Přítel je cizinec, jeho mateřčině sice jakžtakž rozumím a jakžtakž mluvím, ale zapojit se plnohodnotně do rozhovoru v tom jazyce, kdy lidi mluví rychle a hovorově, je pro mně celkem nemožné. Když k nám přijde na návštěvu přítelův kamarád, tak se chvíli bavíme anglicky všichni, pak kamarád přejde do jejich jazyka a tím jsem já naprosto vyřazená z jakékoliv interakce. Přítel se ještě snaží obrátit do angličtiny, abych se mohla zapojit, ale kamarád pokračuje v jejich jazyce, takže se nakonec baví jen spolu. Načež já si teda začnu dělat svoje věci. Jenže máme jen jednu místnost, takže ani nemůžu nikam odejít a když už je pozdě, tak ani jiná aktivita nepřichází v úvahu.
Štve mě, že jsem tímhle způsobem úplně vyřazená z konverzace a jen musím poslouchat, jak se smějí vtipům apod., nemůžu se zapojit a přitom tady musím být a připadám si jak vzduch. Přijde mi to prostě neslušný.
Asi bych měla dodat, že s tím kamarádem si asi stejně nemám moc co říct, a přítel se s kamarády zas tolik nevídá, takže já chápu, že si chtějí prostě povídat. Nejde mi o to, že bych se musela zapojit, nevadí mi, že se baví jen spolu, ale vadí mi, že mi tímhle ani nedávají šanci se zapojit, zatímco jsme všichni u mě a přítele doma a já sedím jen kousek od nich.
Píšu teď z aktuální naštvanosti, tak nevím, jestli věci vidím objektivně, proto se chci zeptat, jak to vidíte vy. Mám právo být naštvaná, když všichni normálně můžem mluvit anglicky a nebo přeháním a nemám si to tak brát? Když jsme s někým z Česka, tak prostě dávám pozor, abysme buď mluvili všichni anglicky, případně překládám, protože mi přijde neslušný, aby se někdo kvůli jazyku nemohl zapojit. A vadí mi, že jeho kamarád tohle nerespektuje, navíc u mě (a přítele) doma.
Děkuju za názory