Rozdíl v bydlení s maminkou a kamarádkou

Reaguji na Annie93: nechápu co vlastně řešíš
To co jsi vypsala v úvodu fakt nejsou VŠECHNY výdaje související s bydlením ani zdaleka...co například údržba, malování, výměna starého nábytku/spotřebyčů/podlah za novější?

Nechce ti kamarádka naznačit, aby ses k ní nastěhovala?

jesli nechtěně např. kamošce nenaznačuješ, že máš na víc On si to člověk kolikrát ani neuvědomí...jestli to tak není tak nezbyte než kontakt omezit. Takové kecy nemá nikdo zapotřebí poslouchat

Tak jí prostě jednou rozumně řekni to, cos vypsala tady- že si vše taky platíš sama a pak jí řekni, že ti její narážky nejsou příjemný. Navíc je Ti jen 22 a jí je přes 25 což také hraje roli. Každopádně já nechápu proč tohle někdo řeší. Mě je 26 a bydlím i jím zadarmo. Nikdy jsem se nesetkala s nikým, kdo by mi to předhodil. Rodiče po mě při studiu nic nechtěli a přítel také ne. Ať si každý dělá co chce...

tak co se týče třeba malování/podlah tak má od pronajímatele zákaz jakýchkoliv změn.. pod údržbou si nějak nedovedu nic představit, co máš konkrétně na myslí? Třeba úklid?

to určitě ne.. ona se bude někdy v březnu stěhovat k přítelovi

pokud ano tak si to opravdu neuvědomuju, ale nemyslím si to..
Ted jsem se rozhodla pro rekonstrukci pokoje - prozatím jsem si koupila sedačku a stolek (celkem necelá jedna výplata) tak jsem pronesla, že zbytek musí počkat do další výplaty a zase jsem se dozvěděla, že já si nemam co stěžovat

Řekla jsem že mě tim vytáčí, ale na to ona vždycky odpoví, že to nemyslí zle, že mi přeje abych se měla dobře, ale že si jednoduše nedovedu představit jak těžký to má ona a že to nepochopim do tý dobu než budu bydlet sama..

každá je zodpovědná sama za sebe a své výdaje...do tvých výdajů ti nemá co kecat, sama si je vyděláš, tak je jen na tobě jak je utratíš a za co nebo jestli je ušetříš.. tak ať si dá pohov holka...takhle bych jí to řekla..

Já jsem upřímně nepochopila jednu věc, proč jí nazýváš kamarádkou, když je to proboha Tvoje KOLEGYNĚ?
Na to samozřejmě navazuje i to, že není důvod se s kolegyní o takovýchto věcech vůbec bavit.

Ne, že bych si občas s kolegy nepopovídala o něčem jiném než o práci třeba při kafopauze, ale kolega je vždy a jen kolega a práce není debatní kroužek.

A já jsem nepochopila, od kdy je zakázané se s kolegyněmi přátelit?
Co třeba, že jsme byly kamarádky ještě předtím než se z nás staly kolegyně?

Reaguji na Annie93: To jsem taky nepochopila Já mám celkem štěstí, že moje kolegyně jsou i mé kamarádky A k tvému případu - kdyby příště měla chuť zase komentovat finance, buď bych svedla konverzaci jinam a pokud by to nepomohlo, rázně bych jí vysvětlila, že takhle teda ne, že je to věc každého, jak a za co své peníze utratí a že pokud má pocit, že má málo peněz, tak ať víc pracuje a nebo míň utrácí za blbiny.. Líbí se mi tvůj přístup, že pomáháš mamce s placením a posíláš peníze na zvířátka, máš plus!

Rozhodně to není zakázané, avšak je holá pravda, že (samozřejmě existují výjimky) ve většině je takové tzv. přátelství kontraproduktivní. Zbytečně odvádí pozornost od práce, dává prostor pro velmi volné chování a často bývají soukromé informace důvodem k pracovním problémům.

Jasně ve dvaceti mi to taky nepřišlo moc divné a přátelit se s kolegy víc než jen v rámci pracovní náplně mi připadalo jako normální. S postupem času jsem si však častěji vzpomněla na slova mého bývalého nadřízeného... velmi distingovaného pána, který mi jednou na otázku, proč tak striktně trvá na formálních pracovních vztazích, odpověděl jednoduchou, ale výstižnou větou... Vy v.o.l.e se říká mnohem hůř než Ty v.o.l.e.
A měl pravdu. Ono takové pracovně-soukromé přátelství může i fungovat, ale vyžaduje absolutní rozdělování práce a soukromí. Tedy když se zrovna kamarádka s kamarádkou neshodne, tak v práci jsou to profesionálky, ale to zkrátka moc často nefunguje.

Ano, chápu, že někdy může přátelství být dříve než kolegialita, ale to také většinou později znamená konec nebo minimálně ochlazení takového přátelství.
Zkrátka to co odpustím velice snadno přítelkyni nebo chcete-li kamarádce, nemůžu akceptovat u kolegyně. Je-li kolegyně a zároveň kamarádka dostatečná osobnost, aby pochopila, že pokud udělá pracovní chybu, je výtka na místě a zároveň to neznamená, že ji nemám jako kamarádku ráda, je to v naprostém pořádku. Ovšem znovu opakuji, většinou to tak právě není.

A ještě si dovolím jednu věc, to, že mám s někým pracovní vztah neznamená, že si ho nevážím, nerespektuji nebo si v rámci práce nepomáháme.
Rozdělení pracovního a osobního života má význam.

Reaguji na Veselka10: Dá se řict, že s tím co jsi napsala souhlasím, ale pouze v případě, že "kamarádky" mají v práci jiné postavení - resp. jedna je přímá nadřízená té druhé nebo je na vyšší pozici.. Tam to může být svým způsobem problém.
A taky hodně záleží na typu podniku. My jsme dělnice takže tam se na formality opravdu tolik nahraje Ovšem od nadřízených si držím odstup
Tím bych tohle ukončila. Názory na přátelství na pracovišti nejsou tématem tohoto deníčku

Jestli nebude jak jedna moje kamarádka (teď už spíš známá), která byla schopná v jednu chvíli říct, že nepřijde na bowling, protože nemůže utrácet a v zápětí dorazit a vymyslet, že pak dáme ještě kino... Někteří lidi si prostě budou pořád stěžovat... Řekla bych jí "hele, tak si poď porovnat, kolik každá platíme" a začala vyjmenovávat položky, jak jsi nám je tu popsala.

Zamyslela bych se nad tím, zda je má kamarádka opravdu kamarádka a nebo fůrie.

Reaguji na EleanorWoods:

souhlas, taky to tak vidím

Kašli na to, kamarádka si to asi představuje (třeba někoho takového zná, nebo to sama dělala, nebo to tak dělá její sourozenec apod.) že doma bydlíš zadarmo (tzn. nepřispíváš na nájem ani energie), vyžíráš ledničku a neuklidíš, nevypereš...
A hlavně: ona má prostě potřebu si stěžovat, takže to argumenty neutlučeš.

Jak je možné, že ona nemá?
Patrně si nevede účetnictví a ty peníze se ztrácejí na drobných položkách, podle rčení "z malých potoků se sbíhají velké řeky". To je asi tak jediná racionální věc, kterou jí můžeš doporučit. Když utratí 10x 200 kč, tak je to totéž jako kdyby utratila 1x 2000 kč, sice primitivní počty, ale spoustě lidí tohle prostě nedocvakne. Vidět to můžeš relativně často - když jsi s někým venku a chcete jít něco sníst / vypít, ale nejbližší podnik je předražený...

Jinak nevidím nic špatného na tom, že žiješ spolu s mámou, naopak si myslím, že by to lidé měli dělat častěji, pokud jsou dobré vztahy a nejsou to žádní Rothschildové, tak nedává moc velký smysl odstěhovat se od sebe jen tak z frajeřiny.
Tím nemyslím mamahotel samozřejmě.

tak já myslím, že je každého volba kde a s kým bydlí, bydlet u rodičů neznamená automaticky, že se člověk jen válí a nic neplatí...někdy sice jo, ale znám i lidi, co si vytahujou kšandy, že s rodiči dávno nebydlí, ale posílají mamince prádlo domů na vyprání a chodí se k ní najíst...takže se nedá hned soudit...ono pokud člověk chce, může být samostatný i když bydlí u rodičů, některý holky si zase třeba vydržuje přítel, tak taky nic v podstatě nemusí, neplatí...

a na druhou stranu, i kdyby za někoho všechno platili rodiče, přítel nebo kdokoli, tak co komu do toho je....vidím v tom většinou spíš závist, když někdo moc rýpe a strká nos kam nemá...
kamarádka prostě asi moc nezvládá, možná nemá zrovna ideální vztahy s rodinou, tak ti to závidí...což ale není moc kamarádské a asi bych se jí spíš vyhýbala...