Jak se sakra přenést přez odmítnutí?

tohle mě samozřejmě už taky napadlo...nemyslim, že to je to úplně lež, spíš to s ní není tak děsný aby to nekousnul a musel kvůli mě měnit pohodlí a v něčem se omezovat...

Není to jen o pohodlí. Tys to napsala dost přesně -

Jemu možná prostě jen došlo, že až by s tebou začal žít, i s tebou by to začalo být hodně o povinnostech, nejen o zábavě a "tráva by prostě nebyla zelenější". Ona je manželka, partnerka, matka jeho dětí, která má na starost kromě své případné práce taky domácnost a péči o děti a chlapi se holt můžou semtam cítit odstrčení. Ty jsi byla jeho milenka, která ji v tomto nejspíš zastoupila.

jo vidim to jak jsem byla pitomá, že jsem mu jenom dělala dobrou náladu proto, aby jí pak ukazoval doma na ní....tohle všechno si plně uvědomuju....nicméně se tak stalo, tohle už nemůžu změnit. Otázkou ale zůstavá to, jak se přes tohle ponížení prostě přenést a dokázat s ním být v jedné místnosti tak, aby mě to neničilo a tak abych při každym kontaktu na něj jenom neházela oheň, což prostě pořád dělám, pže mu to nechci odpustit.....

To, že je pryč, je jediná dobrá věc, která tě s ním mohla potkat. Seš si toho dle toho co píšeš nejspíš vědoma, zbytek "dotáhne" čas...

kdyby byl pryč.....ale to že ho denně vídám, mi to pořád dokola připomíná a já se v tom furt patlám a nedokážu to prostě hodit za hlavu...nejsem na to dost silná....pořád ho miluju...bohužel....

já bych se snažila poznat někoho nového.. prostě se soustředit na jiné lidi.. takhle, když na to budeš pořád myslet a říkat si, že ho miluješ se nikam nedostaneš. nemyslím hned s někým spát, chodit, ale randit? proč ne ? nebo se věnovala kamarádkám, časem se z toho dostaneš...

myslím, že je dost možné, že tě bude chtít i zpátky, když tak ze dne na den otočí, tak evidentně moc neví co chce. sice to vidíme jen z tvé strany, ale i tak.. každopádně bych to, že s ním už nebudeš brala jako FAKT. tím jak se zachoval by mi nestál ani za pojled .. jo možná dal přednost rodině před tebou, což je pochopitelné, ale taky to nechal dojít takhle daleko? jako pardon 4 roky ?? ty sis s ním neměla sice začínat, ale kdyby nechtěl tak mezi vámi k ničemu nedojde. je vážně ubožák... to si uvědom.. přestaň si ho všímat, pozdrav a víc pozornosti mu nevěnuj, ani ten hnusný pohled ti nepomůže.

Dříve či později tu práci stejně opustíš, nebude tahle, bude jiná. Jak se přes to přenýst, když se denně vídáte, nevím, to jde snad jen když lidi nejsou ve styku. Takhle to nedáš, hledej job, musíš pryč a začít znovu lepší etapu života! Toho ubožáčka vymaže čas...

Ahoj, byla jsem v podobný situaci, milenkou po hrozně dlouhou dobu. S tim rozdílem, že můj chlap neměl děti a jeho partnerka nebyla manželka jen přítelkyně. Tim, že spolu nejste, se jaksi uměle natáhne to období tý animální přitažlivosti, který v normálnim vztahu trvá rok až dva. Věř mi, že by to pominulo, kdyby jste byli spolu, přestože teď máš vlhký kalhotky jen ho vidíš. Časem by se z něj stal úplně normální chlápek, co by chtěl mít UU (uvařeno, uklizíno), byl by třeba protivnej po ránu a místo pícháníčka jste se dohadovali, kdo vynese koš. A k tomu by zákonitě došlo (vlastní zkušenost, já ho nakonec dostala). Neříkám, že to je špatný, to vůbec, ale normální život prostě.
Ty frajera taky vlastně neznáš, jo, po pracovní stránce a po stránce zábavy. To bývá každej většinou hrozně fajn, ale v běžným životě ho prostě neznáš.
Jestli Ti pomůže si to zdůvodnit karmou, jak radí Ciiicaaa... Podle mě je život řadou průse.rů po sobě jdoucích i tak, já bych v tom mystiku nehledala.
Snaž se spíš s nim jednat co nejvíc neutrálně, já vim, těžko se to radí, jelikož od nenávisti k lásce jen malinký krůček, Ty se na něj budeš čertit za každou blbost a on Tě navztek vojede v kumbálu na košťata, aby Ti pak slavnostně oznámil, že to byl jen úlet a bude to ještě horší.
Drž se, čas je nejlepší lékař.

a víte co? jo máte pravdu, máte pravdu ve všem....i v tom, že sem mu dělala matraci jako krava a ze sem byla naivni a cekala na neco uplne nesmyslne....a i v tom jakej je to ubožák.....těch pár názorů mi dodalo trochu odhodlání v tom, že se před nim nebudu dál ponižovat a prostě si zachovám svojí hrdost a budu se tady dobře bavit s ostatníma ať vidí o co přišel.....stejně si myslim, že až ho děti nebudou tolik potřebovat, žena ho stejně opustí, která ženská by byla s chlapem, kterej jí řekl, že už jí nemiluje....
Nakonec....chlap, kterej má pocit, že já za to nestojim......nestojí ani mě za nic, že? Snad mi ta síla vydrží...

Já nevím, vždycky se nadává té "milence". Ale ona je svobodná, nezadaná... A co ten ženatý chlap? Co si to dovolují zadaní lidé dělat výlety ze svých vztahů a omotávat svoje sítě kolem lidí, kteří partnera nemají? Proč jim říkají, že je milují, když za čas přijde věta : "Od své ženy (muže) nikdy neodejdu...". Copak nechápou, že milenka/milenec je taky jen člověk s city a pocity a třeba fakt ve chvíli, kdy uslyší tu zrádnou větu "miluju tě" jdou do toho vztahu po hlavě, dají do něj vše, co můžou... Proč je vždy odsuzován ten 3.? Právě ten člověk zadaný, který si najde toho třetího mi připadá divný. Kompenzuje si tím paralelním vztahem nějakou svoji nedostatečnost a když je napravena, tak pápá Lála? A že za sebou zanechá slzy, ublíží, a to hned dvěma - v tomto případě ženám - je mu fuk. Odchází jako nadsamec a král, manželka zneuctěna, milenka v opovržení společnosti a se srdcem na cimpr campr...

Divní jsou oba dva. Chlap, který podvádí ženu doma a milenka, která vědomě leze do vztahu jiných dvou lidí. "Nedělej ostatním to, co nechceš, aby ostatní dělali tobě."

přesně tak to je ! Začátek společného bydlení = začátek konce všemu, co dělá milenecký vztah tak romantickým a krásným ... Třeba by ses nestačila divit, co je to zač, až bys jej poznala jinak, než u kafíčka nebo v hotelové posteli.
A práci si přesto hledej - i kdybys měla někde začít zcela odznova. Jednou mu třeba budeš v duchu "děkovat", že tě vlastně nakopl ke změne k lepšímu ( vlastní zkušenosti )

Tak já ho odsuzuji, má děti a manželku a š.ká si s kolegyní.. Nakopala bych ho k Tobě i s dětma. Jasný, že byste si takhle nejuchali pořád. To si uvědomil a proto Tě poslal k šípku. Navíc píšeš, že by's s ním chtěla být sama.. Jen vy dva... Jenže ono by to tak nebylo. Má děti a tam by byly špatné obě varianty (pro Tebe): to, že se o ně nezajímá (otec na ho.vno - tudíž charakter , to, že se zajímá hodně (jako správný otec) - zajídalo by se Ti to postupem času čím dál tím víc. Najdi si svobodnýho, bez závazků, s kterým můžeš plánovat jen vaši budoucnost.

A proč si Ty sakra myslíš, že by to s Tebou bylo o něčem jiném, než s ní? Vždyť zdaleka nejste svoji a už proběhly "šílený hádky". Ano, s Tebou by to nakonec vyšlo nastejno, jako s ní- "jen" by obětoval pro nic svoji první rodinu. Živočichovi to konečně došlo.

Kromě citů a pocitů je potřeba i zdravého úsudku a pudu sebezáchovy. Je potřeba myslet i na svoji důstojnost.