Manžel mě u porodu zklamal

Reaguji na Luci-1: Jak psala Tiakia, já taky nevěřím tomu, že jediný problém je, že jsi křičela u porodu. Chlap, který se těší na dítě a miluje Tě, by neodešel jen kvůli tomu.

bylo plánované, dokonce o něm první začal mluvit manžel.

Protože s ním nemluví, nastavila, byť částečně oprávněně, kyselou zadel a trucuje. Vztah je o komunikaci, občas se jednomu, nebo druhému povede šlápnout do exkrementu, ale to, co se stalo, není ani trochu důvod pro rozvod. Je to naopak důvod spolu komunikovat, vyříkat si to a dopihele, kvůli tomu malýmu se domluvit, že šlo o blbost a začít spolu zase žít jako manželé. Aspoň jednou zajít do partnerské poradny, některé věci se řeší nejlíp společně s nezúčastněnou osobou.

Hele a neutrpěl on třeba taky nějaký šok?
Třeba se prostě bál toho porodu, bál se o tebe a byl stresovaný tím, že ti slíbil, že tam s tebou bude a nebyl a když přišel, slyšel tě strašně křičet a uvědomil si, že to možná podělal...
Já nevím, ale jeho následná reakce, tzn. ignorance a odstěhování, to je extrém, takhle se přece šťastný otec nechová !
Můj muž mi slíbil, že bude u porodu, přestože jsem cítila, že se bojí víc než já, ale protože věděl, že ho potřebuju, tak se mnou chodil na ty předporodní kurzy a já na něm viděla, že to dělá jenom kvůli mě a o to víc jsem ho milovala.. Pak jsem měla narychlo naplánovaného císaře, takže musel čekat před porodním sálem. Bylo vidět, jak mu spadl kámen ze srdce, že nemusel být přímo u toho a přitom byl vlastně první, kdo dítě viděl a mohl s ním (s námi) strávit následujících cca. 6 hodin.
Chlap, který "přivítá" své dítě do rodiny tak, že se odstěhuje, nekomunikuje a nemá potřebu se účastnit, ten má buď nějaký psychický blok nebo je to totální sebestředný de.bil. Fakt nevím, co platí v tvém případě

Přesně. Tady to fakt vypadá, že ženská musí vydržet vše s grácií, nepípnout a pak ještě dolejzat za vlastním manželem, jestli náhodou neutrpěl nějakej šok. Fakt jako, chlap si vrzne a ze zbytku se vyvleče, že "není připraven"?! No to mě potěš
Nicméně se ani mně nezdá, že by vztah byl před porodem perfektní, protože i kdyby byl z porodu jakkoli paf, neměl by důvod tě pak opustit.

Dalo by se možná pochopit, že dal přednost práci před porodem. Dokonce by se dala pochopit i ta jeho reakce na manželky křik, třeba se lekl, bál se, byl to prostě stres a ten mohl spustit neadekvátní reakci. Ale aby se odstěhoval a nekomunikoval?
Souhlasím, že by si s ním zakladatelka měla promluvit, ale do jaké hloubky zadku by měla vlézt chlapovi, který jí něco slíbí, nesplní, pak jí seřve, že dala najevo bolest a nakonec jí opustí i s dítětem a jde bydlet do svého bytu ? Neměl by spíš vysvětlit on, co ho praštilo do hlavy ?

Tohle taky nepobírám. Pomoc by potřebovala v prvé řadě ona.
I když je tento problém podle všeho zástupný a pouze vykrystalizoval z něčeho, co si možná ani Lucy - 1 neuvědomuje, nic ho neomlouvá.
Jasně že je dost pitomá varianta zůstat s novopečeným miminem sama. Naštěstí jsou manželé a předpokládám, že to budou chtít oba řešit. Já bych si ho ale vážit přestala.
Má nějaké rodiče, kteří se těší na vnuky? Jak jim tuto situaci vysvětluje?
"Maminko, tatínku, nc z toho nebude, strašně u porodu vyváděla..." ?

Samozřejmě že měl. Ale dámy zde jsou neuvěřitelně velkorysé!

Chlapi, kteří jsou u porodu, z toho můžou mít i posttraumatickou stresovou poruchu a jeho následné chování by tomu i odpovídalo, ale taky to prostě může být i.diot. Další důvod proč nemít chlapa u porodu, já bych ho tam rozhodně nechtěla. I pro mě jako pro ženu je sledování záznamů porodu traumatizující a pokud se vyskytnou ještě komplikace...jo, sice to odrodí ženská, ale o to je to pro chlapa těžší, že s tím nemůže nic udělat a nijak ji pomoct, prostě je v té situaci úplně bezmocný.
Už kvůli dítěti si myslím, že by to měla zakladatelka řešit, trucováním se nic nespraví a nakonec na to dítě bude sama ona, ne on.

Reaguji na Jahoda9: souhlasím..chlapi nemusejí tahat 9 měsíců mimi, ani neprožívají ty změny na těle, které buďme upřímné dámy nás pak mohou deptat...a jestli on se odstěhoval do svého bytu, po měsíci už mi to přijde dlouhá doba...je to zbabělec

Reaguji na BlackCoffee: Mně se zdá, že je to teď ohromně moderní, za každou cenu bránit chlapy, většinou z toho vyjde úplně pitomá, iracionální a hysterická holka. A tady v tom případě mě to fakt mrzí.

Jasně že o jejich vztahu nevím ani zbla, ale všechny přeci vycházíme z toho, co si tu přečteme, ne?

Popravdě, vůbec netušim, co bych na místě zakladatelky dělala, protože pokud by to bylo tak, že manžel odešel jen kvůli křičení u porodu, tak je to korunovanej deb*l a nečekala bych od něj už nic dobrýho..
Ale rozum říká, že problém byl už předtím, ač to zakladatelka nevnímala. Ale i tak - nechat manželku doma s miminem a nemluvit s ní??
Pro mě je to zmetek.

Reaguji na amelie1111: souhlas

V té situaci možná, ale teď měsíc kašle na péči o manželku a mimino.. to mi přijde o to horší, že měl dost času se z toho oklepat..!

Reaguji na Jahoda9: jo ale vezmi si, že ti chlapi kolikrát nic neřeknou a mají ty problémy se vztahem v sobě a ta manželka si pak klidně může myslet, že je vše v pohodě...jestli je nemluva a skrývá své problémy před ní, tak pak by mohla být chyba zase v něm, že jí dost možná tvoří iluzi o své spokojenosti..lidé se umí přetvařovat skvěle, když chtějí

Ze samotného názvu (POSTtraumatická stresová porucha) je jasné, že to neovlivní člověka jen v daný okamžik. S některými zážitky se člověk vyrovnává dlouho, s některými se nevyrovná nikdy, hlavní je mít podporu a začít to řešit co nejdřív. Neříkám, že zrovna tohle je příčina jeho chování, ale lidi by měli opustit ten zažitý stereotyp, že chlap má být v každé situaci oporou,všechno ustát a nedát na sobě nic znát. Oni sou totiž stejně citliví jako ženské, jenže narozdíl od nás se se svými emocemi neumí vyrovnávat a kolikrát reagují tak, že to hlava nebere.