Když mi bylo 13 let, tak jsme se přestěhovali do jiného města. Ztratila jsem tak všechny kamarádky, které jsem tam měla ve škole od školky. Ze začátku jsme byly s holkama v kontaktu, ale časem, jak jsme se vůbec neviděly a byla mezi náma velká dálka, kontakty pomalu a jistě utichly. V novém městě bylo těžké naskočit do dávno rozjetého vlaku a zapadnout mezi partu kamarádek, které se znaly od malička. Navíc mi holky přišly hrozně namyšlené a dospělé. Každá měla kluka, kouřily, chodily po diskotékách a alkohol jim byl taky hodně blízký. Nebyl nikdo, kdo by to nedělal, protože každý chtěl patřit do te jejich party a vybočovat z řady bylo nepřípustné.Několikrát jsem s nima na akci šla, ale nebyl to můj šálek čaje a jejich chování se mi doslova hnusilo. Mimo jejich partu byly pouze dvě holky, které bydlely v jiné části města a nebyly s tou partou moc v kontaktu. S jednou z těch dívek jsem se spřátelila a bylo to opravdu kamarádství, jak má být. Jezdily jsme na kole, chodily na procházky, výlety, nebo jen tak posedět a pokecat u čaje, nebo kávy. Byly jsme spolu snad každý den, hlavně v době studií i na střední škole a v době prázdnin. Věděly jsme o sobě uplně vše a věděly jsme , že ta druhá to nikomu neřekne. Bylo to nejlepší přátelství, jaké jsem mohla mít a vypadalo, že Katka to cítila uplně stejně. Prostě nerozlučné kamarádky.Ale pak přišel konec dětských let a studií.Katka si našla práci a přítele. Naše přátelství začínalo pokulhávat a často mi říkala, at se nezlobím, ale že nemá vůbec čas a když ho má, chce ho trávit se svým přítelem. Postupně to utichalo až tak, že nemá čas ani 1x za měsíc zajít na pár minut na kávu a pokecat . Mám už taky přítele a spoustu zájmů, ale ta kamarádka...ta opravdová kamarádka , které se můžete svěřit mi chybí víc a víc. Ráda bych někam zašla i s kamarádkou, nebo se jela v létě někam podívat, projet na bruslích, na kole, poklábosit u kávy, zajít si zacvičit, v zimě lyžovat... atd. Nechci vše absolvovat pouze s přítelem.Ale nikde nikdo není.Zkoušela jsem se spřátelit s nějakýma holkama na diskotéce, ale to jsou většinou stejné bestie jaké byly na základní škole a o nějaké seznamování a kamarádství ani nestály. Zajímaly je uplně jiné věci..kluci, sex..atd. Katku jsem už kontaktovala několikrát, jestli opravdu někam nezajde, ale už mi ani neodepíše a telefon nezvedá. Hrozně těžce to nesu...je to...jako by umřela a cítím se strašně osaměle i přes mé pracovní vytížení. Zkoušela jsem i inzerát, ale vypadalo to pak, jako by jsem byla lesba a odepsaly opravdu pochybné holky. Jedna neustále mluvila a psala jen o koních a druhá zase o nějaké divné víře. No konec. Poraďte...kde a jak najít normální kamarádku. Už jsem z toho zoufalá.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Existují ještě kamarádky?
Poslat SZ
Mám to podobně, na střední jsem měla několik hodně dobrých kamarádek. Po střední jsme se snažili ještě občas vídat, ale postupem času si všechny našly dlouhodobé vztahy, sestěhovaly se, atd... A to nám je všem tak 21 -23. A po 3 letech od střední se už téměř nevídáme (jestli se vidíme 2x do roka tak je to hodně).
Takže jediné co pomohlo, bylo najít lidi na stejné vlně, kteří se ještě nehodlají moc vázat a jsou pro každou srandu. Sice už se nevídám se starýma kamarádkama ale musím říct že ta změna nebyla až tak špatná. A zjišťuji, že čím jsou lidé starší tím je to s přátelstvím horší :-/
Já to mám dost podobně, naposledy jsem měla hodně dobrou kamarádku když mi bylo 20 a to bylo před pěti lety. Od té doby mám jednu dobrou, ale bydlíme daleko od sebe, takže si jen píšem na netu. Taky mi chybí někam zajít, pokecat, svěřit se apod. Jedinej můj kamarád je v podstatě přítel, za kterého jsem sice ráda, ale nějaká ta kamarádka mi chybí. Navíc jsem ještě celkem nespolečenská, takže i když se s někým milým seznámím, tak z toho nějak začít budovat kamarádství mi dělá problém, prostě nevím jak na to. Tak jen abys věděla, že v tom nejsi sama 
Najít opravdovou a dobrou kámošku je těžký, já třeba tu svoji takovou nejlepší a těch pár bližších našla až po dvacítce na brigádách. Ale stejně se naše životy posunují dál a vidím, že se vzdalujeme, to tak prostě je a ani v tom není jejich ani můj úmysl. Jednu kamarádku jsem srazila na kole a tehdy by mě taky nenapadlo, že se tolik spřátelíme. Řekla bych, že to je stejně jako v hledání chlapa náhoda, občas nehoda, co svede dva lidi dohromady. Pak mě napadá, že určitá šance by mohla bejt třeba na nějakým sportu nebo cvičení.
