Dobrý den,
Zítra se mám stěhovat na 7 týdnu do bytu, kde předtím bydlel brácha. Brácha totiž od Vánoc bydlí opět s námi, ze zdravotních důvodů. Oba chodíme na vysokou školu a máme teď leden - únor zkouškové období (já 5 zkoušek, brácha nějak . Vzhledem k tomu, že se s bráchou nemůžeme vystát, tak jsem se za ty dva měsíce co byl u nás pěkně stresovala. A když jsem se před Vánocemi učila na pár zkoušek (měla jsem dva předtermíny) tak jsem si moc přála a prohlašovala, jak by bylo fajn, kdybych se mohla učit pěkně v klidu a tichu, protože jinak se neumím soustředit. Tak jsem řekla, že bych chttěla bydlet přes zkouškové v jeho bytě a o víkendech chodit domů. Nejdřív se bránil, že je to jeho byt, že mě tam nepustí, ale pak nakonec povolil, s tím, že až mu bude dobře (týden) tak tam zas pujde a ja budu s rodiči doma. Jenže dneska řekl, že dobrý, budeš tam bydlet, ale celých 7 týdnů co zkouškové trvá a na víkendy nebudeš chodit domů. Moje reakce ? na jednu stranu jsem ráda, že tam budu mít klid na učení, ale celou dobu nebudu mít s kým promluvit, rodiče sice budou chodit příležitostně, když zrovna budou poblíž ale to bude tak jednou za týden. jinak budu pořád sama. Kdybych chodila na návštěvy domů, to je něco jiného, ale takhle budu sama, protože se budu furt učit, a s nikým nepromluvím. Jasné je to dobré být nějakou dobu sama, ale né 7 týdnů. to mi připadá dlouho. Bojím se, že to nezvládnu. Nemyslím teď ale, že se nezvládnu o sebe postarat, zajít nakoupit, uvařit nebo se učit. To je v pohodě, ale bojím se, že nezvládnu tu samotu. Jak se s tím vyrovnat ? a co s tím mám dělat ? Jak by jste se chovali a řešili tuto situaci, kdyby jste byli na mém místě ? děkuji za Vaše rady Asi to jen zbytečně hrotím. nevím