arrow
profile_image
lucienikk
od 7. 8. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj, docela by mě zajímal váš názor. Chodím druhým rokem do práce, kde se mi nelíbí. Není to 100% zlé, ale firmě se moc nedaří, odráží se to na náladě lidí, já mám za tu dobu už 4. nadřízeného. Každý z nich měl zcela odlišnou představu, co bych měla dělat, a na názor se mě moc neptají (dělám HR), tj. některé věci dělám s novým člověkem zase odznovu. Jsem dost pracovitá, nerada dělám věci nějak napůl. Se stávajícím nadřízeným (šéf celé firmy) si vůbec nerozumíme - je to na výkon orientovaný korporátní typ, který nevidí lidi, ale čísla. Všechno chce měřit a měnit, snaží se mnou do určité míry manipulovat. Čiší z něj nadřazenost, ego, nějaký komplex. Je to moje 3. práce v řadě, kde jsem nešťastná. Stává se mi, že i když jsem v soukromí pozitivní kreativní člověk, v práci mám chuť všechno vidět černě, propadat frustraci a únavě. V podstatě jsem skoro v každé z těch 3 prací narazila na podobné typy lidí, na neustálé zefektivňování a "ždímání" lidí, s málokým jsem si tam rozuměla. V první práci jsem si prošla syndromem vyhoření a musela jsem na několik týdnů na neschopenku. Od té doby si víc všímám, jak se ohledně čeho cítím, snažím se to víc respektovat. Paradoxně jsem svoje pocity neposlechla, když jsem nastupovala do této práce. A teď otázka - pokud bych připustila, že se mi to neděje náhodou..., že si to nějak způsobuju sama - jak tedy zjistím, co dělat? Co byste dělaly/i vy? Když to všechno posčítám, mám pocit, že jsem nevděčná, nikde se mi nelíbí, hledám samá negativa, vyčítám si, že tamodsud chci "utéct", nezkusím to vydržet déle. Když půjdu cestou pocitovou, tak se očividně pořád motám v oboru/firmách, které nejsou něčím úplně "pro mě" a jsem k sobě bezohledná, pokud ten pocit neposlouchám a něco s ním nedělám. Předem díky za přečtení a za vaše názory

arrow
profile_image
Tanja77
od 1. 7. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Nemohla by ses poohlédnout po korporacích působících v jiných sektorech či průmyslech?

arrow
profile_image
arne
od 2. 2. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Syndrom vyhoření postihuje zejména svědomité lidi, tudíž by možná neuškodilo nebrat práci tak vážně a mít to víc "na háku"....to je ale zřejmě neproveditelné (též bych se to potřebovala naučit). Co změnit obor? Zkus nejprve zjistit co měly předchozí zaměstnání za negativa, zamysli se, co bylo společné pro všechny tři a třeba dojdeš k tomu co ti skutečně vadí (práce s lidmi, styl vedení, firemní kultura, stresové faktory, prostředí, druh motivace - tresty/odměny, neohraničená pracovní doba...)

arrow
profile_image
mau-mau
od 14. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já mám úplně to samý. Rozdíl je v tom, že jsem měla aspoň vždycky více méně štěstí na lidi, se kterými jsem pracovala, s některými se vídám i léta po tom, co jsme změnili práci. Vlastně tu práci vnímám i jako poměrně důležitou a dobrou.
Jenže... Prostě to nejsem já. Nemám potřebu se v ní realizovat, beru ji jenom jako zdroj základní obživy. V podstatě mě v poslední době omezuje v tom, co opravdu dělat chci - bere mi čas, možná i dost energie (ale tu si zatím dokážu dočerpat z jiných zdrojů).
Paradoxně je v tomhle ohledu "neštěstí", když se člověk najde a už ví, co opravdu chce. Protože se pak hůře smiřuje.
Takže je důležitý, jestli víš, co bys chtěla dělat, jestli máš nějaké vize. Jestli jo, tak si za nimi určitě jdi. Ne v tom smyslu, že okamžitě dáš výpověď. Ale prostě se věnuj i svým vlastním projektům a snům a hlavně neztrácej naději, že se jednou dostaneš tam, kde chceš být.
Fakt tě velmi chápu. A víš co... já už to neberu jako svoji vadu, že mě v podstatě dobrá práce neuspokojuje. Taky bych si mohla připadat nevděčná a že si nevážím dobrého bydla. Jenže takhle se to brát nedá. Ta práce je dobrá, není ani tak špatně placená... ale není kreativní, já se do ní nijak podstatně neobtisknu. No a já jsem odjakživa kreativní člověk, který rád něco tvoří. Potřebuju to. Tady jsem jenom takový robůtek, který je v podstatě snadno nahraditelný - kdyby tu místo mě byl někdo jiný, tak v tom není rozdíl. Ne že by nebyli rádi, že tu mají zrovna mě, ale prostě by to tu klidně mohl dělat i někdo jiný. Zatímco když něco tvořím, tak vím, že nikdo jiný by to takhle neudělal a že moje dílo je jedinečné, že jsem do toho dala svoji duši a svůj nápad a že je to o mně
Já jsem to vyřešila tak, že prostě zatím zůstávám, ale zároveň se ve volném čase věnuju svým věcem, pracuju na tom, kam se chci dostat... Buď budu dost dobrá na to, abych na tom jednou mohla stavět, nebo ne. To se uvidí. Ale důležitý je to nevzdat a jít si za svým.
Vyhoření a následný odchod z práce už jsem taky zažila... Vlastně mě to tehdy zachránilo a nasměrovalo zpátky k mé podstatě. Ale přesto už bych to nikdy znovu zažít nechtěla, člověka to může i odrovnat, pokud se nedokáže včas vzpamatovat. I já jsem kdysi tak trochu ztratila veškerou naději, což už se mi ale nestane, už jsem naštěstí jinde