Mám dvě skvělé kamarádky, jednu z gymnázia, jednu z VŠ. Potom jsem si
už žádnou nenašla. Ale ty dvě jsou 100%. Na stará kolena je přátelství moc důležité. Když se děti samostatní a rodiče odejdou.
Znám to...stěhovali jsme se v dětství několikrát a až na střední jsem měla fajn lidi a přátele...ale taky se naše cesty rozdělily, tak teď mám jednu kámošku v práci a jinak nikoho s kým bych se mohla pravidelně nebo i nepravidelně sejít na pokec, na čaj nebo kafe nebo na sklenku vína prostě ne diskotéky a lovení kluků, ale čistě dámský pohodový den..
Je to celkem smutné, měla jsem ,,kamarádku,, která si našeho kamarádství nevážila a zradila mě. Ty o kamarádství stojíš a nemáš ho. Co zkusit nějakou seznamku a tam třeba najít kamarádku? Já mám nejlepší kamarádky 3 a nesmírně si jich vážím, pak mám ještě 2 ale ty jsou v Praze, nevídáme se tolik, ale snažíme se. Jsme v kontaktu. Kamarádky jsou potřeba, přeju ti ať ji najdeš, ikdyž mi přijde, že když jsem byla mladší tak to bylo snadnější najít si kamarády. Odkud jsi jestli se můžu zeptat? A co zkusit nějaký sport? nějaká skupinová cvičení aerobicu, tam bude plno holek. Já mám teda kamarádky především ze zakládní školy, známe se už i přes 10let a pořád super. Teď i na vysoké škole jsem si našla pár. Jinak je tady plno deníčků, že slečna hledá kamarádku, můžeš mrknout i tady..
Nějaké kočky se seznámily i tady, hm? Prostě napište, odkud jste a pak se domluvte na kávu... Buď si sednete a budete se vídat nebo nesednete a zkusíte to znovu s nějakou jinou slečnou 
Cituji Sejkr: Rea
na fb vznikla pražská skupina a ta se schází...ale je to takové 4 x do roka...ale já bych na kávu šla...
méně než
10 příspěvků
Já myslím, že existují. Jenom to chce najít někoho na stejné vlně, abyste si měly co říct, chtěly dělat stejné věci, měly podobné zájmy a tak.
Pokud už tvoje bývalá kamarádka má rodinu a ty ještě ne, tak se obávám, že tohle by tam právě nebylo - už byste každá byly někde úplně jinde, ona by mluvila o dětech, ty třeba o svých plánech do budoucna... a neměly byste společné téma.
Já bych asi ty inzeráty úplně nevzdávala, anebo bych se začala pohybovat v místech, kde bych si představovala, že by se moje vysněná kamarádka měla vyskytovat. A co třeba nějaká kolegyně v práci? Ono se totiž stává, že někoho roky jen tak míjíš a maximálně ho pozdravíš nebo s ním prohodíš nějakou tu společenskou frázi, ale když máš možnost ho opravdu poznat, tak zjistíš, že je to přesně to, co ti sedí. To samé se týká třeba sousedek (pokud to nejsou jasné pavlačové drbny ), nebo podobně... Já už jsem takhle kolikrát zjistila, že lidi, o kterých jsem si neděla žádné iluze, jsou velmi zajímaví a milí
Galerie obrázkůReaguji na MKay: Jo? Tak to je fajn... Ale člověk se může s někým scházet pak i mimo skupinu, třeba jen ve dvou. Takový velký sraz je prostě příležitost se s někým seznámit.
Já jsem to chvíli sledovala, ale chytala se fakt Praha a snad Olmík nebo tak něco. Ale bylo super, že lidi chtěli.
Třeba Olomouc už šanci má! Viz Peg
Reaguji na Sejkr: jo to jo...tam byl problém, když se scházela skupinka pěti holek apod..že než se to všem bude hodit, tak to trvá...ale ve dvou je podle mě mnohem snazší
