrátit a ani samozřejmě nikoho na pokec atd. Prostě to tam vidím všude jinde, že to tak v těch rodinách funguje že si všichnii vzájemně pomáhají, jezdí na dovolené atd.

Takže můžeš slavit Vánoce s přítelem a jeho rodinou? Vždyť to je krásné, buď ráda za tu možnost. Nevychází vždycky všechno podle našich představ, ale sama nebudeš, to je to důležité.
A nemysli se, všechny rodiny rozhodně jako rodiny nefungují. Neprožívej to tak, že jsi jediná na světě, tak tu chudinku ze sebe děláš sama.

Reaguji na Blanche:
Nějak na to letos nemám náladu, nejradši bych ty letošní Vánoce nějak vyškrtla. Navíc se mezzi nima úplně necítím. Neznám takovou tu rodinnou pohodu.

No tak je vyškrtni, když to tak cítíš. Můžeš je ignorovat a vůbec neslavit, někam odjet ... Máš úplnou svobodu, můžeš dělat cokoli chceš. Ale věř mi, že stýskání si nad tím co nemáš ničemu nepomůže.

Přesně.. Mám husinu po celém těle (a hrozně to zakladatelce přeji).