Manžel mě u porodu zklamal

Jak se chová teď? A ¨Ty jsi hned začala mlčet, nebo jsi mu řekla, co Ti vadí? Měl nějakou snahu o tom s Tebou mluvit?

Na přímý dotaz, jestli chce být u porodu asi většina chlapů řekne "ano", protože je jim v dnešní době vtloukáno, jak musí být empatičtí a bůhvíco všechno, navíc mají strach z reakce partnerky, že jim třeba začne otloukat o hlavu, že všechno je na ni že je to nespravedlivé a podobně. Málokdo by asi řekl na rovinu : "Ne miláčku, to jsou tvé záležitosti"

Byla by škoda poslat jakýkoliv funkční vztah do kopru jen kvůli jednomu nesmyslnému rozporu. V tomto případě by to bylo obzvlášť dětinské a neohleduplné, protože tvůj chlap už je i otec vašeho dítěte. Nevím, jakou práci má, ale myslím, že většina zaměstnavatelů by odchod z práce kvůli porodu netolerovala, navíc ne v každé profesi to jde. To, že měl být u porodu byl navíc jen rozmar, protože ve skutečnosti tam ten chlap opravdu k ničemu není - na jeho přítomnosti nezáleží, jestli se porod povede nebo ne. Dneska jsou takové feministické názory, že chlap musí "trpět" s tou ženou a že je to i jeho dítě, tak ať si to hezky prožije, .... ale spíš si myslím :

. Buď ráda, že tam nebyl, nakonec jsi to zvládla, dítě je na světe a zdravé, tak co ? Maximálně můžeš hrát chvíli uraženou, to, že ti vynadal, bylo skutečně docela sprosté a především nelogické - ale nehroť to zbytečně do krajnosti, byla by škoda rozvádět se kvůli tvé poporodní depce

Reaguji na Rútovna: tak i kdyby nebyl přímo u porodu, tak i kdyby měl být jen v čekárně a přijít za ní až bude po všem a byl tam pro ní předtím...už to považuji za podporu partnera že..

No ono je vždycky dobré mít kromě plánu A i plán B..... Pokud vím, že tam někoho nutně potřebuju (pro klid v duši - někdo to tak má, já jsem třeba taková, že jsem radši, když mě někdo podrží když vím, že tam je po všechny případy), tak se pojistím i rezervním plánek - další osobou. protože manžel může zkejsnout v dopravě, uvíznout ve výtahu, být mimo signál mobilu etc. Tak je lepší, mít rezervní variantu

On si mohl myslet, že chce a v rozhodující chvíli teprve zjistit, že to prostě nezvládne. Nebo ho opravdu z práce nepustili, co já vím. Třeba má teď výčitky svědomí, že nesplnil slovo a že se k Tobě choval strašně (nepíše, jaks e chová teď), ale když s ním nemluvíš, nemůže to "vyžehlit".....

Po porodu jsem mu řekla, že mě mrzí, proč mi nadával do hysterky a že neslíbil to, co sliboval. On právě mlčel nijak to nekomentoval. A za měsíc jsme spolu si neřekli slovo, kromě ahoj. Nemám chuť se s ním bavit a on evidentně taky nemá zájem mi k tomu něco říct. Domů chodí teď opravdu málo s malou mi pomáhá mamka, protože se potřebuju taky vyspat a dcera mi to moc neumožňuje a manžel spí ve svém bytě. Takže se s ním prakticky nevidím.

Reaguji na MKay: Ty jo třeba, ale pro mě by to nebylo důležité.

Ale to nejde v každé práci ! " Vážení cestující, oznamujeme Vám, že dálková linka Praha - Bratislava nepojede, protože řidič si právě odskočil k porodu. Děkujeme za pochopení "

Jinak osobně si myslím, že je to celé umocněné tím, že máš z porodu trochu trauma. Kleště nejsou nic příjemného, navíc přitom víš, že dítěti jde o život, takže to je na psychiku strašná věc..... Nevím, jaks e k Tobě choval personál, ale i tohle může hrát svou roli.

Předpokládám, kdyby porod proběhl běžně bez komplikací, tak bys partnerovu nepřítomnost tolik neřešila. Ale tím, že to bylo komplikované, měla jsi strach o dítě, tak tu situaci prožíváš mnohem víc emočně, protože se do toho promítají emoce z toho porodního "traumatu". A on mohl být ve chvíli svého příchodu taky strašně vystrašený a mohlo to vygradovat v jeho reakci.....

Máš zajímavé manželství.S dítětem sama nezvládáš a manžel bydlí ve svém bytě.Tam bude trochu jiný problém než to,že ti řekl "řvala jsi jak hysterka".

Reaguji na Tiakia: před porodem problém nebyl, měli jsme krásné manželství. Po porodu to je tragédie

Fakt si myslíš,že tragedie se stala tím,že ti řekl pár vět o hysterkách?Pokud to tak opravdu je,tak se rychle prober.Být rozvedená samoživitelka pro takovou blbost není nic moc.

Tak je otázka, jak jsi mu to řekla, pokud jsi to jen oznámila, nedivím se, že mlčel.

Každopádně to téma otevři - čím dřív, tím líp. Zkus se domluvit s mamkou na pohlídání dcerky a chvilku spolu v klidu poseďte a promluvte si. Zkus mu trochu vyjít vstříc a vytáhnout ho z ulity (což není vždy jednoduché) a zjistit, co cítí a jak to vnímal on. Třeba zjistíš, že je ve skutečnosti naštvaný sám na sebe a jen nedokáže udělat první krok, protože si myslí, že jsi ho odepsala případně to bere jako své velké selhání a nedokáže se k tomu postavit. Nevěřím, že pokud to byl správný chlap před porodem a měli jste dobrý a kvalitní vztah, tak že se najednou takhle změnil - nejspíš jde dle mého spíš o nedorozumění a blok na obou stranách.....

Asi tak... Nám taky jednou přednášející řekl, že možná bude muset skončit přednášku dřív, neb má manželku v porodnici a může začít rodit. taky s ní nebyl celou dobu, protože se to může protáhnout na několik dní a my nemohli přijít o přednášky (porodnici měl hned vedle, byl by tam za chvíli)..... Nebo i v práci, kde běžně není problém odejít, se může stát, že hoří termín a nikdo jiný to nemůže udělat.....

Tak ukaž, že máš víc rozumu než on a pokus se o nějakou rozumnou domluvu s ním. Bůhví, co by asi na celou situaci řekl on - nejspíš to, že se raději zdekoval do svého bytu a čeká, až tě ta hysterie přejde, případně by dodal něco o tom, že jsi se strašně změnila. Super rodiče, co je jen pravda. Místo péče o dítě si každý pěstuje své uražené ego ...

Reaguji na MKay: Jen to vidím podle sebe..někdy taky řeknu v návalu nervů tolik věcí co pak nemyslím vážně..třeba to tak nemyslel..ale nechci se ho zastávat . Ale zase jak píše Lucka..že bydlí ve svém bytě a řeknou si sotva ahoj mi přijde divné..Svým názorem jsem chtěla jen říci, ať se nerozvádí a ať to ještě zkusí. Víc už ztratit nemůže...

hezký jak to každá vnímá jinak.Já bych byla nejraději sama už tak od čtvrtého měsíce těhotenství neb být tlustá,oteklá a s hlavou v záchodové míse nebylo vůbec sexy.Pro mě by bylo ideální na ty měsíce zmizet a dostavit se domů s miminem v náručí a úsměvem na rtech