Manžel mě u porodu zklamal

Reaguji na siminči: Četla jsem celý tvůj názor. A tobě si příště doporučuju přečíst celou diskuzi, protože ti právě zde unikl ten důležitý fakt, že se otec zdejchnul.
Vím, že existuje poporodní deprese a mohou s ní mlátit hormony.

Ale pořád vidim jen to, že zakladatelka si laskavě dovolila porodit jejich dítě. Možná byla hysterická, možná se sesypala, tak si zaslouží si to odpykat?

Jak tu někdo psal o operaci slepáku, to je opravdu srovnání s porodem Na dítěti se podílejí oba. Na slepáku zase tak ne.

Reaguji na amelie1111:

Reaguji na bakalářka:
Už jsem nechtěla regovat, neb jsem se k tématu poměrně jasně a opakovaně vyjádřila i s přesnou argumentací pro svůj názor.
Nicméně opravdu nevidím na větě, že jste zde některé velmi velkorysé, nic, co bych překroutila. Je to holý fakt. Tys tu vypsala svůj náhled na věc, nikdo (ani já ne) ti ho nebere. ALE! Já bych takto velkorysá v situaci, ve které se nachází Lucy, nebyla. A už jsem se vyjádřila proč. Tečka bez smajla zakrývajícího si pohoršením oči... Bože..

Já jsem nečetla celou diskuzi, tak se budu možná opakovat. Mám pár dní do porodu a úplně chápu, jak tě zranil. I pro mě by tohle bylo těžké odpustit. Ani ne tak to, že nechtěl být u porodu, protože si umím představit, že někteří chlapi se na to necítí (stejně jsou to podle mě ale slaboši a takového bych vedle sebe nesnesla, protože chlap by měl umět podpořit partnerku za všech situací včetně téhle extra těžké, když ho tam potřebuje, ale to je jen můj názor). Co by mě totálně na*sralo by byl ten koment, že jsi křičela jak hysterka a on se styděl. To je něco tak hnusného, že nedokážu pochopit, jak to milující partner mohl vypustit z pusy. Chodil s tebou před tím třeba na předporodní kurz? Můj se mnou byl a tam mu vysvětlili, že žena u porodu prostě musí dělat to co potřebuje, co jí ulevuje a ne se snažit ovládnout, aby nedělala ostudu. Můj muž to naštěstí chápe a přijde mu to naprosto přirozené, že tam asi budu řvát, hekat, brečet, polezou ze mě věci, které by třeba vidět nemusel, ale je to prostě součást tohodle přrozeného a živočišného procesu, kterým porod je. Zkus to překousnout a užívat si miminka, protože asi není nejvhodnější situace přemýšlet nad rozvodem, přeci jen jsi pod hormonama, citlivá a všechno vypadá horší než možná je. Ale být tvoje blízká kamarádka, která ho zná, tak si na něj někde počkám a seřvu ho jak malé dítě. Doufám, že aspoň teď v 6ti nedělí si tě hýčká. Moc držím pěsti.

Myslím,že Tvůj manžel se zachoval jako slaboch. Že nechtěl být u porodu nebo nemohl bych odpustila,ale že o Tobě mluví jako o hysterce a styděl se za Tebe,to ne... Měl Tě utěšit,uklidnit a podpořit a případné projevy jako křik neměl vůbec komentovat..,to se nedělá, možná měl výčitky, že selhal sám a hodil to na Tebe....a jak se chová teď?..;

Naprosto mě ignoruje za dcerou přijde se podívat málokdy a moc času s ní nestráví.

Reaguji na Luci-1:
Já bych mu navrhla přesný termín, kdy si prostě udělá čas na rozhovor, a tam bych mu jasně a pokud možno bez hysterie odříkala, co bylo z jeho strany špatně. Fuzzy Bee nade mnou to shrnula naprosto přesně. Asi bych to s ním zbytečně nepitvala, ale chtěla bych vědět, co bude dál. Co ti jeho rodiče? Nejsou zvědaví na vnučku? Pokud tě bude ignorovat i nadále a nebude mít snahu cokoli řešit, nastavila bych alespoň jasná pravidla ohledně financí, protože jako rodič dítěte má nezpochybnitelné povinnosti, když ty morální ignoruje. Nevíme, jak to máte nastavené...

