Vadí mi, když si mě ostatní všímají

Když já nejsem rázný typ, který prostě řekně, že nemá zájem. Obvykle se jenom hloupě usmívám a moc nekomunikuju a hrozně koktám, když vysvětluji, že číslo nedávám.....
A bohužel ( i když vím, že je to povrchní) hrozně řeším, co si o mně kdo myslí.

Reaguji na coolgirl:
Povrchní to podle mě určitě není, povahu sice předělat nejde, ale snažila bych se trochu o tu ráznost. Nesnáším, když chlapi hned osahávají..prostě jim dej najevo, že takhle ne...oni pak nabydou dojmu, že ti to nevadí - nebo že se ti to dokonce líbí a zajdou ještě o krok dál. Hezká holka prostě musí umět bránit svoje tělo, jinak by si po trošce alkoholu šahal úplně každý.
Neřeš, jestli si o tobě myslí, že jsi špatná, když jsi ho odmítla. Myslíš, že on řeší co si o něm myslíš? Ve většině případech jde jen o uražené mužské ego.

Já nevím, myslím, že prostě to, jak se oblékáš, nekoresponduje s Tvou povahou. Vím, říkáš, že se v tom cítíš dobře a že se toho nechceš vzdát, ale možná by se stálo za to zamyslet, jestli to jde opravdu z Tebe. Mě osobně se vyzývavé oblečení nelíbí, našla jsem si svůj styl oblékání, který je hezký, ale zároveň je mi i příjemný, což je u mě na prvním místě. Prvoplánové oblečení se mi nelíbí, ale zároveň nikomu neberu, když jemu ano. Nikdy jsem neviděla, jak vypadáš, jen jsem chtěla říct, že prostě nemusíš za každou cenu oblečením vyzývat a zároveň to neznamená, že nemusíš chodit oblékaná hezky. A rozhodně to není myšleno jako útok na Tebe, spíš podnět k zamyšlení, jestli to, v čem chodíš, opravdu vyjadřuje Tvou podstatu, ne to,jaká bys podle okolí měla být.

Mám stejný problém jako ty, patřím spíše mezi introverty, a oblékám se hodně odlišně než většina lidí z mého okolí, nejnovější módní kousky, botičky, šatičky, topy .. upnuté džíny, hodně lidí kouká a je mi to nepříjemné, taky se toho nechci vzdát a bohužel s tím asi nepůjde nic dělat ... jen se smířit, kdybys chtěla o tom třeba pokecat, klidně písni ..

Přesně a to většinou není dobře, vyvolává to v tobě negativní pocity...

Lépe bych to nevymyslela

já to zase vidím jinak...proč by mě někdo měl otravovat nebo na mě koukat,když se jinak oblíkám nebo češu,co je každému potom...kdo vlastně určil,co je normální a co ne?...jen,že někdo přiřadil růžovou barvu Barbie,tak všechny holky,co ji mají rádi jsou hned Barbie...já teda růžovou nenosím,ale stačí mi,že jsem blondýna 183 cm a všichni na mě koukaj,jak z jara..hlavně,od té doby,co sem se přestěhovala do Prahy,tady mi ti lidi připadají,jak mimoni...pořáda koukaj,otravujou viz. moje téma o Pokřikováná na ulici...to s těma klukama je pravda,že si spíš hledají holku,co se obléká "normálně" a bojí se těch,co se oblékají jinak...pamatuju si,jak sem přišla na intr a moc se semnou nikdo nechtěl bavit...pak sem si přátele našla a byla velice oblíbená...pak sem se jich ptala,proč se tak ke mě ze začátku chovali a oni Víš,mysleli sme si,že jsi nafoukaná a arogantní,ale přitom jsi skvělá,ještě,že jsme tě poznali....takže asi tak

Tak to je jasné, každý máme právo oblékat si co chceme, já se taky oblékám dost extravagantně a lidi na mě často koukají apod. Ale já jsem velký extrovert, nevadí mi to, pozornost mi dělá dobře. Zatímco zakladatelka má z toho negativní pocity, vadí jí to, pozornost nechce, je introvert, ale obléká se tak, že pozornost vyvolává....Je to začarovaný kruh. Dle mě se většina lidí obléká podle své osobnosti, když budu introvert, kterému pozornost nedělá dobře, nebudu se přeci oblékat jako "lev salónů", kterého si každý všimne....Tím něříkám, vzdát se růžové / i když holky, celorůžový outfit je pěkný na holčičkách max. do 13 let, ale proti gustu...../, ale kombinovat méně nápadně, méně extravagantně....A nebo se smířit s tím, že lidé si tě všímat budou a netrápit se tím! Viz:

Protože oblékat se za každou cenu výrazně a potom z toho mít stres....To asi není to pravé...

To taky může mít velký vliv. Chce to nadhled.

No, pokud si to můžu dovolit komentovat...
Dám příklad ze svého života: Nechodím oblékaný vyzývavě, barvy jsou spíš tlumené, ale střihy doplňuju jinak než většina. Vezmu si kráťounký šatičky, ale pod ně legíny - všichni muži si myslí, že mám snad jen tu sukýnku a pod tím nic. Mužské přemýšlení je naprosto zcestný. Co je krátky kolem zadku se považuje za jediný kus oblečení, že pod ním mám to, co se leckdo nestydí mít samo o sobě už nevidí a nechápou, vysvětlovat to je zbytečná práce. Ono to né vždy je o oblečení, ale o mužský logice, co je nelogická, pro nás, slečny.

Jsem ve stejné situaci jako ty, moje pohledy na oblečení a vnější úpravu se štěpí s mým nitrem. Našla jsem si kvůli tomu i psychologa. Musím říct, že mi to výrazně pomohlo. Mluví o mužích jako o zvířatech se svými nepotlačitelnými pudy (znásilnění, obtěžování atd.). Hrozně často se mi stává, že mi někdo sáhne na zadek v metru, vlaku nebo zdvihne sukni a ostatní lidi jen čumí - nikdo nic neřekne! Až jsem z toho dostala komplexy, bála jsem se cestovat a pak i vycházet ven, bylo to hrozně vyčerpávající. Ale je potřeba si uvědomit, že muži se ráznosti bojí, zaleknou se, a většinou ta chvíle překvapení, kdy jim někdo ''sekne přes ruce'' kupodivu stačí na to, aby jsi odešla a může ti být naprosto jedno, co si myslí. Neublížuješ mu, ty mu pomáháš se zbavit pudů, které sám není schopen ovládat. Ale taky ber s rozvahou, kdy vystartuješ negativně, nebylo by třeba fajn mít nový kamarády? Vždyť z jejich nákolnosti může být i přátelství. Někdy přeci můžeš říct: ,,Nezlob se já číslo na ulici nikomu nedávám, ale jdu v sobotu ''tam a tam'' třeba se tam setkáme.''. Když by ten někdo měl skutečně zájem tě poznat, tak přijde, když ne, je to namyšlenej blbeček, co si zase jednou chtěl dokázat jakej samec to je a že mu každá slečinka dá na ulici číslo i adresu, protože je naprosto neodolatelnej. Nedělej si hlavu, komunikuj s ním jako s kýmkoli jiným.

Snad ti to pomůže se s tím nějak vyrovnat..