Jak překonat strach z porodu

Jsem z 5 ti dětí. Když jsem se podobně ptala mámy, jak to zvládla všecko porodit, tak říkala, že prostě musíš a tak to prostě vytrpíš. Měla 2 císaře a 3 přirozené. Říkala, že obojí je nepříjemné, ale přirozeným to bolí, hlavně pokud to trvá několik hodin a třeba nastanou komplikace, pak jde na řadu především císař. Tam už je to lepší, ale zase po narkoze tu bolest nějakou stejně cítíš. Jinak prý porod není tak hrozný, když probíhá normálně, zakřičíš si prý a není to procházka sadem, ale prý je dobré hodně dýchat, vydýchávat tu bolest, nemyslet na nic stresujícího, aby tě stres nezastavil a byl porod snazší. Ovšem šestinedělí pro ni prý bývalo horší, zvláště potom nástřihu hráze, chce to mít pak buď péči partnera nebo i maminku na pomoc s péčí o dítě, protože člověk má v tu dobu prý hormony úplně jinak. Já sama se porodu také obávám a nezvládla bych tolik co máma, ale zase pro ten nový život a to mrňavé nádherné miminko tu bolest zvládnu a překonám.

Hele, já si myslím, že základ je nezjišťovat, jak to měli jiní Jás e momentálně utěšuju, že porod určitě nemůže být horší než žlučníková kolika Navíc tam máš tu sladkou odměnu v podobě dítěte......
A k tomu, zda klasicky nebo císař Ti řeknu ejdno - císař sice nebolí při rození, ale 100% bolí dost potom. Měla jsem slepáka (jizva v podobné části břicha, podobně dlouhá - možná o ěnco kratší) a řeknu Ti, že dobrovolně bych do císaře nešla. Ono totiž máš pak problém se i jen posadit, bolí t smát se, bolí Tě kašlat, nejseš schopná se ze začátku o dítě sama postarat a tak nemůže být s Tebou, když už Tě pustí, tak musíš chodit víc na kontoly.... Prostě pro mě jen samé komplikace (a to už nemluvím o narkoze a o tom, že je to vlastně operace a má svá rizika), dobrovolně bych do toho nešla......

Porod je to poslední co bych řešila... myslím že v tu chvíli ti jde stejně jen o to aby už dítě bylo venku a radši přirozenou cestou, i třbea s nástřihem, než císařem...
a křičet? proč ne? když ti to pomůže... partnera bych tam chtít měla.. jen ať vidí co pak musím "trpět" a aspoň bude mít zážitek

Já bych partnera nechtěla, hodně chlapů pak v ženský vidí už jen matku a ne milenku. A předvádět dobrovolně křik, krev, kdoví jestli ne i něco horšího... Já na něm vidim, že si se mnou neumí moc poradit i když mám jen chřipku. Chlapa u porodu nikdy.

LadyMiss: píšeme to samý 😊😊😊 holt je na nás poznat, že jsme od přírody spíš čubiny než maminy co 😉

Bolí tě bříško při menzes?Tak přesně takové jsou porodní bolesti...ovšem asi tisíckrát větší......

Přirovnala bych to stejně A jinak, pokud ještě ani nejsi těhotná, nestresuj se už teď porodem. Jasně, asi skoro každý, kdo chce mít jednou děti, si někdy řekne, jaký ten porod asi bude, ale víc bych se v tom nepitvala. Když to musíš zvládnout, tak to zvládneš a hlavně je výhoda, že ať to bolí sebevíc, jakmile je dítě venku, je i po bolesti

Přemýšlím nad tím samým, taky mám z porodu hrůzu, někomu to možná přijde vtipné, ale mám děsnou hrůzu z toho nástřihu, ta představa, že mi někdo stříhá pipku, bože auvajs
Jinak moje mamka má na porody taky úžasné vzpomínky, s bráchou jako s prvním nastoupila na porodní sál někdy dopoledne a trápila se tam až do pozdního odpoledne druhého dne prý už z toho šílela a zatímco se tam maminy vesele střídaly, přišly, porodily, odešly, ona tam strávila víc jak 24 hodin a myslela, že už se snad nikdy nedostane pryč se mnou to prý bylo dost podobné, prostě obojí trvalo hrozně dlouho, nevím přesně, co měla za problém, asi se nedokázala pořádně otevřít, nebo co... Přitom se říká, že čím mladší matka, tím snadnější porod a to ona byla hooodně mladá, v prvním případě
Takže si říkám, že pokud je tohle nějakým způsobem "dědičné", mám se na co těšit
Jinak císaře dobrovolně nikdy, mám šílenou hrůzu z jakéhokoliv chirurgického zásahu, jakéhokoliv řezání a hrabání se v těle a modlím se, abych nemusela nikdy ani na žádnou operaci (což je samozřejmě utopie)

já mívala u menzes bolesti takové, že jsem ječela jak tur a nemohla ani vstát z postele. Tak super

To máš dobré, porod už třeba o tolik horší nebude, takže si vlastně na tu bolest zvykáš předem a pak tě nezaskočí

Uvědomte si,že kdyby byl porod tak děsný a příšerný,tak nikdo by neměl dvě a více dětí......Porodu se bojí snad každá,ale pak ten nepopsatelný pocit až se ten mrňousek vydere ven,to pak člověk zapomene na všechnu bolest světa.......

Reaguji na consuelaleachim: mám kamarádku, která má taky velice silné bolesti. Dvakrát se jí stalo, že už to bylo fakt extrémní a bolestí téměř omdlévala. Tak se taky bála co bude jednou u porodu, když to má být ještě horší. Nakonec byl pro ni porod celkem "pohodička", bolelo to jako trochu silnější menstruace, takže teda dost, ale těm extrémním případům se to nevyrovnalo. Takže pro lidi s hodně sinými menstruačními bolestmi je porod v bolestivosti stejný, v extrémních případech může bolet dokonce i méně.

No upřímně řečeno já vždycky věděla, že dítě chci jen jedno, ale po porodu jsem se v tom ještě utvrdila a je to jeden z faktorů, proč bych do toho určitě znovu nešla

Tak já myslím, že je to i tím, že lidi časem zapomínají na to špatné, co bylo a teď myslím všeobecně, i co se týče vztahů apod. mají tendenci vzpomínat jen na to dobré a zapomínají na to špatné... Stejně jako třeba vzpomínají spíš na ten krásný pocit, když drželi to malé na rukou, než na to, jak moc to bolelo, tudíž když chtějí druhé dítě, tak je to neodradí a protrpí si to znovu