Přítel nebo kolega

Njn.... tomu se říká nepřenositelná zkušenost, tak proč soudit, že? Některý věci si prostě člověk musí zkusit na vlastní kůži , aby pochopil a prozřel.

Sice píšeš, jak máš skvělého přítele a jak chceš být rozhodně s ním, jak s ním plánuješ budoucnost atd., ale myslím si, že kdyby bylo všechno tak ideální, asi by ses nezamilovávala jinde. Ono se občas stává, že můžeš mít člověka moc ráda, ale něco tam prostě chybí, nějaká jiskra nebo jak bych to řekla. A ta bude chybět pořád, těžko budeš v takovém vztahu úplně spokojená.

To jo jenže to jiskření zažívá každý na začátku. Pak jde jen o ty dva, co mají společné a co je k sobě táhne. Také si myslím, že s ním podvědomě nechce být a hledá někoho, na koho by mohla přeskočit.

Souhlasím s ostatními Někdo řeší to, že je ve vztahu, který skřípe a ještě se navíc objeví někdo třetí.. Jenže ty máš vztah, který je super a nezdá se mi, že by tvá spokojenost s ním byla jen o zvyku Takže si myslím, že máš vyřešeno. Zakázané ovoce v podání kolegy se prostě někdy objeví, určitě za celý život několikrát a nejen Tobě, ale někdy třeba i Tvému příteli Nezapomeň, že teď je to ono zmiňované zakázané ovoce a ty máš trochu růžové brýle.. Zamysli se, jak jsi spokojená ve svém současném vztahu a podle toho se rozhodni. Ale nehraj nic na dvě strany a nelítej mezi nimi.. Budeš se jen trápit a nakonec byste se mohli trápit všichni tři

- Nečetla jsem diskuzi - Přála bych ti, aby jsi byla jedna z těch šťastných, která se dokáže od poblouznění odpoutat a utnout kontakt. Na 99% to totiž pro tebe dopadne špatně Kromě zrušení schůzek s kolegou a tutláním příteli by ještě bylo dobré narovinu kolegovi vysvětlit, jak se věci mají - že máš přítele, že ho nechceš vodit za nos a dávat mu zbytečně naději...

Loni jsem si prožila něco podobného.. Nová práce, noví kolegové a čím dál méně fungující sedmiletý vztah.. Po jednom kolegovi jsem pokukovala a jednou po grilovačce jsme spolu zůstali sami a povídali si až do rána, pak proběhla i pusa. V té chvíli, jsem už věděla, že to je to, co chci a tehdejšímu příteli to řekla druhý den a odstěhovala se od něj.. Byl to risk, ale někdy člověk prostě pozná, co je pro něj to pravé.. Mně to za to rozhodně stálo, ale jenom ty víš, zda to za to stojí i Tobě..

No ber to i z druhé strany,co když by toto dělal tvůj přítel za tvými zády
Víc k tomu neřeknu

To ses zachovala "jako chlap" ( staromódně řečeno ) Odstěhovala ses k novému, nebo sis našla vlastní bydlení ?

Já myslím, že když je všechno až moc "ideální", tak je taky hodně velká šance na průšvih, popsaný v deníčku Po třech letech už prostě takové to jiskření není, což je normální a jelikož majitelka "krásného vztahu" nemusí řešit problémy ve vztahu, nevěry, bojovat o udržení chlapa a kdesi cosi, tak může od nudy zkusit hledat trochu vzrušení někde jinde

Nevím, zda je to dobře či špatně, každopádně mám ráda vše rychle vyřešené..
Pořád mám k dispozici pokoj u rodičů, takže tam jsem přestěhovala většinu věcí... a přes týden k dispozici firemní ubytování.
S novým partnerem máme společný byt teď od března..

Je to kravina, byla jsem ve stejný situaci, jenže já tomu kolegovi podlehla.....následky jsou špatný, hodně hodně špatný. Chápu že je těžký tomu odolat a v podstatě si myslim, že dokud to nezkusíš tak si nemůžeš nikdy říct, že toho necháš a že je to blbost. Takže to dopadne tak, že to zkusíš a pak po nějaký době přijdeš úplně o všechno....o kolegu, se kterym pak budeš muset bejt denně v práci a když budete pohádaný tak je prostě totálně na h.vno s nim muset bejt pořád bez možnosti utéct kamkoliv a hlavně přídeš o toho skvělýho kluka, kterej tě miluje a chce s tebou bejt i do budoucna a to je rozhodně víc než od tebe teď chce kolega. Jediný řešení je odejít z práce a nevídat se s kolegou....jinak tomu neutečeš a v jeho přítomnosti si pokaždý najdeš důvod proč to co děláš s nim má smysl....hodně štěstí a sil přeju

Obracím se na vás skoro po půl roce. Bohužel se to tenkrát celé úplně zamotalo. S kolegou jsem ulítla a scházela se s ním a scházím celou tu dobu. Myslela jsem tenkrát, že to bude jen úlet a že on to tak taky bude brát, jenže jsem ho dost špatně odhadla. On to bere dost vážně a je ke mně naprosto úžasný. Ví, jak to mám s přítelem a chce mi pomoct to vyřešit a nejlépe si mě hned nastěhovat k sobě. Přítel na začátku léta odjel na dva měsíce pryč, takže já se celou dobu scházím s kolegou a je to krásné, ale není den, kdy bych nepřemýšlela nad tím, jak to rozseknout. Už kolikrát jsem byla rozhodnutá to s kolegou ukončit, ale on mě vždy dokázal přesvědčit, že to zvládneme. S přítelem jsem se přes léto viděla pár dní, když jsem ho byla navštívit a bylo to dost hrozné ani pořádně čas si na mě nenašel, abychom chvilku trávili jen spolu a já z toho byla celá zklamaná a jen jsme se pohádali. Za pár týdnů se již bude vracet a já vím, že to musím rozseknout, ale nevím jak

Mám je ráda oba, s přítelem je mi fajn máme to vše už takové zažité a přijde mi hrozná škoda to vše odpískat. Rodina ho miluje a neustále mi hučí do hlavy, jak je skvělej atd. Jenže já ani nevím, zda se na něj těším... S kolegou je mi fajn, po stránce sexu si to užívám mnohem víc a už vím, že i on to se mnou myslí vážně, ale zase jsem realista a vím, že všechny začátky jsou hezké. Asi je těžké mi radit, když sama nevím, který by byl pro mě lepší... S jedním to nechci skončit ze zvyku a s druhým je mi fajn... Máte nějaké rady, či osobní zkušenosti?