Jak už jste asi pochopily, zakoukala jsem se do člověka, kterého prakticky neznám. Na tom by asi nebylo nic zvlášního, stalo se to už spoustě lidí. Já taková ale nebývám. Párkrát jsem sice byla zamilovaná, vždy se ale jednalo o lidi, se kterými jsem se znala, většinou i docela dlouho. Sice už mě i přitahovali lidi, které jsem jen letmo potkala, vždy to ale v takovém případě bylo jen povrchní. Tentokrát je to jiné. Je to o to nepochopitelnější, že už mi dávno není náct.
Ale od začátku. S člověkem, o kterém píšu, jsem se setkala pouze jednou. Dokonce jsme spolu ani nemluvili. Hloupé, vím. Neřekla bych, že jsem do něj přímo zamilovaná, to zase ne, ale velmi mě zaujal. Tak nějak z něj mám pocit, že je to přesně člověk, kterého bych vedle sebe potřebovala. To je také hloupé. Je mi jasné, že to tak vůbec nemusí být, neznáme se a on může být ve skutečnosti úplně jiný, než jak si ho představuju podle prvního dojmu.
Asi se ptáte, proč jsem s ním nenavázala kontakt rovnou. Viděla jsem ho na jedné akci, ten den jsem ale měla dost jiné starosti, tak jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Pak jsem ale náhodou na internetu narazila na video z jiné akce, kde byl taky, no a už to jelo... Bohužel šance, že bychom se v nejbližší době někde zase potkali, jsou minimální. Nejrozumnější by asi bylo počkat, až to přejde, prostě se na to vykašlat. To by jistě šlo. Ale je tu taková vtíravá myšlenka, co když se nepletu a nechat to být by byla škoda?
Ani nevím, co bych chtěla od vás. Podělte se se mnou třeba o podobný příběh, jestli takový máte, nebo o nějaký postřeh. Chci se z toho spíš jen tak trochu vykecat a nechce se mi to ventilovat před svými přáteli. Přeci jen nechci, aby si mysleli, že jsem nějaká naivka. Dost na tom, že si tak připadám teď sama. 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
"Láska" na první pohled
Poslat SZReaguji na lva: já jsem se taky do svého přítele zamilovala vlastně na první pohled a jsem spolu skoro pět let, nevylučuju to, jenže jsem se normálně vídali, znala jsem ho, věděla jsem o něm spoustu věcí, on o mě taky, a dával najevo zájem...to je něco jiného než potkat někoho na diskotéce, u kterého neznáš ani jméno a vymýšlet si jaký asi bude a jak se vezmete a budete mít spolu děti
Taky jsem se do bývalého přítele zamilovala na první pohled, bylo to jako z nějakého romantického filmu 
taky diskotéka teda, vešla jsem, on tam stál a najednou jsme se na sebe oba podívali a pár vteřin nemohli odtrhnout pohled taky motýlky v břiše, prázdno v hlavě, on se taky tvářil, jak by ho někdo trefilo po hlavě jo, byl to moc krásný kluk celý večer jsme pak spolu protančili, začali se scházet, byla jsem zamilovaná jak nikdy, byly to ty nejkrásnější časy ale vydrželo nám to jen dva roky, bohužel jsme si nebyli tak podobní, aby to klapalo, takže to později začalo skřípat, ale nikdy se ke mě nezachoval nijak špatně, byl hodný, skvělý, jen mi tam něco scházelo, společné zájmy, aktivity, nefungovalo by to, bohužel... Ale dodnes na něj vzpomínám a trochu mě mrzí, že to tak dopadlo
taky se mi stalo když mi bylo ještě -náct většinou mě takto zaujmou muži vzhledově podobní nějakému mému oblíbenému herci/zpěvákovi. Takže první velká platonická láska se odehrála v mém lehce "gothickém" období (za které se dnes docela stydím ), a to mě pobláznil kluk o 5 let starší než já, takže v té době fiasko. Nicméně tím, že jsem si na něj sehnala tel. číslo a s vidinou věčné nehynoucí lásky mu napsala sms, jsme se seznámili a dodnes ho považuju za hodně dobrého kamaráda. Ale z lásky, i té platonické, už jsem vyléčená (mimochodem trvala s přestávkami skoro 5 let a co jsem si všimla, někdy i z jeho strany
Druhý případ se stal když jsme se s rodiči přestěhovali do nového domu, v tu dobu jsem byla platonicky zamilovaná do herce Heatha Ledgera, no a co se nestalo, za souseda jsem měla jeho kopii. Tady jsem se nikdy nedostala dál než na "ahoj", ale trpěla jsem kvůli němu šíleně A i když se na dotyčného ráda podívám i dnes, při pozdravu se mi pořád dokáže rozbušit srdce, tak už k němu žádné přemrštěné sympatie naštěstí necítím
Cituji moija: Heatha Ledgera, no a co se nestalo, za souseda jsem měla jeho kopii.
Dej mi číslo! Heatha Ledgera miluju a je tak netuctový, že si neumím představit někoho druhého, kdo by mu byl vůbec podobný (teda, až na J. G. Levitta ale to už není ono)
Ale celkově herci jsou u mě kapitola sama o sobě, do těch se zamilovávám pravidelně 
Cituji Falcon: on se k tobě nijak neměl, co snižuje pravděpodobnost, žes jej zaujala
Nezaujala jsem ho určitě, protože si mě nevšiml (nebudu to rozepisovat, ale vím, že nemohl).
Cituji Beetlejuice: A nemůžeš si na něj vzít kontakt a spojit se s ním pod nějakou záminkou nebo i bez záminky? Možnost "vykašlat se na to" se ti evidentně nezamlouvá
Možnost "vykašlat se na to" se mi opravdu nezamlouvá. Kontakt na něj mám, jen mi chybí ta záminka. Bez záminky mu psát nebudu, to mi přijde celkem nedůstojné. Asi budu doufat, že se časem někde potkáme.
hmmm...já se moc nezamilovávám, takže asi neporadím...ale stalo se mi to asi jednou, že jsem viděla kluka a hned tam něco přeskočilo...mezi oběma...a samozřejmě to dopadlo katastrofálně, ale to vzhledem k našim povahám, které šly těžko dohromady...už se nevídáme, ale když se náhodou někde potkáme, tak tam pořád je nějaké napětí mezi námi, trochu flirt, ale jinak bohužel....
ale tohle vyplynulo spontánně, aniž bych ho nějak kontaktovala, měli jsme společné kamarády, tak jsme se často vídali...jinak bych se na to asi vykašlala, navíc ty si s ním ani nemluvila, pravděpodobně by z toho nic nebylo...ale zas chápu, že ti to nedá dokud nebudeš vědět..
jinak mi přijde, že nejvíc spokojených párů je takových, kdy jeden nebo oba říkají, že je ten druhý napoprvé vůbec nezaujal, až pak zjistili, že si strašně povahově rozumí a dali se dohromady....to, že někdo potká přesně svůj typ - "pana božského" nebo "božskou", to je spíš jen ve filmech a ve skutečnosti spíš výjimečně podle mě...nebo si ty lidi vyhovují fyzicky a po nějaké době zjistí, že jinak se k sobě vůbec nehodí...je to těžký no.../
