Mám doma skvělého chlapa a jsem zoufalá

Mám muže, který je podle všecho skvělý, ale já nejsem šťastná, pořád hledám mouchy, asi jsem hloupá, ale co si mám počít?! Nebo mě jen pálí dobré bydlo?

Ahoj všem, kdo si tohle přečtou. Na úvod prosím, nesuďte mě - ano, udělala jsem věci, které jsem neměla a vím to, ano možná řeším věci, které jsou z objektivního hlediska kraviny, ale je to tak, berte mě takovou, jaká jsem... takže...mám partnera, se kterým spolu budeme tři roky. Když jsme spolu začali chodit, bylo mi 29 a jemu 25.
Před ním jsem měla dva vztahy, které bych považovala za vážné. V jednom z nich, mé první lásce, byl velký a pro mě bolestivý problém nevyřešený vztah mého tehdejšího přítele k jeho expřítelkyni. Byli jsme spolu dva roky a v podstatě celou dobu řešil, jestli mě miluje, nebo ne, což mě ničilo. Teď zpětně nechápu, proč jsem se na něho nevybodla, holt jsem byla blbá...
Začátky s mým současným byly pro mne hodně poznamenané strachem, který vycházel z mého bývalého vztahu, jak jsem popsala výše. Navíc můj současný měl na fb hodně alb a fotek se svou bývalou přítelkyní (byla jeho první), měl je láskyplně nazvané, bohužel nás nefotil a na fb nic nedával. Samozřejmě jsem srovnávala... Jednou jsem mu řekla, že je mi nepříjemné, co má na fb (s veškerou úctou k tomu, že je to jeho věc) a vysvětlila mu proč. On mi na to tenkrát řekl, že se s tím budu muset smířit, prý je to součást jeho minulosti a pryč to nedá. Řekl mi ale, že bývalý vztah má již vyřešen. To, že naše fotky nedělal, nedával nás na fb, nechlubil se námi tak jako bývalým vztahem, to mě velmi mrzelo. Několikrát jsem mu o tom řekla, ale nereagoval. Když jsme byli jednou ve městě odkud přiochází, představil mě kamarádovi jejím jménem. Pak se strašně omouval a vysvětloval to tím, že "to tam má prostě spojené s ní". Od té doby jsem tam hrozně nerada jezdila, jak jsem se tam měla cítit?! Jednou jsem mu vlezla do mobilu, měl tam schované její SMSky - rozešli se asi dva roky předtím. Řekla jsem mu o tom, nezlobil se, smazal je, omlouval se, říkal, že o nich nevěděl - nevěřím tomu... Bylo ještě mnoho podobných drobností, které mi zabránily v tom, abych se do něj zamilovala tak bláznivě, jak bych potřebovala, abych mohla do našeho vztahu jít naplno. Mezi tím jsem neplánovaně otěhotněla, nyní máme dítě a vzali jsme se. Nemyslím si, že jsme se brali kvůli dítěti, alespoň z jeho strany ne. Už dlouho předtím mluvil o svatbě, z informace o mém těhotenství byl nadšený. Já se ale necítím šťastná. Musím dodat, že mi opakovaně říká, že mě miluje, je pozorný, láskyplný, výborný otec, pomáhá mi doma, ale chybí mi tam TO něco, možná to, co mělo vzniknout na začátku. Vadí mi i to, že všechny fotky s ní odstranil až nyní, když jsme manželé a máme dítě, ponižuje mě to. On se za to omlouvá, říká, že kdyby mohl vrátit čas, bylo udělal by vše jinak, že se k tomu dříve nedostal, nevěděl, že tam ještě nějaké jsou, bla bla bla.... Říká, že jsem láska jeho života, že by si moc přál, aby předemnou nikoho neměl. Já však kdybych mohla vrátit čas, rozešla bych se s ním v momentě, kdy odmítl smazat ty fotky na fb s tím, že až si toto srovná, tak uvidíme co dál. Na druhhou stranu si ho velmi vážím. Vím, že bude spolehlivý a dobrý partner, výborný otec, má morální a charakterové vlastnosti, které bych jinde jen těžko hledala, snese mojí povahu myslím, že mě nepodvede, neopustí... Na druhou stranu mi ale chybí pocit, že jsem pro něho žádoucí, vím, že dává přednost před sexem se mnou masturbaci, nepamatuje si skoro žádné naše okamžiky, které by měly být důležité, náš první polibek, první milování. Když jsme u toho, naše společné poprvé bylo naprosto o ničem, prostě jen "zásun". Ví, že je mi to líto a řekli jsme si, že po porodu si udělám naše poprvé znovu a hezké. Malému je osm měsíců a ještě jsme se nemilovali. Já už jsem rezignovala, ponižuje mne, kdybych měla i toto iniciovat já, chtěla bych, aby něco připravil, vymyslel taky on. Strašně mi chybí takový ten pocit, že po mě někdo touží, nemůže se mě nabažit, že když máme hlídání a čas na sebe, tak chce mě, chce se milovat, třeba mě vezme do hotelu, zajistí prázdný byt kamaráda, že na to prostě myslí ... on mě chtěl vzít na procházku nebo do muzea voskových figurín... Není na tom nic zlého, ale taky mi příjde tak trochu jako ta vosková figurína. Přitom mi pořád povídá, jak jsem krásná, tulí se, objímá, ale víc nic... Musím říct, že jsem zoufalá, přemýšlím, že si najdu milence, ale nechci, taková nejsem, mám ale pocit, že jsem pohřbená zaživa a nemám tušení, jak z toho ven. Nejde jen o sex, cítím i duševní prázdno, jsem na nej někdy zlá i když si to nezaslouží, a on to všechno trpí. A já nechci být, bojím se, že mě opustí. Vůbec nevím, co dál...

Aynur

Mám doma skvělého chlapa a jsem zoufalá

Priateľov pes

Dítě v 17ti letech

Vztah s přítelem se nikam neposouvá - dilema

Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Manžel mě zbil

Váš příspěvek