Ne každý se hodí na každou práci, zkus se poohlédnout po jiné práci, povahou se člověk nezmění, asi ti to nesedí, dlouhodobě to přemáháš a jsi nešťastná Bavilo by tě třeba něco jiného?

Dneska je na lidi vyvíjen hrozný tlak, znám plno přepracovaných a vystresovaných lidí, kteří jenom přežívají chce to změnu

arrow
profile_image
lucienikk
od 7. 8. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj, chtěla bych vám všem mocmoc poděkovat! Bála jsem se, že "uslyším" jen něco ve stylu: buď ráda, že máš práci, zvykni si, takhle to holt máme všichni... Jsem moc ráda za vaši podporu a rady. Táhne mě to ke kreativnějším činnostem a větší volnosti. Možná jen nejsem materiál na plný úvazek a potřebuju víc času na koníčky. Ještě jednou díky.

arrow
profile_image
mau-mau
od 14. 3. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji lucienikk: Možná jen nejsem materiál na plný úvazek

Hlavně nejsi žádný materiál, jsi určitě skvělá bytost plná nápadů a jedinečných schopností (A to je každý, jen si to musí dovolit připustit.)

arrow
profile_image
MarBella
od 28. 12. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj, mám to stejně. Za posledních 9 let jsem vystřídala 4 zaměstnání. Začínám si připadat jako fluktuant a věčně nespokojený králíček. Pochopitelně se snažím hledat práci plus minus ve svém oboru, což není snadné, navíc žiju sama, takže při výběru zaměstnání musím zohledňovat i plat, abych se uživila. Pořád jsem se hnala za skvělou prací, ale zjistila jsem, že taková asi neexistuje. Všude jsou nějaké problémy, ať už jsou to peníze, lidi, náplň práce nebo cokoli jiného. Půl úvazek nebo alespoň flexibilní pracovní doba by mi taky vyhovovaly, ale obávám se, že se takto neuživím. Sázím na to, že tajemství tkví v našem přístupu. Upřimně... znám jen minimum lidí, kteří by byli v práci spokojení (téměř všichni mí kamarádi a známí jsou vysokoškoláci), jen to někdo snáší líp a někdo hůř. Každopádně Ti držím palce!

arrow
profile_image
myself mojeid
od 13. 12. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

44

Reaguji na lucienikk:
ahojky,
vzhledem k tomu,že v práci trávíme půlku dne, možná se dá i říci,že je to i náš druhý domov,tak bych v tvém případě koukala po něčem jiném. Jak píše Bacilek,chce to změnu Já znám opravdu málo lidí,kteří jsou v práci spokojeni,sama se mezi ně neřadím,ale snažím se s tím něco dělat. Ale aby jsi byla z práce na švestku,to si nezasloužíš,kor když jsi svědomitá

Řídíš? co se zkusit poohlédnout po práci obchodního zástupce? mají docela dost volného času,když už jsou "zajetí".

Nebo vzhledem k tomu,že máš praxi v HR,kterou v tomto oboru vyžadují,zkus zaslat svůj cv do Grafton nebo ManPower - obsazují pozice,kde vlastně hledáš pro firmu vhodné zaměstnance na jejich pozice.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené