Reaguji na denisanapl: On ten problém je zejména, protože ve velkém množství se v obchodem nachází podavačky. Prodavaček už je málo.
Strávila jsem za pultem roky a dnes když jdu do obchodu, pokud nejdu jako doprovod, buď volím takový kde prodavače většinou nepotřebuji a jdu raději na samoobslužnou pokladnu a nebo náš místní vietnamský obchod (ty jsou tu tři, ale pouze v jednom jsem spokojená).
Je tedy pravdou, že jako doprovod mě chce málokdo, protože když dojde na nějaký problém, trvám v klidu na řešení, podavačky šílí a ten s kým jdu by raději sklopil uši a šel pryč.
Typické jsou reklamní akce kdy u zboží je napsáno něco co na pokladně neplatí. Namátkou si vzpomínám na dost staré, z dob kdy jsem ještě prodávala: "Kupte dvě kořenky a dostanete dárek". Ale, že prý ne, protože to platí jen po dobu kdy je přítomna hosteska. Vzhledem k tomu, že to nikde nebylo napsané, nezajímalo mě to. Nešlo o nějaký dárek, ale o princip. Prodavačky, ano zejména ony, protože ony jsou zástupce majitele vůči zákazníkovi v první linii, si dělají co chtějí.
Stejně tak si vzpomínám na přesnídávkovou "aféru": "Při koupi dvou kusů přesnídávky dostanete dvě zdarma". Jaké bylo překvapení, když to prý platí jen pro meruňkové a ne jablečné. Pochopitelně nikde ani slovo a při koupi meruňkových to úplnou náhodou platilo o jablečných.
No a že nechci to co je předkrájené a všelijaké (u čerstvého pochopitelně žádný problém), ale chci nakrájet a ukázat před zabalením, to je další věc. Ono kdyby se tak často podavačky nesnažili vecpat do balíčku co tam nepatří, nebylo by to třeba.
No a naposledy sotva stojící důchodce a líná pokladní v Bille. Naúčtovala pribiňáka za plnou cenu místo za polovinu. Slušný důchodce jí to řekl a ona s klidem....hmm, tak si vemte ještě jeden. Důchodce, že ne, že jen jeden. Zkrátím to místo, aby "líná" paní pokladní udělala řádné storno nebo do háje těch 6 korun dala ze svého, když už nechce volat storno kvůli vlastní chybě. Pořád seděla a přemlouvala pána, aby si vzal ještě jeden. Pán nakonec souhlasil, že tedy jo.. zkrátka žádný potížista a líná pokladní se usmála a řekla sotva chodícímu pánovi, "tam si tam pro něj dojděte". No není to k sežrání.
Dodávám, že jsem se pána chtěla zastat, ale evidentně se styděl.
No a poslední korunu tomu nasadil dokument o tzv. chudácích prodavačkách v hyper-supermarketech. Tak ten mě rozsekal. Uznávám, že podmínky tam nejsou kdo ví jak závratné a ději se tam různé věci, ale to co tam paní předváděli jako pravdu to byl neskutečný výsměch zákazníkům.
První paní která si libovala jak v novém obchodu nemusí hlídat zda souhlasí cenovky, je doplněné a řádně vyrovnané zboží a zákazníkům to nevadí. No bodejť by vadilo, když podle příšerného vzhledu prodejny šlo o nějaký zaprděný lokální konzum, kde jsou nejspíš zejména Ti důchodci vůbec rádi, že něco je.
Další paní tam vysvětlovala nesmysl v podobě musím být na padesáti místech na jednou. Ne, nemusí a ani nesmí. To, že to dělá a porušuje předpisy je jen její problém, jinak se tomu říká organizace práce.
Jednou z pravdivějších věcí, i když taky ne úplně, je namarkovat určitý počet zboží za minutu. Nicméně tak absurdně jak se paní snažila předstírat to také není. Jistě tlaky jsou... a to je špatně...., ale tlak ještě neznamená musí to tak být.
Ono totiž když je každý zticha tak se těžko něco změní a mimo kdo nechce práci dělat pořádně, dělat jí nemá.
Pracovní problémy se týkají pouze a jen zaměstnance a jeho zaměstnavatele, ne zákazníka,