Přesně tak, pokud tě ten člověk teď ignoruje a nezajímá se o dceru, tak dej jasný termín společného rozhovoru, kde to zkuste bez emocí propbrat a nastavit si podmínky. Přijde mi skoro nereálné, že by tohle manželství ještě mohlo nějak harmonicky fungovat. On v mých očích naprosto selhal - jako manžel, přítel, otec, psychická podpora.... Je to strašná situace, ale teď je na tobě zabojovat za sebe a za holčičku a alespoň si s ním nastavit nějaká pravidla, jak budete do budoucna fungovat. Bože, takového kr.eténa bych nakopala....Moc ti držím pěsti!

představuju si ty výrazy cestujících... pecka!
Někdy se vážně chlap kvůli práci nemůže dostavit no. Bratr byl 300 km od porodnice, když to na švagřici přišlo a dorazil tam zrovna, když se svíjela v hysteráku a řvala hnusně po doktorech, tak radši utekl ven, i když už porodu původně měl být (ona si to přála, ale fakt pochybuju, že to bylo životní přání mýho bratra). Po porodu byla hezky vyklidněná, děcko zdravý a po pár omluvách doktorům a sestřičkám všichni šťastný. Blbý je, že ti řekl, že se za tebe stydí, to zamrzí, ale tak někdy holt padnou zbytečně silný slova a je škoda, když se po nich nekomunikuje. Ale zas kvůli týhle aféře se přeci takhle nerozloučíte, ne? Tak zkus udělat vstřícný gesto. Mě tady docela zaujalo, že měl připravený svůj byt, kam si prostě jde ze dne na den bydlet a žít. Trochu to člověka navádí k pocitu, že čekal na nějakej důvod, proč se konečně zdekovat pryč, ale nerada bych takhle polemizovala, když vás neznám. Komunikujte spolu.

Reaguji na Fuzzy Bee: jo, s tím souhlasím

Celou diskusi jsem nečetla, je toho tu totiž už moc. Sama jsem nerodila a na muže u porodu vyhraněný názor nemám. Určitě by mě potěšilo, kdyby mě chtěl v této chvíli podržet, ale asi bych alespoň přímo na sále chtěla být sama.
Je možné, že se muž zakladatelky skutečně cítil pod tlakem, a proto na to kývnul. Stejně tak klidně o to mohl původně stát, a na poslední chvíli vyměknout. Nebo vážně nemohl odjet z práce. To je celkem jedno, nic z toho bych mu nevyčítala. Ale opravdu mi nepřijde normální, aby jí po porodu řekl, že se za ni styděl a že je hysterka. Tohle podle mě může říct jen hlupák a hulvát. A to i v případě, že byl z průběhu porodu rozhozený. Nebo by se alespoň pak, až se uklidní, měl za to omluvit.
Z toho, že se od tebe v podstatě odstěhoval, je vidět, že jeho přítomnost u porodu zanechala na vašem vztahu opravdu vážné následky. Doporučovala bych především spolu začít mluvit a řešit, co dál do budoucna. Možná by pomohla nějaká terapie, těžko říct.

Počkej po šestinedělí, srovnáš se a budeš v pohodě se sebou, manželem, dítětem, životem. To je jen taková blbůstka v tom, co vás s tím dítětem čeká ve společném životě pěkného. Já jsem se taky chtěla rozvést, možná jsem chtěla manžela i zabít.

Tak ono je opravdu možný, že jsi se mu v té situaci tak nějak celkově znechutila. Proto právě mám pocit, že u dnes běžně provozovaných "klasických" porodů by muži být neměli.
Ale jelikož neprojevuje zájem ani o dítě, tak si spíš myslím, že má problém sám se sebou a s tím, že asi má dojem, to u porodu taky nezvládl dle svých představ. Možná se stydí nakonec i za to, co ti řekl. Nijak to nehroť, dej tomu čas, uražená ješitnost se hojí dlouho.
Kromě toho, co ty? Ty sama se necítíš tak, že jsi třeba zklamala jeho nebo i svoje představy? Protože mě připadáš strašně zaťatá a ublížená. Chápu, že ta situace s manželem je nepříjemná, jenže tvoje reakce je taky hodně vyhrocená.

To se tady zase ozvala banda feministek, které všechno zvládnou samotné a chlapa k tomu nepotřebují. Podle mě, ta holka, která tam chlapa chce, tak ten chlap by měl mít koule na to to vydržet, jít tam s ní, podržet jí, ať v tom není sama. Dítě je obou, chlap jen nabídne spermii a tím to pak má skončit? Chlapovi se nemění tělo, nemá hlavu v míse několik měsíců v kuse.
To je jako když někdo onemocní rakovinou a ten chlap to s ní prostě prožívat nebude, na vyšetření ji nebude vozit atd... vždyť při tom je taky plno změn, je to psychická i fyzická nálož a pokud máš rovnocenného partnera, tak tě v tom nenechá.
Takže za mě, pokud ti to slíbil a řekl, že tam s tebou půjde a tys ho tam chtěl mít - měl tam s Tebou jít. A to, že Ti řekl, že jsi řveš? wtf, je to i*iot. Měl by se nad sebou zamyslet, omluvit se Ti a nosit Tě na rukou, žes mu porodila dítě.
Já doporučuju si s ním promluvit, co mu hráblo...

Tak už jsem se odhodlala a s manželem si o tom promluvila a nedá se nic dělat, ale bude to končit rozvodem. Manžel řekl, že jsem se mu znechutila tím, když mě viděl při porodu, navíc, že si pohledem na mě představí jen to, jak jsem ležela a křičela a už ho nepřitahuji, takhle mi to řekl. Naštěstí si dcery začal trochu všímat, tak jsem ráda, alespoň, že nezanevřel na ní