Partner vs. milenec (samota)

S nynějším partnerem jsem necelé tři roky. Hned na začátku vztahu jsem otěhotněla a když jsem na to přišla už jsem nemohla jít na potrat takže jsme do toho skočily po hlavě a nepoznáni. Což si myslím že je ten hlavní důvod proč nám to neklape. Nedokážeme se na ničem shodnout, pořád se kvůli něčemu hádáme hlavně kvůli mé první dceři kterou mám z předchozího vztahu a postel no tam už to neklape hodně dávno. Sice mu občas dám, ale je to s velkým sebezapřením a nechutí. A do toho jsem začala chodit do práce a jakož to žena na vysokém postu to nemám ve firmě jednoduché musela jsem si vzít práci i domů. V práci jsem potkala muže s velkým "M" neskutečně jsme si padli do oka, je to takové to že víme co si ten druhý myslí nebo cítí aniž by jsme to museli říct. Začalo to jen jako fyzická přitažlivost a oba jsme do toho s tím šli, ale oba cítíme že to narůstá do něčeho většího. Když jsme se o tom bavili tak máme oba strach co by to udělalo s naším nynějším vztahem ať už milostným nebo pracovním a cítím že má i trochu strach jít do vztahu se mnou nejen kvůli věkovému rozdílu (je o 16 let starší) ale i dětem. Podotýkám že je svobodný. Je fakt že v mé situaci taky trvalí vztah nehledám, spíš jen nevím co dál zda zůstat s partnerem nebo žít sama s dětmi a udržovat tento milostný vztah či ho ukončit. Děkuji