Seznámili jsme se před 6ti lety, mně bylo 22 a jemu pouhých 18. Na svůj věk byl hodně vyzrálý, chodil na gymnázium, kde se výborně učil, sportoval, chodil na brigádu, díky čemuž mě mohl pozvat aleson na večeři či do kina... 
Díky tomu jsem i přes ten věkový rozdíl do toho nakonec šla.
Je hodně chytrý a neskutečně sportovně nadaný, jenže pak to všechno zahodil. Chytl se špatné party, hodně hulil (což v menší míře přetrvává doteď), přestal sportovat. Dlouho nijak nepracoval a já vše sponzorovala.. Bylo to dost dlouhý období, kdy jsem čekala a doufala, že se probere.. Tvrdil mi, že se nestihl vyblbnout (dříve trávil většinu volného času na tréninzích), i proto jsem to chápala a omlouvala ho, že je ještě mladý... Jedno studium nechal už v prváku a já ho podpořila - nemá smysl se trápit na špatně zvoleném oboru. Pak studoval 3 roky soukromou VŠ, kterou zatím nedokončil - chybí mu zkouška a státnice), protože prostě pořádně nezabral..
A nyní studuje nulták na právech. Do dneška 2.1. ještě knížku neotevřel.. A i pokud školu dodělá, než bude JUDr. schopný se postarat o rodinu, uplyne ještě 8 let.. A to mi bude 36... Přiznám se, že mi možná trochu zlatokopsky jde i o prachy.. Za 6 společných let jsme nebyli ani jednou na dovolené, výletů moc nebylo, noci v hotelu jsem platila já..
Ke mně se tedko chová hezky, bydlíme společně v bytě jeho rodičů, pomáhá s domácími pracemi, trávíme společně dostatek času. Chodí na brigádu na cca poloviční úvazek a do toho studuje... Ale přijde mi, že jediný koníček ve volném čase je hospoda. 
Bylo mi jasný, že když mám vztah s mladším klukem, musím být trpělivá a s některými věcmi počkat (o svatbě ani o dítěti ode mě nepadlo slovo), ale čekat do 36 (a s nejistým výsledkem) se mi zdá jako silný kafe..
Co si o tom myslíte vy?
Děkuju za vaše názory