Bojím se zeptat, jestli chce dítě...

Nejsi vůbec vadná, jen je mírně zvláštní, že se to s tak dlouhodobým partnerem bojíš probrat co zkusit třeba někde venku okomentovat nějaké sladké mimino a počkat, jak zareaguje?

No jo, to mi si i navzájem takhle povídáme, že jsme třeba venku viděli dítě, jak řádí na kole třeba nebo mi vypráví sám o kolegovi z práce, jak tamten má tolik dětí a tamten tolik a co s nimi dělali o víkendu...Všeobecně má k dětem hezký vztah, umí to s nima, ale absolutně netuším, jak je na tom sám no je to prostě zvláštní, to máš pravdu. Třeba to má úplně stejně jako já, bojí se zeptat, tak to zkouší takhle oklikama ( já taky mimochodem) ale nikdy ještě nedošlo na tuhle přímou otázku.

No, tak až příště něco nadhodí, tak se ho na férovku zeptej. Čekáním a oklikami nic nezískáš, naopak ztratíš čas. Pro chlapy je nejlepší se narovinu zeptat, jemné náznaky nechápou.

No jo to j á moc dobře vím, že tím nic nezískám a že ztrácím čas, ale je mi to k ničemu i když to vím realita je jinde, holt z toho dělám moc velkou kovbojku, měla bych se zeptat tak snadno, jako si jdu koupit rohlíky...přece o nic nejde, ale nedokážu to prostě vypustit z pusy, třeba mám podvědomě strach z toho, co se dozvím, co já vím To mám přes den vždycky tolik odvahy a takových scénářů, jak se zeptám a večer zase nic

Ale zjišťuju, že se mi trošku ulevilo, když jsem se z toho takhle vypsala a zase si o dost víc uvědomuju, jak moc to zbytečně řeším že se prostě asi zeptám natvrdo Holt nejsme ve filmu...

No jako jste spolu 9 let, tak to asi ani on nebude žádnej zobák, co by se o tak důležitým tématu neuměl rozumně pobavit... normálně se ho zeptej máš strach, že řekne, že on žádný děti nechce? Já nevím... vždyť člověk se vyvíjí, všechny mladý holky netíhnou k mateřství od dvaceti, ale to se věkem logicky mění.... někdo dříve a někdo později, ale je to prostě tak nějak očekávatelný, že to na ženskou kolem třicítky přijde, nevěřim že si to ten mládenec neuvědomuje. Vybal to na něj, to je věc ve který musí bejt jasno.

Máš pravdu a proto to řeším, protože chci mít minimálně jasno, jestli jo, nebo ne. Jako umím si s klidem představit, že dítě mít nebudu, ale nechci za 10 let zjistit, že on strašně chtěl, ale myslel, že to mám s dětma pořád stejně a tak to ani nezkusil Známe že, i takové a horší věci se stávají...Díky za Vaše názory

Taky si myslím, že bys mu to měla říct. Neboj se toho, jestli máte hezký vztah, určitě to vyřešíte
Navíc si myslím, že míč je na Tvé straně hřiště. Jestliže jsi dlouho předtím prohlašovala, že děti nechceš a pak jsi změnila názor, zaslouží si to vědět. A protože je to chlap, tak na Tvém čele si to nepřečte, z náznaků to nepochopí, takže nezbývá než mu to polopaticky vyložit

Já bych ti doporučovala udělat si jasno nejdřív sama v sobě, pak to řešit s přítelem.

No tak na komentáře tohohle typu jsem vážně zvědavá, ale Tvůj názor,-)
Jinak holky, které jste přispěli k věci díky za součinnost

Jsi s ním tak dlouho,tak už snad dobře znaš jak na které věci reaguje a pokud má děti rád,tak nevidím problém.Prostě jak bude vhodná chvíle,tak nahod téma.Však se mu nesnažíš říct,že chceš dítě hned,jen ho na to pomalu začni připravovovat,že už jste spolu dlouho a že by byl čas na změnu.Pokud víš,že rodinu dokáže zajistit,tak bych nečekala.Nejlepší je ho vzít k někomu kdo dítě má a uvidíš jak se zachová.