Tak všechny zdravím.
Na začátek: s přítelem jsme rok a půl, rok spolu bydlíme, mě je 24, jemu 29. Občas hádky o nádobí, jinak vztah v pohodě, přítel je hodný, milý, má rád moji rodinu a on ji, prostě výborný vztah až na jednu, celkem zásadní, věc. Sex.
Uz asi pul roku jde nás sexuální život dost do háje. Většinou jde o sex před spaním, v posteli a stále tím samým způsobem. Prostě přesně vím, kdy kam sáhne a co udělá. No a poslední dobou, rekeme 2,3 měsíce už pomalu ani to ne, tím myslím to, že pokud nezačnu já, těžko se něčeho dočkám.
Začínám v tom vidět docela vážný problém, protože mě už přítel prostě přestává vzrušovat. Nemyslím tím po fyzické stránce, přitahuje mě, je to asi nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy viděla 
, ale prostě když si představím, že já musím začít, a že to stejně bude pořád stejně, jsem už dopředu otrávená a tak nějak se mi v hlavě začíná tvořit blok a nejsem vzrušená.
Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit, po dobrém i po zlem (jo po několika marných pokusech jsem se holt urazila), zkoušela mu ukázat co mě vzrušuje, říct mu co má dělat, navrhovala zpestření, sváděla ho, doma mám x peknyho prádla. Jenže tohle všechno zabere jednou a pak je to zase ve starých kolejích. O tomhle všem jsme mluvili a vždycky to skončí stejně, buď u toho, že je naštvaný že ho kritizuju, nebo u slibu, že se to změní. Troufám si říct, že problém není v tom, jak vypadám, nezměnila jsem se, nepřibrala, teď si budu mědit a budu namyšlená, ale vím, že chlapi o mě zájem prostě mají. Teda asi kromě toho mého.
A já už tak nějak cítím, že jsem v koncích. Dost často usínám pozdej a je mi z toho smutno, protože ztrácím ten pocit, že jsem jeho přítelkyně, holka která ho vzrušuje. Spíme vedle sebe, ale ne spolu- jako bratr a sestra. Nějak nevím co a jak dál, protože mít sex jednou za měsíc a to se ještě sakra musím snažit, mi nevyhovuje, je mi 24 a takhle jsem si svůj sexuální život rozhodně nepředstavovala.
Moc se nechci uchylovat k výhrůžkám aka ,,když mi to nedáš ty, budu to hledat jinde" , jenže poslední dobou mě napadají strašně myšlenky. Totiž aby bylo jasno, svého přítele podvést nechci, jenže pokud to takhle bude pokračovat dál, mám hrozný strach, že mi to jednou prostě ujede a bude.
Takže, holky, dámy (kéž by i nějaký pan), měli jste někdo podobný problém? Má to nějaké řešení, kromě rozchodu? Je to pěkný vztah, který bych nerada zahodila, jenže mě to přijde jako celkem zásadní problém, který nabývá větších a větších rozměrů...
Poslat SZ
- a pak nevím co s tím, protože když se ho ptám, jestli něco změnit, jestli se mu líbí nás vztah, ujišťuje mě že jo, že je stoprocentně spokojený a nic měnit nechce (takže pak nemám s čím pracovat, že jo)
